Dani Alves' Sister (Neymar CZ) ✔

33. Kapitola

... :) Enjoy it! (: ... 

Pohled Victorie 

Šla jsem do zadní části zahrady. Máme tam takové menší schované posezení. Teda jestli se tomu dá tak říkat. Je to spíš jen zahradní houpačka schovaná pod střechou. Sedla jsem si na houpačku a rozmýšlela nad vším možným. Ale ze všech nejvíc asi nad tím plesem. S kým mám sakra jít? Kdybych šla s Neymarem, tak si všichni budou myslet, že spolu něco máme a to pravda není a zase na druhou stranu kdybych šla s Rafinhem, tak naštvu Neymara a ... a prostě nevím. Tohle téma budu muset taky probrat s Antonellou. 
Rozhoupala jsem se na houpačce a lehla si. Pomalu jsem zavřela oči a užívala si to ticho, které mi ale za pár chvil někdo přerušil, když si kousek ode mě odkašlal. Neochotně jsem otevřela oči a podívala se na dotyčnou osobu. 
"Promiň, že tě ruším, ale můžeš mi vysvětlil co to bylo? Od kdy se spolu hádáte?" řekla Joana, která stála kousek ode mě. Povzdechla jsem si a sedla jsem si. Poklepala jsem na volné místo vedle mě a tím jí naznačila, aby si sedla. 
"Nehádáme se, ale teď mě s tím hodně vytočil" protočila jsem očima. 
"To ti tak Neymar vadí?" zvedla obočí. 
"Poslední dobou už ani ne, ale ty věčný kecy o něm jo" zamračila jsem se.
"Jo, abych nezapomněla. Volali z modelingové agentury, mají pro tebe zajímavou nabídku." mrkla 
"Jakou nabídku?" 
"Chtějí tě na jedný dost znamý a slavný přehlídce tady v Barceloně" oznámila mi. Z téhle zprávy jsem byla dost překvapená a ohromená. Že by se moje kariéra začala rozvíjet? 

Ve 4 hodiny odpoledne 

Pomalu jsem se šla chystat k Antonelle s Leem. Vyběhla jsem schody do pokoje a zavřela se v něm. Na notebooku jsem si zapnula svoje oblíbený písničky a šla se do koupelny namalovat. Po tom co jsem byla hotová jsem šla ke skříni, kde jsem rozmýšlela co si vezmu na sebe. Po dlouhém přemýšlení a vybírání jsem si vybrala světle hnědé uplé kalhoty s bílou košilí, se kterou jsem sladila i doplňky. 

Když jsem byla oblečená, vzala jsem si mobil s peněženkou a šla se dolů obout do bílých lodiček. Nakoukla jsem ho obýváku, kde seděl Dani. 
"Půjčím si auto" oznámila jsem mu. 
"A kam jako jedeš?" otočil se na mě a celou si mě prohlídl. 
"A návštěvu a zbytek tě zajímat nemusí" 
"Jaký auto?" 
"Který můžu?" 
Chvilku přemýšlel a nakonec řekl "Můžeš si půjčit jednu z Audin" kývl hlavou a otočil se zase na televizi.
"Děkuju" zamrmlala jsem si pod nos a vzala jedny klíčky z věšáku a šla do garáže. Na klíčích jsem zmáčkla tlačítko na odemykání a sledovala jaké auta zabliká. Audi RS6 Avant, dobrý výběr. V tomhle autě jezdí většinou, teda když pro mě někdo nepřijede.

Nastoupila jsem a vyjela směr Messiho dům. Cesta k nim trvá docela dlouho a ještě když jedu v tuhle hodiny, když jezdí plno lidí domů. Ale co. Cestu jsem si zkrátila poslouchání písniček v rádiu.

U Antonelly 

Pomalu jsem se blížila k jejich domu, který jsem viděla už na dálku. Zastavila jsem před obrovskou bránou a zazvonila. Chvilku jsem čekala než se brána otevře, abych mohla vjet dovnitř. Zaparkovala jsem před vchodem do jejich paláce. Vypnula jsem motor a vytáhla klíčky ze zapalování. Přes sklo jsem viděla Antonellu jak stojí s jejím typickým úsměvem před dveřmi a čeká na mě. Vystoupila jsem a šla jí obejmout. 
"Ahoj" pozdravili jsme se navzájem. 
"Vidím, že se u nás doma nic nezměnilo" řekla jsem se smíchem, když jsem si prohlídla celý jejich dům.

Mají opravdu palác. Proti tomu našemu je tohle obří vila. 
"Tak pojď dál" pokynula s úsměvem hlavou. S radostí jsem jí následovala. 
"Půjdeme se sednout asi ven na terasu, když je tam tak pěkně" upřesnila mi kam vlastně jdeme. 
"Dáš si něco?" zeptala se mě. 
"Džus jestli máš" řekla jsem jí. An přikývla a zmizela do domu. Za chvilku za mnou přiběhl malý Thiago. 
"Ahoj" pozdravil mě s úsměvem. 
"No, Ahoj" na tváři se mi objevil taky úsměv. Děti mi vždycky vykouzlí úsměv na rtech. Natáhla jsem se pro Thiaga a posadila jsem si ho na klín. 
"Tak co bráška? Nezlobí tě?" zeptala jsem se ho. Thiago záporně zakroutil hlavou. "A co teď dělá bráška?" znovu jsem se ho zeptala milým hlasem. 
"Špinká s tatínkem" odpověděl mi s roztomilým hlasem. 
"A jaktože ty nespinkáš s nima?" 
"Protože jsem mu řekla, že přijedeš a on nechtěl jít spát" ozvala se An. 
"Ty ses na mě tak těšil?" usmála jsem se na Thiago, který se stydlivě díval do svého klínu. 
"Jo" zakuňkal. Šťastně jsem se na něho usmála. Tohle bylo roztomilé. 
"Thiago, běž se díval na pohádky my tady musíme s tetou něco probrat." zavelela An. Thiago neochotně seskočil z mého klínu a vydal se do obýváku na sedačku, na kterou se prvně nemohl dostat. Měli jsme na něho krásný výhled, protože terasa, na které jsme se nacházela byla na jejich obřím balkoně. 
"Tak kde chceš začít?" řekla An, skleničku s džusem položila přede mě a sama si sedla na vedlejší křeslo. 
"Víš, že ani nevím" řekla jsem se smíchem "Je toho fakt hodně" povzdechla jsem si.
"Tak asi začneme u toho článku, protože mě to fakt zajímá." začala "Vážně s ním chodíš?" naklonila se víc ke mně s vykulenýma očima. Divím se, že nevykřikla. 
"Cože? NE, nikdy" záporně jsem kroutila hlavou.
"Proč myslím, že teď řekneš ALE .." založila si ruce na hrudi a opřela se o opěradlo na křesle. Podívala se na mě se zvednutým obočím.
"Myslíš dobře" uchechtla jsem se. Svůj zrak jsem přesunula na zem a poškrábala se na levém spánku. 
"Ty si se s ním vyspala?" vykřikla. Okamžitě jsem se na ní podívala. Antonella se dělala překvapeně v křesle a dívala se na mě. 
"No, tak trochu omylem" rty jsem dala do úzké linky a pokrčila rameny. 
"Jak se můžeš s někým omylem vyspat? Teda ten někdo je Neymar že?" nechápavě se na mě podívala. 
"Normálně" pokrčila jsem znovu rameny a zasmála se. 
"Fajn, Tak mi ten normální omyl s Neymarem vysvětli, protože tohle téma mě fakt začíná zajímat." řekla se smíchem a pohodlně se usadila do křesla. Povzdechla jsem si a začala vyprávět ....

So ... Pro dnešek už asi to ukončíme. :DD Huh, ani nevím co napsat. :/ :D Tahle kapitola nic moc, no. :/ 

Za chyby se omlouvám. :) 

Maraton za námi. Jupí. :D Ne to zase ne. :D Další díl můžete čekat v úterý. :) 

Moc děkuji za úžasné komentáře a VOTES!! :33