Starostlivý bratr, Dani.
Vicky, typická dívka, která je závislá na sociálních sítích, Snapchat.
Neymar, nejlepší kamarád Daniho a jeho rodiny, až na Vicky.
Vše se změní, až přijdou nato, že spolu snapují .....
Jak to celé bude?
Dozvíš se v mé...
Mám špatnou zprávu ... Dani budou mít dům hrůzy. Jsem vážně naštvaná, ale zase jsem ráda, že tam s nimi nebudu. U nás doma teď vypuklo šílenství. Za pár dní odlétají a tak musí mít všechno zabaleno, uklizeno a nic tu nesmí zapomenout. Takže si asi umíte představit, jak to teď vypadá. Dani s Joanou pomalu pár věcí poslali do Turína a další pořád posílají.
Díky bohu já nejsem tak chaotická jako Dani a Joana a tak si všechno balím v klidu. Pár věcí, které nenosím nebo nepoužívám jsem dala pryč, ale i tak jsem měla jen 20 obrovských krabic. Ney bude rád až to bude muset naložit do auta a odvést. Doufám, že má doma obrovskou skříň, aby se mi tam všechno vešlo. Co jsem chtěla už jsem pryč dala a nic víc nehodlám opustit.
Ney je u nás každý den a pomáhá s čím jen jde. Všechno už je posláno do Turína a u nás doma je jen pár posledních kufrů, které poletí až s rodinkou. Bože, jak mě se po tomhle domě bude stýskat. Ani si nechci představit jaké to musí být pro Daniho. Ten tu žil 8 let a vybudoval to tu k dokonalosti. Jaké to musí být pro fanoušky Barci a jak hrozné to musí být pro tým. Přece jen fotbalu nerozumím, ale vím že můj bratr ho hraje ze všech nejlíp.
Stála jsem uprostřed kuchyně a až teprve teď si uvědomila jak je to tu velký a hrozně bílý. Když tu byl nábytek, tak to vypadalo malý a barevný.
Dny plynou a dneska je poslední den kdy je moje rodinka ještě se mnou. Zítra je povezu na letiště s Neyem a pak tu zůstanu úplně sama. Sama v obrovském městě bez rodiny a přátel.
Stála jsem v obýváku a dívala se na to prázdno, když mě někdo objal zezadu. Byl to Dani.
„Dávej tady na sebe pozor, sestřičko." řekl a dal mi pusu do vlasů.
„Budu, neboj" řekla jsem a utřela si slzy, které se mi pomalu draly ven. Otočila jsem se k Danimu a padla do jeho velké náruče. Myslela jsem si, že tohle bude lehčí, ale mýlila jsem se. Přijde mi to snad ještě horší, než když se stěhoval z Brazílie. JO, to jsem byla ještě malá, ale i tak jsem všechno prožívala.
„Uklidni se" hladil mě Dani po vlasech. „Však můžeš kdykoliv jít za náma" řekl a pevněji mě objal. Přikývla jsem. V tom někdo zazvonil. Bylo mi jasné kdo to je a kolik jich bude. Poslední den je tu, takže jsme udělali rozlučkovou oslavu a pozvali každého z klubu.
„Tak klid" řekl Dani a odešel otevřít dveře. Během chvilky byl dům narvaný k prasknutí. Každý něco donesl a tak nebylo nouze o jídlo a ani ne o pití.
Dneska je poslední den kdy si je můžu pořádně všechny užít. A naposledy tu s nimi být, než mi odletí.
Další den
Vstávali jsme docela brzo, i když letí vlastním letadlem. Vstala jsem z postele a šla si udělat ranní rutinu. Potom jsem si namalovala řasy a šla se nasnídat. Po včerejšku toho tady moc nezbylo, takže jsem si musela něco vymyslet z těch zbytků. Ke mě se potom přidali všichni, bylo na nich vidět, že se jim moc nechce, ale na druhou stranu tam bylo to nadšení z něčeho nového.
Po snídani jsem se šla obléct. Vzala jsem si jen šedé upnuté šaty, tenisky, kruhové náušnice. A proto, že jsem si vlasy nechala rozpuštěné jsem si vzala ještě čepici.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pravda, trochu to bylo i kvůli novinářům. Nechci zase číst, že jsem taková a maková. A bla bla bla ...
Na letišti jsme se rozloučili, trochu si s Joanou pobrečely a pak jsem se je dívala jak jejich letadlo stoupá a oni jsou pryč.
Utřela jsem si slzy a šla k autu. Můj milovaný bratříček mi tu přece jen nechal něco na památku a to červené Audi RS6. Nastoupila jsem do auta a vyrazila směr nový domov.
Při příjezdu už na mě čekal Ney. Otevřel mi bránu a já vjela na jeho pozemek. Zastavila jsem hned za bránou a on přišel k autu blíž.
„Vítám vás doma slečno" řekl hned potom co jsem dala dolů okýnko u spolujezdce.
„Ahoj zlato" usmála jsem se na něj. On otevřel dveře a sedl si na místo spolujezdce. Naklonil se ke mě a dal mi pusu. Potom mi ukázal kde mám vlastně vůbec zaparkovat.
Pomohl mi se zbytkem věcí, které jsem měla v kufru a před vchodovými dveřmi se zastavil. Já šla za ním, takže jsem mu narazila do zad.
„Co děláš?" zeptala jsem se nechápavě.
„Moment" ukázal na mě ať počkám. Přikývla jsem. On otevřel dveře, hodil věci dovnitř a mě odnesl na rukou. Přes práh jako nevěstu.
„Vítej doma zlato" řekl. Já se jen pořád smála, protože to bylo fakt funny. Nakonec mě Ney umlčel tím, že mi dal pusu.
„Už mě můžeš pustit" řekla jsem, když jsme se od sebe odpojili.
„Pravda, si pěkně těžká" řekl Ney a začal se smát.
„Ty drzoune" bouchla jsem ho do ramene a dělala naštvanou. Ney mi to vůbec nesežral a tak mě začal lechtat. Já se smála na plné kolo. Myslím, že takhle domácnost bude hodně vtipná.
„Já a drzej? To nikdy" začal kroutit hlavou Ney.
„Jasný ty nic ty jen fotbalista" řekla jsem a ještě něž jsem to dopověděla mě Neymar začal honit po celém domě.
_____________________________________________
Chtěla bych jen oznámit, že tahle story bude končit 80. kapitolou. :) Ale nebojte máte se ještě na co těšit. 3:) Konec jsem vám trochu zkomplikovala a udělala asi trochu překvapivou věc pro vás. :D
