Save me ✔

-7-

Melanie

Sledovala jsem jeho oči, co mě upřeně sledovaly. Panovalo mezi námi ticho, jen hudba se kolem nás ozývala. Ne, že by mi to bylo nějak nepříjemné, ale připadala jsem si před ním jako nahá. Jakoby mi viděl do duše.

„Tak jak se ti líbí naše středoškolská párty?" uchechtnu se rozpačitě. Nick se lehce rozhlédne a pak se pohledem zastaví zase na mě. „Tristan dělá úžasný pařby," dodám a trochu se uchechtnu.

„Byl jsem na lepších," kmitne rameny a mě tím vyrazí dech.

„To je velice silné tvrzení," ušklíbnu se a i on vytvoří malinký úsměv. „Zřejmě ti budu muset ukázat, jak je to u nás úžasné," popadnu ho za ruku a jeho výraz se změní na trochu vylekaný a překvapený. „A co vlastně piješ? Tristanovi rodiče znají chlápka, co vlastní obrovské vinice, takže tu mají jedno z nejlepších vín na světě," zavedu ho do kuchyně, kde si naleju z otevřené láhve vína do kelímku.

„Já nepiju. Myslím, že jsem si tu někde odložil kelímek s kolou," pokusí se odejít. To jsem tak nudná?

„No to nevadí. Stejně kdybys ho našel, neměl bys ho pít. Nezaručuju, co se s ním za tu dobu stalo," zašklebím se a on se zarazí v chůzi. Podám mu kelímek s novou kolou a znovu ho popadnu za ruku a tentokrát ho dovedu do obýváku, kde je provizorní parket. V podstatě Tristan a jeho kámoši odsunuli gauč na stranu a kobereček po babičce schovali ve sklepě. „Máme na škole jednoho kluka. Dělá do hudby. Vlastně, abych pravdu řekla, skoro každou noc hraje v klubech. Dělá dj a je fakt dobrý. Tohle jsou jeho mixy," Nick se zaposlouchá do hudby vycházející z reproduktorů a pak na mě pohlédne.

„Dobře. Tohle je fakt dobrý, ale živá hudba je lepší," ušklíbne se. Přijde mi, jakoby se pomalu uvolnil a začal se trochu bavit.

„Není problém. Brácha a jeho kapela mají jen pauzu," vítězně se na něj zazubím a pak mě něco napadlo. „Víš, co tu je nejlepší? Že tu můžeš poskakovat jako největší idiot a stejně to nikdo řešit nebude a nebo si to ani nepamatují," popadnu ho za ruku a dotáhnu na parket. „Stačí se jen uvolnit a hýbat se, jak uznáš za vhodný," bez váhání se začnu vlnit a Nick na mě s pootevřenou pusou hledí. „No tak. Uvolni se," chytnu ho za ruce a začnu s nimi máchat. Netrvá to moc dlouho a oba tam poskakujeme jak největší idioti. Pak ale začne pomalá píseň. Opatrně položím ruce na jeho ramena a on se jemně dotkne mých boků.

„Měla si pravdu. Není to tu tak zlý," ozve se u mého ucha. Celá se rozzářím a on jen protočí očima. „Ale proč to děláš?" trochu se zarazím. „Máš tu určitě spoustu přátel, se kterými by ses mohla bavit."

,,Já nevím. Přijdeš mi tak osamělý, ale přitom nejsi špatný," pokrčím rameny a radši pohlédnu na lidi za ním. 

,,Nejsem špatnej," uchechtne se mému výrazu. Nevím, jak se to stalo, ale najednou jsme se pomalu hýbali do rytmu, tělo na těle a upřeně jsme si hleděli do očí. Nemohla jsem odtrhnu zrak. Celé to bylo tak intenzivní. 

,,Já mám kluka," vyhrknu, když pootevře rty a rychle od něj odstoupím. 

,,Dobře, ale já se chtěl zeptat, co budeme dělat dál. Navíc zrovna teď nikoho nehledám," zastrčí si ruce do kapes a já okamžitě zrudnu. Nejradši bych se na místě propadla. 

,,Co kdybychom zašli ven? Brzy tam bude hrát kapela a navíc je tam příjemně," navrhnu, abych zahnala tu trapnou chvilku. Jen pokrčí rameny a vydá se za mnou. Tentokrát ho za ruku nechytnu. Usadíme se na lehátka u bazénu a oba pohlédneme na nebe. ,,Proč nepiješ? Myslím alkohol?" hlesnu. 

,,Proč se ty přetvařuješ?" vyhrkne naštvaně. Nechápavě na něj pohlédnu. Sklopí zrak k zemi. ,,Promiň. Já jen, tohle není věc, o které bych chtěl mluvit," kmitne rameny. Chápavě přikývnu a mlčky se zaposlouchám do bratrova hlasu, který se ozve mikrofonem. 

,,Život je těžký," povzdychnu si a on přikývne. ,,Možná vypadám, jako ta dokonalá, ale tak to není. Jen to umím maskovat," nevím, proč jsem to řekla. Ani Nick to nechápal. 

,,Melanie!" ozve se přes celou zahradu. Rychle trhnu hlavou ke své kamarádce, která se k nám opilecky valila. Občas se zapřela o nějaké kluky, párkrát zakopla, ale došla k nám. ,,Sháním tě snad celou věčnost," zasměje se. No výborný. A co teď s ní? 

Já vím. Víc jak dva měsíce to je, co jsem tu nic nevydala... Nemám pro to výmluvu. Možná to, že je léto a já nemám tolik času... No snad vám to brzy budu moct vynahradit ;)