Save me ✔

-17-

Melanie

Když mě ráno probudilo vyzvánění budíku, nebyla jsem otrávená. Prostě jsem vstala a zamířila do koupelny, kde jsem se opřela o umyvadlo a zahleděla se na své druhé já v odrazu v zrcadle. Žádné kruhy pod očima, zdravě vypadající vlasy i pokožka a na rtech mi pohrával menší úsměv. Pravda byla taková, že takhle už to trvá měsíc. A může za to Nick. Jelikož mě můj starý život nebavil a já od sebe odstřihla hodně lidí, začala jsem každou minutu svého života trávit s ním. Slíbila jsem mu, že mu pomůžu a to taky dodržím. Proto už víc jak měsíc chodíme pravidelně do posilovny, některé dny chodíme běhat, nakupujeme, jezdíme na výlety a nebo si prostě jen zajdeme do kina. Abych řekla pravdu, Nick za ten měsíc udělal obrovský pokrok. Jeho tělo se pomalu vracelo do formy, změnil svůj šatník a dokonce jsem na jeho tváři zahlédla několikrát za den úsměv. Myslím, že na Chris přestal prostě myslet. Není to tak, že by zapomněl, jen se prostě netrápí tím, že tu s ním není. Že umřela hned vedle něj a on nemohl nic dělat. 

Hned, jak jsem se připravila do školy, Zach s Markem mě odvezli do školy, kde jsem hned narazila na Nicka. Stál u mé skříňky a hleděl mi přímo do očí, s úsměvem. Měl roztržené džíny, kostkovanou košili a své nově zastřižené vlasy pěkně učesané do menší patky. Den ode dne vypadal lépe, a mě se den ode dne hůř usínalo, jelikož mou hlavu zaplnily hlavně myšlenky na něj. A to bylo špatně.

,,Ahoj," ještě víc se rozzáří a v očích se mu zajiskří. ,,Platí to dnešní kino?" odstoupí od mé skříňky, abych si mohla vzít pár věcí a pak se společně vydáme do třídy. 

,,Rozhodně. Už mám vybraný film, ale to bude překvapení. Jak se ti spalo?" pousměju se. Pamatuju si, že mi nedávno vyprávěl, že se mu zdálo o té nehodě a když se celý zpocený probudil, nemohl už usnout. Myslel si, že je něco špatně a chtěl s naší terapií skončit, ale nakonec to neudělal. Od té doby se ho na to ptát každý den, abych měla jistotu, že dělám dobře. 

,,Klidně, jako vždy. Zdálo se mi, že jsme byli běhat a oběhli jsme celou zeměkouli," uchechtne se. Jen pobaveně přikývnu, ale mou pozornost upoutala skupinka holek u dveří. Clarke m probodávala pohledem, ale Amy měla v očích strach. 

,,Omluvíš mě na minutku? Hned budu u tebe," zastavím Nicka v chůzi a obeznámím ho. Jen chápavě přikývne a obsadí naší lavici. ,,Promluvíme si?" pozvednu na Amy obočí. Nervozně kmitne ke Clarke, která jen arogantně pokrčí rameny a odkráčí pryč. ,,Nikomu to neřeknu," hlesnu a ona ke mně zvedne překvapeně oči. 

,,Proč?" založí si ruce na hrudi. 

,,A proč jo? Co bych z toho měla? Navíc si nemyslím, že by ses za svou orientaci měla stydět, ale pokud to chceš tajit, nebudu ti stát v cestě. Přece jenom jsme byli dlouho kamarádky," přehoupnu svou váhu na druhou nohu se záměrem se na ní otočit a vydat se do třídy za Nickem. 

,,Děkuju," vydechne a já k ní znovu zvednu zrak. ,,Vážím si toho a abys věděla, pro mě jsi kamarádka pořád," po těchto slovech se ke mně otočí zády a jako ocásek doběhne Clarke, která uraženě zakotvila u jejich třídy. Když jsem se vrátila k Nickovi, znovu jsme si povídali a to nám vydrželo až do oběda. 

,,Takže v šest u nás," mávnu mu a nasednu ke klukům do auta. Nick si odemkne, jako každý den, jeho kolo a vyjede domů. 

,,Nick říkal, že jdete do kina," ozve se Zach po cestě. 

,,Jo. Chodíme tam často," pokrčím ledabyle rameny. 

,,Ale dej si pozor. Nick si prožil něco strašného a nemyslím si, že by byl připraven jít dál," Zach se snažil svá slova volit co nejopatrněji, aby mi jakkoli neublížil. 

,,Nic mezitím není. Já mu jen chci pomoct se přes to dostat a zase začít žít. Díky tomu jsme dobří přátelé. Nic víc," protočím očima. Když jsme dojeli domů, hned jsem se dala do příprav, jelikož mi zbývala hodina. Vlastně o nic nešlo. Jen jsem si dala sprchu, pak si upravila líčení a převlékla se. Ještě jsem stihla strávit čas s rodiči a pak se u prahu našeho domu konečně objevil Nick a my vyrazili do kina. 

,,Myslím, že to nebylo špatný. Nechápu, proč všichni kolem tak nadávali. Podle mého ten film prostě jen nepochopili," vezme si Nick další popcorn z krabice, kde nám zbyl. Já se jeho poznámce zasměju, jelikož podle mě ten film vážně za nic nestál, ale nebudu mu kazit jeho radost. 

,,Takže zítra v pět půjdeme běhat do parku a pak bych ti mohla pomoct s tím dějepisem," navrhnu. Dělá, jako vždy, že si to píše do svého neviditelného diáře a pak na mě s úsměvem pohlédne. 

,,Co?" pozvedne obočí. 

,,Vypadáš šťastně. Jsem za to ráda," uculím se. 

,,Myslím, že jsem šťastný. Samozřejmě že jednou za den si na ní vzpomenu a trochu mě píchne u srdce, ale když jsem s tebou, je mi fajn, takže myslím, že tvé pokusy fungují," zažertuje. Já se ale jen lehce pousměji, jelikož v mé hlavě se přehrávala jen jeho slova. Zdá se mi to nebo to vyzněla, jako kdyby říkal, že je se mnou šťastný? ,,Mel?"

,,Jo, jsem tu. Jen jsem ráda, že jsi mě doprovodil, ale vlastně jsi nemusel," vyhrknu a zastavím se u našeho domu. Byl pátek a kluci byli na party, Lucas přijede zítra ráno a rodiče si spolu vyšli na víno, takže jsem sama doma a tím pádem to vidím na horkou koupel a pak čaj, postel a seriál. 

,,O nic nejde. Navíc musím zapracovat i na své stránce gentlemana," při úsměvu se mu u očí objeví malinké vrásky a v pravé tváři ďolíček. ,,Takže-" nadechne se a mě se v té chvíli rozbuší srdce. 

,,Jsem doma sama," vyhrknu rychle a následně se oba zasekneme. Nemám páru, proč jsem to řekla. ,,Chtěla jsem říct, že nemám moct náladu být sama, tak mě napadlo, že bys mohl jít dál a dělat mi společnost u dalšího filmu," vysvětlím co nejlépe. Nick na mě chvíli nechápavě hledí, ale nakonec s úsměvem přikývne. Zavřela jsem za námi dveře a pohlédla na Nicka stojícího v naší chodbě. Ruce měl v kapsách, vlasy měl po celém dni trochu rozcuchané a tváře načervenalé z mírného větru z venku. Oba jsme si dobrou minutu v tichosti hleděli do očí, když ke mně udělal krok. Nechápala jsem celou situaci, ale i přesto jsem i já udělala krok. A pak se to stalo děsně rychle. V jednu chvíli jsme jen stáli naproti sobě a v té druhé si mě přitáhl za pas a políbil mě. Okamžitě mě nalepil na vchodové dveře a prohloubil náš polibek. Jako lusknutím prstů se můj mozek přenesl do spánkového režimu a já tak nestihla ani popřemýšlet nad tím, co vlastně dělám. Jakýmsi neznámým způsobem jsme se dostali ke mně do pokoje, kde mě povalil na postel a strhl ze sebe svou košili. Znovu se vrátil k mým rtům a u toho mi rozepl džíny, které skončily někde na zemi. Hned za nimi letěl i zbytek našeho oblečení a my tak leželi nazí v mé posteli, vášnivě jsme se líbali a bezmyšlenkovitě si celou situaci užívali. Možná to bylo špatně, ale nikdy jsem se necítila víc naživu, jako právě teď s Nickem v mé posteli. 

Zdravím:) Tak co si o tom myslíte? Jinak do vánoc to zřejmě nestihnu dokončit (budu se snažit), tak snad se mi to povede aspoň do konce roku... Jinak opožděně krásný druhý advent ;**