Save me ✔

-15-

Melanie

Když jsem vstoupila do budovy školy, padlo na mě hned několik párů zvědavých očí. Zaslechla jsem pár lidí bavit se o mém včerejším rozchodu, ale snažila jsem se na to nemyslet. Nemyslet na Jasona, ani na ten polibek od Nicka. 

,,Jsi v pohodě?" pohlédne na mě ustaraně Zach. Rozhlédnu se po celé chodbě plné lidí a pak sebejistě přikývnu i přesto, že v hlavě jsem zastávala jiný názor. ,,Doprovodím tě do třídy, dobře?" položí mi ruku kolem ramen a já se musím jeho starosti zasmát. Okamžitě se k nám přidá i Mark, který se pokouší vtipkovat, aby mě rozveselil. Přála jsem si na nic nemyslet a to se jim na chvilku povedlo. Hned, jak jsem ale zapadla do třídy a spustila se na mě další lavina pohledů, má hlava se znovu zaplnila myšlenkami na včerejšek. Na ten vztek a zklamání, co jsem cítila vůči Jasonovi i na ten, pocit který jsem měla z Nickova polibku. Nepřišlo mi to zvláštní, jen jsem měla pocit, že to nedělal proto, že bych se mu líbila. 

,,Můžu?" před mou lavicí se objeví Amy a kmitne pohledem na volnou židli vedle. Jen přikývnu a ona si sedne. ,,Je mi líto, co se stalo s Jasonem. Netušila jsem, že je to mezi vámi nějak špatný," hlesne. 

,,Vlastně nebylo, ale udělal něco hodně špatného a to já neodpustím," vysvětlím a Amy chápavě přikývne. 

,,Takže věděla jsi to o tom Nickovi? Bavíte se ještě přeci spolu, ne?" pozvedne obočí. 

,,Ne. Teda bavíme se, ale nezmínil se mi o tom," opřu se lokty o lavici a prsty si zajedu do vlasů. 

,,Muselo to být strašný. Myslím pro něj. Vidět umírat někoho, koho miluješ," šeptne si spíše pro sebe, ale i tak přikývnu. ,,Jdeš odpoledne na trénink?" okamžitě změní téma a změní z té soucitné a milé kamarádky na blbou barbie. 

,,Vlastně jo. Chci skončit," Amy po mě hodí udivený výraz, ale já jí to nestihnu vysvětlit, jelikož do třídy vejde profesor. Když skončila škola, vydala jsem se okamžitě do tělocvičny, kde měli holky místo oběda zkoušku s roztleskávačkami. ,,Trenérko, můžu s vámi mluvit?" přejdu k poměrně mladé ženě, která i přesto, jak se prezentuje, je milá a nejlepší trenérka na světě. ,,Chtěla bych skončit s roztlesávačkami," vyhrknu. Překvapeně odtrhne zrak od jejích desek a zahledí se mi do očí, aby se ujistila, zda to myslím vážně. 

,,Děje se něco? Nebo máš pro to nějaký důvod?" pozvedne nechápavě obočí. 

,,Zkrátka myslím, že to nejsem já. Nehodím se na to a už mě unavuje předstírat, že ano. Omlouvám se a děkuju vám za všechno, ale já už v tom dál nebudu pokračovat," bez dalších slov se otočím na patě a vyjdu ze školy. 

,,Mel, chceš vzít domů?" zastaví mě v cestě Mark se Zachem. Jen děkovně přikývnu a společně s bratry dojedu domů Hned, jak zapadnu do svého pokoje, úlevně si vydechnu. Po dlouhé době jsem se konečně na veřejnosti chovala tak, jak jsem chtěla. Žádné přetvářky ani přeslazené úsměvy. Konečně jsem se mohla utápět sama v sobě a nezáleželo mi na to, co si o tom pomyslí ostatní. 

Tak tu máme konečně slíbenou kapitolku:))) Vím, že není nic moc... Ale snaha je. Každopádně jsem vám chtěla oznámit, že teď se budu snažit vydávat častěji, jelikož bych ráda příběh popohnala ke konci, abych se mohla věnovat i jiným věcem (knížkám). Myslím si, že do vánoc bych to mohla dokončit, takže se těšte. Schválně, kdo uhádne, jak to celé dopadne XP