Save me ✔

-8-

Nick

,,Pomůžu ti," rychle popadnu její totálně opilou kamarádku, aby se obě nezřítili k zemi. Mel si stiskne ret mezi zuby a pak se rozhlédne po zahradě. 

,,Jestli ji vezmu domů, její rodiče mě zabijí. A jí vydědí. Jenže, když ji vezmu k nám, tak mě zabije táta. Co teď s ní mám dělat?" povzdychne si a frustrovaně zajede prsty do svých hustých vlasů. 

,,Můžete přespat u mě," vyhrknu. Jsem sám sebou ohromen. Vážně zvu dvě holky, jedna je teda úplně mimo, aby u mě přespali? U mě doma? ,,Chci říct, můžu vás odvézt k nám. Máma je přes noc pryč, takže tam klidně můžete zůstat," uklidním trochu tón svého hlasu a ledabyle si zastrčím ruku do kapsy. Věřte mi, nesnažím se jí sbalit. Už jenom ne kvůli Chris, ale zrovna v téhle chvíli mi jí je tak nějak líto. Býval jsem, jako její kamarádka. Taky jsem se opíjel a Chris se o mě musela postarat. Vždy mě ochotně odvezla, přestože věděla, jak moc ji rodiče vynadají za to, že se tahá s někým, jako jsem já. Zkrátka v ní tak moc vidím jí, že si nemůžu pomoct. 

Myslíš, že by to šlo? Já nechci otravovat," hlesne s kapkou naděje. 

,,Pomůžu ti. Vím, co to obnáší," bez dalších slov odvedu její kamarádku k mému autu, do kterého všichni nastoupíme. V autě panovalo až hrobové ticho. A když jsme přijeli domů, odnesl jsem Amy, její kamarádku, do pokoje pro hosty, kde jsme jí nechali v klidu spát. ,,Dáš si něco nebo tak?" otevřu ledničku, abych zjistil její obsah. 

,,Čaj by byl fajn," hlesne a sedne si na barovou židličku stojící u našeho pultu. Dám proto vařit vodu, kterou pak zaliji dva hrnky s čajem a jeden jí podám. ,,Co si tím myslel, že víš, co to obnáší?" promluví do ticha. Čekal jsem, že se na to zeptá. Nemám důvod, proč jí to neříct. Alespoň ne v téhle chvíli. Cítil jsem se, jako otevřená kniha, ve které může kdykoli číst. 

,,Před několika měsíci jsem nevynechal žádnou party. Ať se dělo cokoli, byl jsem tam. Samozřejmě, jako to je zvykem, pil jsem. Hodně. Vlastně pokaždé jsem skončil jako tvá kamarádka a někdy i hůř. Sám nevím, proč. Celá má parta to tak měla. Ale měl jsem někoho, kdo se o mě vždy postaral. Přestože z toho může mít problém, pomohla mi a postarala se o mě. Až teď si dokážu uvědomit, jaké to muselo být," Melanie svírala hrnek v dlaních a tiše naslouchala každému mému slovu. 

,,Proto nepiješ?" zeptá se opatrně. 

,,Jeden z důvodů," přikývnu a pak na ní pohlédnu. ,,Ten tvůj kluk. Vypadá starší," změním rychle téma a ona se lehce uchechtne. 

,,Studuje vysokou. Kousek odsud," přikývne. ,,Je to taky automobilový závodník," dodá. Jako bych si nevšiml té jeho naleštěné káry tenkrát před školou. 

,,Došlo mi to podle auta," kmitnu rameny a napiju se. Nastalo mezi námi další ticho, ale tohle bylo zvláštní. Jiné než předtím. Hleděli jsme si do očí, jako bychom se z nich snažili dostat všechny informace a ve chvíli, kdy Melanie pootevřela rty, mi to došlo. Co to vlastně dělám?! Rychle jsem odtrhl zrak a zvedl se. 

,,Asi si půjdu lehnout," hlesne a já přikývnu. Dovedu jí do mého pokoje. ,,Nemusím spát u tebe. Klidně si lehnu na gauč."

,,Chceš tričko na spaní?" otočím se na ní a ona se trochu zarazí. 

,,Zůstanu v tomhle," odloží si kabelku na křeslo u stolu a rozhlédne se po mém pokoji. 

,,Kdyby něco, jsem dole," zastavím se ve dveřích a ještě se na ní otočím. ,,Dobrou noc," úsměv. Po tak dlouhé době můj přirozený úsměv. Ale ve chvíli, kdy jsem dopadl na gauč a pohlédl na strop nade mnou, opadl. Přesně kvůli těm vzpomínkám, když jsem tu takhle ležel s ní. Taky jsem hleděl na strop, ale u toho jsem se usmíval od ucha k uchu. Dnes se mi oči jen zaplňují slzami. 

Taky už to vedro nezvládáte? :D