Puppy

6

Prohledal jsem celý dům třikrát, než mi došlo, že onen návštěvník utekl zadním východem ve chvíli mé nepozornosti . Průvan chladného zářijového větru mě o tom dostatečně přesvědčil.
Náhle se rozrazily dveře vchodové, a podle duté rány, která následovala, jsem usoudil, že jimi dotyčný uhodil do zdi.
Ten někdo byl potichu, slyšel jsem jen potichounké klapání bot o podlahu. Nechápal jsem to- dveře si rozrazí, ale pak si chodí po špičkách jako nějaká baletka.
Když jsem si byl jistý, že ten někdo je už za mnou, rychle jsem vyběhl z domu.
Jako první jsem uslyšel výstřel a jako druhou věc jsem zrakem zaregistroval moderní policejní auto.
"Stůjte!" ozval se z jeho směru hluboký mužský hlas. "Zůstaňte, kde jste, pane!"
Zvedl jsem ruce nad hlavu a nechápavě si ho měřil. Teprve po vzájemném ohodnocovaní, které trvalo tak dvě a půl minuty, s omluvným výrazem vyrazil ke mně.
"Vy jste pan Park, že ano?" prohodil medovým hlasem a jeho kroky se zastavily kousek přede mnou. "Moc mě těsí. Jsem policajt."
"Ah, už jsem se bál, že tu uniformu máte na sobě jen tak ze srandy," ušklíbl jsem se a hned v zapětí ucítil na rameni silný stisk. Lekl jsem se, protože dotyčný byl potichu a mě okamžitě došlo, že to byl ten rozvraceč pantů.
"Pan Park, tedy, majitel domu?"
Otočil jsem se za hlasem. Než jsem mu však viděl do tváře, muž se uklonil. Až když se napřímil, spatřil jsem jeho vyraznější rysy.
"Omluvte prosím mého kolegu, je v práci teprve třetí týden."
"Tys taky projevil megaprofesionalitu, když jsi praštil do těch dveří," ozval se napruzeně první. Pohlédl jsem na něj a zjistil, že je taky velmi mladý. Měl medovou pleť, pihu na nose a uražený výraz, doplňovaný založenýma rukama.
"Sklapni, Taehyungu," uzemnil ho ten druhý.
"No jo, no jo."
"Pojďte," vyzval mě ten dominantnější a zavedl mě ke svému autu. "Pojedeme na stanici. Váš neoficiální svěřenec by tam měl už být."
"Jak se jmenujete?" vypadlo ze mě, aniž bych to plánoval. Ano, už zas.
"Říkejte mi Kai. A teď se připoutejte."
"Měl bych-"
"Už jsem ten dům zamkl."
"Tak... Jo. Díky."

Seděl jsem na policejní stanici a čekal jsem. Čekal jsem až přijede Chany a my oba půjdeme domů. Nerad řeším něco takového a upřímně mám i trochu strach. Bojím se, že policie zjistí, že Chany není můj zákonný zástupce a pošlou mě zpět k tomu tyranovi. Při tom pomyšlení mi naběhl mráz po zádech. Můj pohled náhle upoutaly dveře ve kterých se objevil Chany. Usmál jsem se a šel k němu. Objal jsem ho, protože jsem měl radost, že se mu nic nestalo. ,,Chany chci domů prosím, co když zjistí, že nejsi můj zákonný zástupce? Pošlou mě domů. Bojím se.

"To jim je těď asi upřímně jedno," prohlásil jsem, když jsem si znaveně sedl na židli. "A kdyby o tom začala řeč, vložím se do toho. Neboj se."
Baek se začervenal a usmál. Své "děkuji" jen tichounce pošeptal do země. Poklepal jsem si na klín a Baek se na mě jen nechápavě podíval.
"Sedni si," vyzval jsem ho. "Já nekoušu."
Baek si sedl. Nejspíš naschvál však zasedl spíše má kolena, než klín, ale to nevadilo. I tak jsem si ho mohl přitáhnout do objetí a dát mu pusu do vlasů. Dát mu najevo, že tu jsem pro něj, a že já ho mám rád.
"Kdy budeme moct jít domů?" zeptal se Baek hledíc do mých očí. "Jsem unavený."
"Já taky, a to si představ, že mě ještě čeká práce. Nemaj tu někde vodu? Já tu asi pojdu žízní. Nebo vedrem. Možná obojím. Co ty, napil ses, když jsi na mě čekal?"
"Nějaký policista mi donesl skleničku s vodou a počkal, než ji vypiju," odvětil Baek a ačkoli to už nemělo valný význam, přikývl. Pak si položil hlavu na moje rameno a já ho nechal odpočívat, než si nás zavolali.

Vstoupili jsme do kanceláře toho policisty a posadili se na židli. ,,Takže pan Park a pan....Byun?" zeptal se hledíc na mě. Nervózně jsem přikývl a začal jsem si mnout ruce. Byl jsem vážně celkem nervózní. ,,Nuže začneme asi tím nejdůležitějším. Máte podezření kdo se k vám mohl vloupat? Máte nějaké nepřátele nebo někoho kdo by vám chtěl uškodit pane Parku?" zeptal se ten policista a pohlédl na Chanyho. ,,O žádných nevím." odvětil mu prostě. ,,Já bych věděl." řekl jsem tiše. Bohužel to slyšeli a tak se oba koukli na mě. ,,Povídejte mladíku." pokynul mi policista. ,,Jsem si jistej, že to byl můj ot...." z mluvení mě vyrušilo klepání. Dveře se po chvíli otevřeli a v nich stál člověk, kterého už nechci nikdy vidět. ,,Ahoj ty malej spra....teda chci říct synu." řekl na oko mile, ale jen co udělal dva kroky, tak jsem se zvedl a začal jsem couvat ke zdi. ,,Jdeme domů, Baeku." ,,Nikam s tebou nejdu!" křikl jsem na něj.

"Tak ty mi budeš ješte odmlouvat, ty jedna malá nevděčná svině?!"
Baekův otec se zbavil zdržujících rukou policistů, kteří se snažili zabránit mu v útoku, nasupeně si vykasal rukávy a přidupal - přede mě.
"Uhni," prskl ten nepovedený tatík, až mu od úst odlétla slina, která znehodnodila moje oblečení.  Nehleděl jsem na to; založil jsem si ruce na hrudi a hrdě vztyčil bradu.
"Řekl jsem uhni!"
"Ani mě nehne," prohlásil jsem prostě.
Baek mě v prosbě zatahal za rukáv. Chtěl, abych ustoupil před jeho agresivním otcem, abych se s tím pitomcem třeba nepopral. Možná dělal to samé, co já: snažil se toho  druhého chránit.
Našteští si ho odvlekla policie dřív, než k nějakému většímu konfliktu stačilo dojít, a vzhledem k magorově nepřátelsky agresivnímu chování jsme zůstali v místnosti s Baekem sami.
"Tos nemusel," zaslechl jsem za sebou slabounké špitnutí. Otočil jsem se. Baek měl hlavu sklopenou a pohled zarytý do země.
"Ale jo. Musel. Nedovolím, aby ti ublížil."
Zvedl ke mně pohled. Na krátký okamžik mě zachvátila panika: brečel. Jedna slza si už prorazila cestičku k rtům.
"Jsi tak statečný," vydechl a usmál se. "Já už bych se býval třásl jak osika, nebo bych zdrhal. Byls úžasný. Rytíř na bílém koni."
"Rytíř, kterýmu se kůň porouchal a tak tě přijel zachránit na kymácející se dřevěný židli," zahihňal jsem se. "A ty jsi princezna?"
Baek se přiblížil ke mně. "Nazývej mě, jakkoli chceš."
Teď byla řada na mě, abych mezeru mezi našimi obličeji zmenšil.
"Budeš mě chránit, Chany?" zamumlal Baek, zřejmě ale ne proto, že by ho odpověď doopravdy zajímala, ačkoli se jí dočkal ("Vždycky budu"),ale spíš proto, aby těch pár centimetrů mezi námi ještě naposled dostalo symbolickou verbální výplň.
A pak se to stalo.
Baek se svými rty jemně otřel o ty moje. Pak mě políbil, ale než se z toho stačil vyklubat slabý francouzák, dveře se znovu otevřely.

Rychle jsem se odtáhl a dělal jsem jakoby nic. ,,Tak váš otec je teď na chodbě a je celkem v klidu. Můžem přehlédnout fakt, že na něm leží pět policistů a na dvou leží on, že?" zeptal se ten policista a já vykulil oči. Zkoušel jsem to zadržet a ovládnout se, ale nešlo to, a tak jsem propukl v tom největším záchvatu smíchu jaký jsem kdy měl.  Ti dva se na mě koukali jako na idiota i když Chany se taky smál. ,,Pro-promiňte, a-ale ta představa to je....to je fakt dobrý." řekl jsem a snažil jsem se uklidnit. ,,Heh. Taky se asi budu smát, protože leží na Taehyungovi, ale v rámci profesionality se to pokusím udržet v sobě, takže bych radši začal řešit co s ním než ty dva pod sebou umačká. Pane Parku mohu vás požádat o vysvětlení, co se mezi Panem Byunem mladším a panem Byunem starším stalo? Mimochodem s takovýmto člověkem jako je jeho otec by žít neměl." řekl a já v tu chvíli stichl. Pokud mě mému otci vezmou tak co semnou bude? To jako půjdu do dětského domova? ,,Já nechci do dětského domova. Prosím nedávejte mě tam." řekl jsem a pohlédl na Chanyho. On se na mě koukl s úsměvem a řekl něco, co jsem nečekal.