Jednodílovky

Mirror

,,Zrcadlo, zrcadlo. Kdo je ze všech nejkrásnější?“ verze jak z popelky. Emily je psychicky narušená dívka, nejvíce času tráví u zrcadla, protože tam jako malá viděla něco co neměla.

,,Emily! Jdeme k panu Adamsovi, pojď,“ mile se usměje ochranka, když vstoupí do pokoje. V pokoji jsou malby. Nedají se přesně popsat. Jsou to takové ty obrázky, co kreslí blázni. V pokoji se nachází jediný stůl, na něm zrcadlo a postel. Za záclonkou se nachází menší koupelka.

,,Můžeme Emily?“ znovu se ozve ochranka, ale pořád se usmívá. Je asi na tohle vše zvyklý. Drobounká postava osmileté Emily se pohne ze židle. Vezme s sebou zrcadlo a pořád se něho dívá, i když jde směrem ven z pokoje. Její černé vlasy lemují pobledlý obličej a tmavé modré oči sledují zrcadlo.

,,Emily? Dnes máš prý zrcadlo nechat na pokoji,“ oznámí muž z ochranky. Emily zvedne pohled a poprvé promluví.

,,Zemřeš bolestivou smrtí do dvou dnů,“ řekne holčičí chraplavý hlásek. Muže z ochranky poleje studený pot, který mu začně stékat z čela. Vykouzlí křivý úsměv a pomalu vede Emily chodbou plnou pokojů k výtahu.

,,Bojíš se smrti?“ znovu promluví Emily mrtvým hlasem. Muž se na ní otočí, ale ona stále sklání hlavu k zrcadlu.

,,Ne,“ odpoví pohotově vždy se učili, aby nedávali najevo strach vůči pacientům. Emily se začne nahlas smát. V tom přijede konečně výtah. Muži z ochranky se rozbuší srdce. Nejspíš strachy, protože je sám v jednom výtahu z Emily a dnes z ní jde strach, zloba.

,,Víš, co se stalo přesně v tento den před třemi roky, Jamesi?“ Emily konečně otočí hlavu na muže z ochranky a řekne jeho jméno. James se poleká až skoro nadskočí. Výtah se zastaví. Emily se začne smát a poklepe na zrcadlo. Ukáže s ním na Jamese. Jemu se ve vteřině rozšíří zorničky. Sjede po zdi.

,,To nemůže být pravda, to ne,“ snaží si namlouvat, že to co bylo v zrcadle není pravda. Výtah se rozjede a chvilku potom oznámí, že už jsou v patře kam chtěli. Emily vyběhne ven a hned mizí ve tmě. James se sílou poslední vůle postaví. Vyjde do patra.

,,Proč je tady tma?“ zeptá se sám sebe.

,,Vypadl proud neno co?“ další otázka následuje předchozí.

,,La, la, la, na, na, na..,“ uslyší odněkud holčičí zpěv. Není nepříjemný, je děsivý.

,,Pojď si semnou hrát!“ ozve se z každé strany asi padesátkrát, až si James musí zacpat uši. Když se narovná, tak uvidí Emily se zrcadlem, jak stojí přímo před ním.

,,Zrcadlo, zrcadlo kdo je na světě nejkrásnější?“ zeptá se v poklidu s pohledem upřímeným na zrcadlo Emily. Po dlouhé chvíli ticha znovu.

,,Zrcadlo! Zrcadlo! Kdo je nejkrásnější?!!!“ na tak malou holčičku je to opravdu silný hlas. Když se nic neděje začne Emily pištět jako smyslů zbavená a rozbije zrcadlo. James jenom přihlíží se strachem. Neví, co má udělat. Emily se podívá na něj a rychle k němu přiběhne a obejme ho.

,,Tati!“

_-_-_-_-_-_

,,Tati!“ budí malá Anne svého tatínka. Při tom se široce usmívá.

,,Jamesi! Vzbuď se. Musíš Anne hodit do školy,“ zdělí dospělí ženský hlas. James se lekne a vstane.

,,Emily ne!“ rozkřičí se na celou ložnici.

,,Tati klid, já se o tebe postarám.“ James uslyší ten známý dětský hlas. Anne je Emily.