Jednodílovky

Nedívej Se Na Mě

Je mi jedno co říkají ostatní. Jsem do tebe zamilovaná, ale ty to myslíš jinak. Dáváš mi přátelství a přitom cítím, že chceš víc. Jenomže sám víš, že by ses na mě neměl dívat. Trápím se. Je mi jedno co říkají ostatní, ale jsem do tebe zamilovaná. Je mi jedno, co o tobě říkají. Nezajímá mě co říkají. Je mi jasné, že pomluvy jsou lži a ty jsi jediný, kdo mi může ukázat pravdu. Pokaždé, když přijde tvoje vysoká postava s úsměvem. Cítím, že všechno se zlepšuje v pár sekundách. Moje srdce buší až mi vždy málem vyletí štěstí z hrudi. Miluj, miluj, ale potajmu. Nedívej se na mě, není nám předurčeno být spolu. Nedívej se mi do očí nemůžeme být spolu. Nedívej se na moje trápení a soustřeď se na to, co bylo. Otevři srdce jiné a na mě se nedívej. Lidé pomáhají lidem, i když si to nezaslouží. Drž si štěstí pevně a nepouštěj ho. Usmívej se pro důvod, že žiješ a nedívej se na mě. Neohlížej se na mě. Nedávej si pozor, jsem tu pro tebe sleduji tě, ale neohlížej se dozadu. Stojím za tebou a čekám, že se otočíš. Vždy se otočíš a díváš se dozadu. Nedívej se do minulosti, která už není. Naposledy mě obejmi a nedívej se na mě víckrát. Jsem tvoje duše, která si nezaslouží trpět. Lidé pomáhají lidem. Doufám, že se opravdu neohlížíš, protože už tě nemohu strážit. Srdce mi uvadlo a ty se za sebe otáčíš, jako kdybys čekal, že tam budu stát a mávat. Nedívej se zpět na to místo. Nevzpomínej na mě a neohlížej se. Pořádně jí obejmi a buď šťastný. Házíš na mě hlínu, ale neboj jednou se už otáčet nebudeš a zapomeneš. Je mi jedno, co říkali ostatní, milovala jsem tě. Dával jsi mi přátelství, ale čekal jsi sám víc. Slyším každý krok, který uděláš. Cítím každý tvůj krok. Tvoje obloha z modré se změnila na šedivou během sekundy. Srdce se vtáhlo níž a nechtělo zpět. Nedívej se zpět na mě, protože to už ti nepomůže. Nechci vidět tvůj obličej, protože vidím, že jsou tvou oblohu proměnila v šedivou a tvůj svět zbavila barvy, která tě naplňovala. Chtěla bych sebrat ty dny a rozházet je do světa, aby i ostatní lidé měli štěstí, jako my dva. Jednu noc bych roztrhala a hodila do hluboké studny smutku a utrpení. Nebyla jsem unavená z tvých dětských her, protože to nebyli dětské hry. Bylo snažení, aby naše dny chytli ještě jasnější barvy, které nás rozsvítili a proměnili v anděle. Jenom spolu jsme mohli vylítnout do oblak. Tak se nedívej zpět a věnuj se jí. Nedívej se na konec mostu, který byl tak proklatý a objala mě jeho voda. Někdy si říkám, že mi chybíš, protože můj svět je jenom bílý. Slýchávám tvoje kroky, jak pomalu zapomínáš. Mě to dělá šťastnou. Říkali, že jsme moc mladí na lásku. Řekla jsem jim, že to nejde jinak. Buď být šťastný, jako mladý a mít štěstí jenom chvilku než být celý život sám nebo lásku nepoznat. Byl jsi můj bůh. Byl jsi pro mě jako Ježíš pro křesťany. Byli jsi všechna moje barva, která vybledla. Pamatuješ si na ten moment kdy jsem se seřadila s temnotou a letěla. Pořád máš v mysli ten obrázek. Ale nedívej se na něj. Už na mě zapomeň ať mohu letět dál. Jsem hned za tebou a radím ti do ucha co s životem. Šeptám ti, jak tě miluji. Než si položil květinu. S tou jednou květinou jsem odletěla tam kam se lidé bojí. Víc do nebes než doletí letadlo. Tak se nedívej za sebe, nejsem tam. Slýchávám tvůj hlasitý smích a vídávám tvoje oči, jako kdyby mě sledovali. Ležím nahá na podlaze bílé a srdce vytracuje rytmus. Stisk na mém těle povoluje a já se usmívám. Nekřič a nenič věci vždyť jsem napořád s tebou. Nebreč není důvod, když se na mě nebudeš dívat nebude to bolet. Nedívej se mi do tváře je mi to líto. Tvoje obloha pořád nabírá několik set odstínů šedé. Je to všechno pro mě ne pro tebe, ale ty musíš zůstat. Nemůžeš semnou letět dál. Už máš rodinu, kterou semnou jsi nemohl mít, protože oni říkali, že jsme na lásku moc mladí. Jsem vystrašená, že se neuvidíme. Už se za sebe nedíváš. Potajmu doufám, že se otočíš a uvidíš mě. Avšak ty jsi konečně zapomněl. Držíš malé štěstí za ručku a pokračuješ po tom mostě. Slza, která mi stéká po tváři kape na starý most. Pokračuji po něm a hlídám si krok s tebou. Usměji se a sáhnu ti na rameno. Nedíváš se zpět na mě a jdeš dál. Sednu si na kus železa a dívám se jak slunce zapadá. Jako anděl znovu vzlítávám, protože ty se zpět nedíváš nevidíš, jak se trápím. Tvoje obloha má tyrkysově modrou a nehodlá dál šedivět. Křičel jsi, jako šílený a ničil lidem životy. Teď tvůj svět má úžasné barvy a moje jsou stále bílé a bledé. To je však jedno ty dál žiješ a já jsem minulost, kterou ty už nežiješ. Pamatuješ? Říkal jsi, že tě nezajímá co říkají, že mě miluješ. Že jsi do mě zamilovaný. Opakovala jsem, aby ses nedíval zpět a ty jsi poslechl. Tvoje oči nezaregistrují moje, protože ty moje jsou černé jako noc, která tě po večer obklopovala. Teď tě obklopují uzlíčky štěstí a tvůj smysl života. Lidé pomáhají lidem. To jsem říkala. Pomohla jsem. Moje srdce zledovatělo a moje duše se unáší proudem a vánkem dál. Až se jednou objevím u tvých dveří už mi neotevřeš. Však já se na tebe přijdu podívat. Spíš spolu s ní na jedné posteli a můj svět ztmavne ještě víc. Několik let a stále tě strážím. Nemohla jsem výše než letadla. Je mi jedno co ostatní říkají, ale já tě miluji. Neopustím tě dokud nepůjdeš zamnou a podíváš se zpět. Zatím nezapomínej, že jednou mě znovu obejmeš a rozesměješ. Stejně tak jako kdysi. Protože jednou tvůj svět bude taky bílý. Najdeš světlo na konci tmy, která tě ke mně znovu přivede. Zatím si užívej štěstí a nedívej se na tom mostě na mě. Neuvidíš mě jako kdysi. Pokud se ale podíváš usměji se a zamávám ti. Ty se pouze usměješ a půjdeš dál se svojí rodinou, kterou máš. Každý říkal, že jsme na lásku mladí pamatuješ? Byli jsme mladí i na bolest, která ničila naše srdce, která naplňovala zlobou a zármutkem. Už nikdy, ale nezničí tvůj svět, který jsi si vybudoval tam kde já nejsem. Jsem tam kde ty budeš za pár let a uvidíš se v jiném světle. Ty budeš starší a já pořád tak mladá, ale ty budeš navždy moje láska. Bude můj první. Budeš ten, kterého jsem v sedmnácti milovala a kvůli kterému jsem se proměnila v páru. Jsem jako vodní pěna, kterou vidíš, ale necítíš. Jsem jako vodní pěna, kterou ale nepoznáš. Jsem jako vánek, který můžeš jemně cítit, ale nevidíš ho. Jsem všechno, co pro tebe bylo štěstí. Nedívej se na mojí tvář nic v ní nevyčteš. Nejsem otevřená kniha. Jsem osamocená na starém mostě, kde čekám až se půjdeš podívat na západ slunce. Avšak to tvoje slunce jsem a ty jsi můj měsíc. Budu na tebe čekat navěky. Setkáme se to ti slibuji. Jako baletka k tobě přitančím a políbím na rty, které jsem dlouho nemohla cítit. Jenom ve snech. Kvůli kterým ty jsi noci probrečel. Kvůli srdci, které jsi miloval a ztratil. Křičel jsi. Volala jsi mě, ale já neslyšela. Otáčel jsi se a čekal, že tam budu, ale já ti radila ať se neotáčíš. Teď na to čekám abych ti mohla zamávat. Nezajímá mě to říkají ostatní, miluji tě stále. Nezajímají mě to, že jsme byli mladí. Teď už nejsi a já jsem vánek, pára. Nebudeme hrát pod jinými jmény. Naše jména nás zdobí a někdy mi chybíš. Neomlouvám se, ale mrzí mě to. Padesát odstínů mé tváře znáš, ale já je už nestřídám. Udělám jeden krok a mizím, jako kdysi. Proto tě prosím žij, tak jak jsi si přál a pojď zamnou. Za tvojí minulostí, kterou jsi musel opustit, protože jsem nechtěla, abys trpěl..

Ráda bych slyšela vaše názory. Jak jste pochopili tento příběh?

Takže poprvé a naposledy(protože to nerada píši zrovna sem) Vote, Comment!:))