Jednodílovky

Football

,,Přidejte! Rychle! No šup!''

Tak tyhle slova ze všeho nejvíc nenávidím. Jsem lepší než kterýkoli kluk. Jmenuji se Elis, ale říkej mi zmrzko. Nic o sobě moc říkat nebudu. Jen to, že nenávidím kluky. Mám svých pár kámošů, ale holky to nejsou. Jsou to kluci.

,,Dobře. Seřaďte se,'' poručil můj strýček. Ano můj strýček skládá tým. Kdyby jste chtěli vidět holku, co hraje americký fotbal ta jedině tady. Můj otec byl na fotbal nemožný, ale já myslím, že tohle je mé poslání.

,,Budu říkat jména a vy si budete chodit pro dresy. Jasné?''

,,Ano pane!''

Tohle je má chvíle. Chvíle, kdy konečně zazářím jako pořádná hráčka. Už se těším. Strýc začal vyvolávat jména, ale já mezi nimi nebyla. Zatím.

,,Cole a David. To je všechno. Ostatním přeji všechno nejlepší do života,'' dokončil svoji řeč a my zůstali stát. Byli jsme čtyři. Čtyři děti, co skončili s fotbalem.

,,A co já?'' Zeptala jsem se, když jsem už vážně měla strach.

,,Hele jsi holka. Holky a fotbal prostě nejde dohromady,'' nahlas se zasmál odešel. Tohle mu nedaruju.

*****

Když jsem dorazila domů, tak jsem chtěla do někoho praštit. Naštěstí nikdo nebyl doma. Nechala jsem tatínkovi vzkaz a odešla ven. Když jsem dorazila do klubovky všimla jsem si otrap.

,,Co tady děláte rádoby fotbalisti!'' Když mě uslyšela pomalu se otočili. Viděla jsem ten strach v očích.

,,Zmrzka!'' vykřikli a rychle utíkali. Zastavila jsem je a hezky je srovnala. Když konečně utekly, tak jsem se rozhodla oznámit jim novinu.

,,Kluci jdeme shánět tým! Budeme hrát taky!'' Kluci zařvali a potom bylo ticho. Nepříjemné ticho. Brejloun a se podíval a blbou ručku a blbá ručka se podívala na prďocha.

,,Zmrzko?''

,,No?''

,,Je nás málo.''

,,Říkam. Seženeme tým.''

,,A kdo ho povede?''

,,Můj táta.''

Celé odpoledne jsme hledali lidi. Když jsme už pomalu ztráceli naději, tak mi zavolal táta. Nevěděl o co jde, ale nakonec souhlasil a dokonce slíbil, že sežene lidi. Po telefonátu nám všem vyhládlo. zašli jsme do supermrketu. Hledala jsem zrovna zmrzlinu, když v tom vidím letjící toaletní papír. Moment. Letající toaletní papír? Přišla jsem blíž k regálu a podívala jsem se kdo to hází. Nevěděla jsem jestli vidím dobře, ale stál tam ten nejhezčí kluk světa. Ne. Nestál. Jsem Zmrzka. Chládná holka. Jo.

,,Hej! ty jsi dobrej. Nechceš hrát fotbal?'' Uslyšela jsem za druhým regálem kluky, jak s ním mluví. Když promluvil měl krásný hlas. A ty vlasy mm.

,,Chytej!'' Blbá ručka chytla míč. Cože?! Tak to je úlet. Pak se podíval mím směrem a já jsem se rychle schovala. Kluci k němu zatím došli pořádně a mluvili a ním. Znovu jsem se dívala a kochala pohledem na něj. Pak mi zmizel z očí. Začala jsem mít blbý pocit. Pak na mě vybafl a já schodila sebe i celý regál. To je pěkný první dojem.

,,Ahoj, jsem Zmrzka,'' řekla jsem s hořícími tvářemi.

,,Jsem Logan.''

Od té doby jsme trénovali. Táta sehnal zbytek týmu. Nebylo to nějak slavné, ale dalo se alespoň trošku hrát. Po několika dnech strávených s ním jsem věděla, že jsem se zabouchla.

***

Teď máme pár dní před zápasem a já sedím na obrácené loďce a dívám se, jak si pár na vodě vyměňuje sliny. Nechtěla jsem si to nikdy připustit, ale už mě nebaví být Zmrzka. Chci být prostě jenom Elis.

,,Hojda!'' Uslyším někoho pozdravit a poté usedá vedle mě. Otočím se a vidím Logana. Otočím se zpět na pár a znovu přemýšlím jaké by to asi bylo.

,,Tomuhle se říká výměna slin. Abys věděla,'' zasmál se. Já se otočila s vražedným pohledem.

,,Nejsem blbá,'' spržila jsem ho pohledem. Obrátila jsem znovu pohled na lodičku, kde prožívali svojí krásnou chvilku dva zamilovaní. Ach jo. Pak na mě znovu promluvil a prolomil to ticho.

,,Líbala jsi se někdy?''

,,A ty?''

,,Takže ne.''

,,Neříkám, že jsem se nelíbala.''

,,A já neřekl svou odpověď.''

,,Tak?''

,,Ne.''

,,Chtěl by jsi se semnou učit?''

Spadl z loďky na zadek a díval se na mě, jako kdybych se zbláznila. Když jsem viděla jeho pohled podívala jsem se znovu na zem. Byl to lbost to říkat, ale já si prostě nemohla pomoct. Líbí se mi. Nejen to. Pěknou chvíli bylo ticho a on nic neřekl. Nechtěla jsem aby něco říkal. V tu chvíli jsem se chtěla propadnout hluboko do země.

,,Zmrzko?''

,,Elis.''

,,Aha. Promiň, ale ty jsi prostě Zmrzka. Jsi chladná ke klukům.''

,,A ty by jsi chtěl hodnou holku.''

,,Já..''

,,Holku, která je roztleskávačka.''

,,Možná.''

Vstala jsem a odešla. Tohle bylo k prdu. Ještě ten den jsem šla za strýčkem, že chci dres pro roztleskávačku k jeho týmu. Se spokojenou tváří mi ho dal. Kluci n mě budou naštvaní, ale..chci mít taky kluka. Nechci být chladná. Chci být holka. V den zápasu jsem vpadla do šatny už oblečená v svém dresu.

,,Zmrzko?!'' Ozvali se všichni ze šatny. Včetně Logana.

,,Zmrzko. Já to tak nemyslel...'' začal Logan, le já ho utnula.

,,No nic. Budu vám fandit!'' Zastřásala jsem a odešla.

Věděla jsem, že jsem udělala chybu. Fotbal byl můj život, ale co jsem mohla dělat. Jsme holka. Nepatřím na hřiště. Celou hru prohrávali. Až mi jich bylo líto, ale nejvíc mi jich bylo líto, když se zranil Logan. A to pořádně. Nějaký zmetek z druhéhe týmu na něj dopadl, že si něco udělal s bokem. Naštvala jsem se a odešla si pro dres. Teď ta hr bude mít šťávu. Složím je, jako žádný kluk.

,,Elis,'' začal otec nadšeně. ,,Říkej mi Zrmzko,'' usmála jsem se.

,,Zmrzko!'' Řekl nadšeně Logan, ale já odvětila. ,,Říkej mi Elis.''

Hra začala složila jsem nejmíň pět kluků. Bylo to prostě bezva. Zbývali čtyři sekundy a já dobíhala poslední. Měla jsem míč a běžela jsem jako o závod.

,,Elis! Miluju tě!'' Zaslechla jsem a v běhu jsem se otočila na Logana. Ten mi poslal pusu a já přidala v běhu, že mě nikdo nemohl dohonit. Když to v poslední chvíli vyšlo všichni skákali. Byli strašně rádi, že jsme vyhráli. Davy skandovali. Logan zamnou doběhl.

,,Byla jsi úžasná,'' řekl s rychlým dechem.

,,Ještě pořád se nechceš naučit líbat?'' Pozvedla jsem obočí a on mě políbil. Davy začali skandovat ještě víc. Kluci z týmu volali něco jako ''Zmrzka nám roztekla''. Všechno bylo perfektní.

//

Tahle je opravdu stará, asi dva roky:D:D tak snad se líbí!:)) xx