Obloha se zatemnila. Pohledy všech směřovali k nebi. Za pár sekund se to spustilo. První kapka dopadla na nově udělaný asvald. Pár dalších jí následovalo. Poté se spustil silný déšť, který byl doprovázen silným větrem. Opřel se do mě, jako silný muž. Můj pohled jsem byla nucena směřovat dolů. Přitáhla jsem si tedy kabát blíže k tělu, ale o moc to nepomohlo. Silný vítr si pohrával s mými vlasy, které pomalu ale jistě rozcuchával. Chlad se mi zařezával do kůže, jako tisíce nožů. Nevěděla jsem zda brečím nebo to je ten déšť. Vlasy jsem měla rozcuchané a mokré. Kabát také. V hlavě spoustu myšlenek. Žbluňk. Lidé utíkají a shovávají se všude kde to jde. Já jdu dál. Boty se dotýkají země a pokračují kam mají namířeno. V mozku se cestou zrodí plno myšlenek a vzpomínek..
Seděla jsem mu na klíně a smála se jeho vtipům. Prsty propletené s ním. Jeho úsměv a jeho šedá čepice. To jak jsme si na ''naší'' lavičce utahovali s lidí, kteří šli okolo. To, jak byl vysoký, když se postavil. Naše dvojsmysli. To, jak pořád mluvil, jaké auta měl jeho táta.
Usmála jsem se. Zahřmělo. Začala bouřka a začalo pršet, jako když vylejete kýbl vody. Mám to ještě dva bloky. Některé holky začali pištět, ale já se usmívala. Vzpomínala jsem na vzpomínky, které jsem prožila, když mi bylo čtrnáct let. Byl o rok mladší. Pomalu ale jistě přestávalo a lidé se odhodlali, že vyjdou na ulici. Plno dětí, kteří se smáli, protože ještě trošku pršelo. Všechny krásné malé tváře těch dětí. Jedna z nějkrásnějších věcí, které mohou být je, když vám vaše láska běhá po obýváku. Usmívá se od ucha k uchu a běží ke svému otci. Ten otec měl být on, ..
Jsem pár metrů od domu. Proč jsem nejela metrem? Nebe je znovu krásně modré. New York a ten jeho život..
,,V létě jedu za kámošem do New Yorku.''
,,Fakt? Taky bych jela no..''
,,Tak můžeš semnou, zaplatíš si letenku..''
Vzpomínka pod kterou se usměju. Chtěl mě sebou vzít do Ameriky. Po našem rozchodu jsme zůstali kamarádi. Otevírám dveře.
,,Jsem domááá!''
,,Mamíííí!''
Moje malá láska běhá přes obývák zamnou. Ten úsměv, oči, nosánek. Celý on. Moje rty se rozšíří do širokého úsměvu. Malé nožičky cupitají po plovoucí podlaze a ručičkami pohazuje ze strany na stranu.
,,Míšo!''
,,Maty!''
,,Vím, že mi je teprve třináct a jsme na to mladí, ale chci si tě vzít a být tvůj navěky. Chci aby naše láska cupitala v našem obýváku, který budeme mít v Americe. Chci aby naše láska rostla spolu s námi. Miluju tě..''
- Všechno, co je zde napsáno je smyšleno. Jenom jeden člověk zná pravdu, jak všechno doopravdy skončilo..
ČTEŠ
Jednodílovky
RomancePříběhy, které pořádně nepochopíte. Avšak vezmete si z nich mnoho. Pocit, když jste v tranzu a píšete vše co vás napadne do jediné jednodílné story. V někom vzbudí příběh vzpomínky v jiném vzbudí dojem, že je sám. Ale v někom to vzbudí dojem, že mus...
