PERCY ZACHRAŇUJE BRADAVICE

8/ ŠKOLA

-----další den ráno na snídani-----

Percyho pohled:
Byly nám rozdány naše rozvrhy. Začínal péčí o kouzelnické tvory. Slyšel jsem, že spousta lidí tento předmět nemá ráda, ale podle mě by mohl být zajímavý.

Dosnídali jsme a šli ven na hodinu. Bylo to u nějakého lesa, do kterého se prý nemělo chodit, protože to tam je moc nebezpečné či co.

Po chvíli přišel i Hagrid. Moc nás tam dohromady ale jinak nebylo. Byli jsme tam my tři a zlaté trio, ti se však tvářili, že tam být nechtějí a ještě nějací další lidé které neznám.

„Tak žáci," začal Hagrid, „po celý tento školní rok se budeme učit o zdejších zvířatech. Jak se o ně starat a jak se s nima spřátelit. A protože mám tu příležitost, jeden hodný jednorožec se s vámi přišel skamarádit."

Z lesa k nám přiběhlo nějaké stvoření. Byl to droboučký jednorožec. Doběhl k Hagridovi a nechal se hladit. Byl bílý, ale hřívu a ocas měl barvy duhy. Roh se mu třpytil zlatě.

Někteří okolo mě se obdivuhodně nadechli. Ten kůň si mě na neštěstí všimnul přiběhli a uklonil se.

Zdravím pane Jacksone, zaržál. Díky mému otci jsem jim rozuměl, ale ostatní ne. Víte mám takový problém, že se ke mně většina koní a mořských stvoření chová jako k šéfovi nebo svatému.

Usmál jsem se. „Ahoj," nenápadně jsem mu naznačil ať se postaví a naštěstí to pochopil. „Jak se jmenuješ?"

„To je John," řekl Hagrid zmateně.

Neposlouchejte ho, já se jmenuju Rick, řekl kůň.

„Hagride? Podle mě se jmenuje Rick."

„Jak to můžeš vědět? Je to John."

Jednorožec nespokojeně zamručel, koukl se na Hagrida a šťouchl do mě.
„I když se mu Rick asi teda líbí víc," řekl Hagrid.

Rick k němu vesele přiběhl a nechal se zase hladit.

„Jakto, že jsi uhodl jeho jméno?"

„No.. dá se říct, že si s koňmi dost rozumím," odpověděl jsem Hagridovi na jeho otázku.

Pak začal vyprávět jak se o ně starat, jejich zvyky a jak se s nimi spřátelit.
Většinu věcí jsem věděl už před tím, ale něco jsem se taky přiučil.

Rick do toho pořád blábolil, co je a není pravda a že by si dal koblihu. Připomínal mi Blackjacka, už se mi po něm dost stýská a to jsme se viděli celkem nedávno.

Harryho pohled:
Ani nevím co si o tom mám myslet. Rick byl pěkný to jo, ale péče o něj mě moc nezajímala. Nehodlám si totiž v blízké době kupovat žádného jednorožce.

Jediní kdo se zdálo, že poslouchá byla samozřejmě Hermiona. Ta už také ale začínala očima bloudit po zajímavějších věcech. Mimo ní poslouchal i Percy a Annabeth. Leo se schoval do pozadí a co to dělá? Vypadá to, že něco montuje v rukách. COŽE? Zdálo se mi že mu vidím z prstu vycházet oheň! Asi už fakt nejsem v pořádku.

Ti tři nováčci jsou jinak dost zvláštní. Tvářili jako by je už nic nemohlo překvapit a občas mezi sebou prohodily slova v divné řeči kterou neznám.

Annabethin pohled:
Mířili jsme na další hodinu. Měli jsme mít dvouhodinovku lektvarů se Zmijozelem. Zaslechla jsem, že Nebelvír a Zmijozel se moc nemusí. Lekvary spolu mají skoro každý rok a už je to dohání k šílenství.

Celkem jsem se ale těšila, na rozdíl od ostatních kolem mě. Čekali jsme před dveřmi učebny, když se po chvíli ze dveří ozvalo otrávené: „Pojďte dovnitř."

Jakože do detailu vám tu nebudu popisovat jak to tam vypadalo. Lavice, skříně, stoly a učitel. To je vše.

S Percym a Leem jsme si přes uličku sedli vedle nějakých Zmijozelců. Jako mně to je jedno, třeba jsou milí. U mě seděl jakýsi kluk se světlými vlasy a chladným úsměvem.

Učitel se postavil, měl černé mastné vlasy a představil se nám jako ředitel zmijozelské koleje profesor Snape. (Yup žije)

„Jelikož jste se dostali až do tohodle ročníku, čekám od vás jen to nejlepší. Na začátek vám dám za úkol namíchat jeden z nejtěžších lektvarů," povídal profesor Snape. „Je to nápoj lásky. Pamatujte, že jakoukoliv chybu uděláte, tak už nejde vrátit. Můžete začít."

Nikdy jsem žádný lektvar nevařila a pochybuji, že je na tom Leo nebo Percy líp.

Nemůže to ale být tak těžké, ne? Vždyť mám v učebnici přený postup.

Když jsem čekala až se mi začne vařit voda v kotlíku, přišel ke mně ten kluk se světlými vlasy.

„Annabeth Chaseová, je to tak?"

Přikývla jsem. Sice nevím odkud zná moje jméno, ale to je jedno.

„Já jsem Draco Malfoy. Jsi polokrevná nebo čistokrevná?"

„A-asi polokrevná" vyšlo ze mě.

„Asi?" zeptal se.

„Asi jo."

Nevím co znamená čistokrevný. Zkoumala jsem sice nějaké knížky, ale v nich to není vysvětlené. Mám takový pocit, že to má něco společného s tím jaké máte rodiče.

Dracovi se začala vařit voda, tak musel jít ke kotlíku. Byli jsme od sebe daleko ale jenom přes uličku.

„A ty jsi čistokrevný?" zeptala jsem se.

„Samozřejmě, že jsem."

„Proč je to samozřejmost?"

„Všichni ve Zmijozelu by měli být čistokrevní."

„Aha."

Začala jsem dávat přísady do lektvaru a míchala jsem. S Percym jsem na tom byla asi stejně špatně. Nejvíc se dařilo asi Leovi.

To míchání už mě nebavilo. „Jsou tu i nějaké kroužky?" zeptala jsem se Draca po chvíli.

„Proč se nezeptáš někoho z Nebelvíru? Vím, že tu jseš nová, ale nedáváš smysl. Už po staletí se naše koleje nebaví a teď příjdeš ty polokrevná špíno a chceš se se mnou bavit."

„Nojo tak promiň, nejsem ještě zvyklá na šárvátky mezi těmihle kolejemi," usmála jsem se a míchala lektvarem v mém kotlíku.

„Ale jsou tu nějaké kroužky?" pokračovala jsem.

Povzdechl si. „Jo, je tu famfrpál ten asi znáš ne?"

„Něco jsem četla, ale nemám tucha o co jde."

Začal mi tedy vysvětlovat o co ve famfrpálu jde. Malfoy mi vůbec nepřišel strašný jak se povídá.

K rozhovoru mezi námi se přidal i Percy, Leo, Pancy a Blaise. Jsem ráda, že jsem poznala nové lidi. Pancy, Blaise i Malfoy se ze začátku celou dobu tvářili chladně, jako kdyby byli daleko nad náma. Měli to tak ale jenom ze zvyku. Když je poznáte, vůbec nejsou zlí. Pozor, to tvrdím já, znám je teprve tak deset minut.

Ke konci hodiny, se učitel zvedl a zkontroloval, jak na tom jsme. Nikomu se lektvar nepovedl přesně. Teda až na Lea, tomu to nevím proč šlo nějak moc dobře. Asi je zvyklý na manuální práci, ale do kuchyně bych ho radši nepouštěla.

Harryho pohled:
Ten nápoj lásky se mi moc nepovedl. Hermiona ho měla jen o asi jeden odstín růžové tmavší, takže jí to samozřejmě Snape neuznal. Jinak mi vadila jedna věc a dost ji nechápu. Ti noví studenti z Ameriky se bavili se zmijozelci.

Dobře, to bych ještě pochopil, ale Malfoy se bavil s nebelvírci, proto mám strach. Potichu se bavili a pořád se něčemu smáli. Snape samozřejmě dělal, že nic neslyší.

Nevím kdy se všichni flákli balvanem do hlavy, ale tahle situace je absurdní.

1137 slov