PERCY ZACHRAŇUJE BRADAVICE

18/ STÍNY

Nicův pohled:
Za mnou se řítilo asi patnáct Shadowů, tak doufám, že už se Harry, Ron, Hermiona a Will dostali do toho jejich úkrytu a schovali se tam, jak jsem jim řekl.

Už mě začínali dohánět, usoudil jsem, že jsme dost daleko, tak jsem si stoupl na místo a otočil se směrem k těm temným postavám.

Zastavili.

Jeden Shadow ke mně přišel. „Tak co, už ti došlo, že nemá cenu utíkat?“
Napřáhl se obrovským mečem a když už se chystal seknout, řekl jsem: „Ano myslím, že už běhat nemusím.“ Pousmál jsem se a těsně než mě zasáhl mečem, jsem se přemístil stíny.

Willův pohled:
Šli jsme do toho jejich doupěte. Byla to normální jeskyně, která směřovala hlouběji do podzemí. Byla tam tma, ale šlo tam vidět.

Schovali jsme se za hromadu popadaných kamenů a čekali.

„Co budeme dělat?“ zeptala se po chvíli Hermiona

„Nico řekl, že za námi přijde, počkáme na něho,“ odpověděl Harry.

„Co když ho chytili a zemřel?“

„Nezemřel jsem klid,“ vedle mě se ze stínu vynořil Nico. Uvítalo ho několik vylekaných výkřiků.

„J-jak si se sem dostal?“ vykřikla Hermiona.

„Umím cestovat stíny.“

Kouzelníci na něho pořád nechápavě koukali.

„Je to moje schopnost od otce.“

„Spíš prokletí,“ zamumlal jsem, aby mě slyšel jenom on.

Ani nebudu přemýšlet, kolikrát za tu dobu, co jsem byl pryč, dělal ty všelijaké triky z podsvětí. Hrozně mu to ubližuje a unavuje ho to a hádejte, kdo ho pak musí mít týden na ošetřovně? Já. Jako neříkám, že by mi to nějak hodně moc vadilo, ale dělat by to neměl.

„Dobře, co teď budeme teda dělat?“ zeptal se Ron.

„Musíme najít to z čeho ti Shadowi vznikají a zničit to,“ řekl jsem.

Opatrně jsem vykoukl z našeho úkrytu. Všude okolo chodili temné postavy.

„Je jich tu moc, musíme se tam dostat nenápadně,“ řekl jsem.

„Jak to uděláme?“ zeptal se Ron.

„Mám nápad,“ ozval se Harry.

„Co to je?“ zeptal se Nico, když Harry z pod bundy vytáhl nějaký plášť.

„To je neviditelný plášť.“

„Ale já ho vidím.“

„Mám na mysli, že se se zneviditelní, když se po něj schovám.“ Harry si plášť přehodil přes sebe a zmizel.

„To je hustý,“ řekl jsem.

„Dobře, takže pod ten plášť se vejdete maximálně vy tři,“ ukázal na ně Nico, „my půjdeme jinak.“

„Jak?“

„Stíny,“ usmál se na mě, „zatím běžte, my vás doženeme.“

Přikývli, schovali se za plášť a odešli. Občas, jsem zahlédl jejich boty, ale to je už jedno.

Podíval jsem se na Nica zděšeně. „Víš, že bych ti to nedovolil, ani kdybys šel sám. Nechci abys kvůli těmhle čaryfukám zase skoro přišel o život.

„Máš snad lepší nápad?“

„A ty si náhodou neměl ještě horší nápad?“

„Prosím,“ řekl po chvíli, kdy jsme na sebe jenom koukali, „věř mi."

„Ne.“

Chytil mě za ruku. „Prosím.“

AGRR! Proč se na mě musí dívat zrovna takhle? „No dobře.“

„Díky.“

Za ruku mě chytil pevněji a my se propadli do stínů. Ten pocit nesnáším, zažil jsem ho už předtím jednou, ale to bylo omylem.

Objevili jsme se na stěně, jakoby v tom stínu na stěně, jestli chápete.

„Co to je?“ vykřikl jsem.

„Buď v klidu,“ řekl Nico, “jsme teď stín, ale neboj mám to plně pod kontrolou, sleduj.“ Rukou ukázal na dění v místnosti.

Byli jsme v obrovském prostoru plném Shadowů, byla temná, ale vidět v ní šlo. Uprostřed té místnosti, kde by normálně měl být lustr, ze stropu visela konvička na čaj.

No, konvička na čaj bych tomu tak úplně neříkal. Vypadalo to sice jako konvička na čaj, ale byla velká, že bych se do ní v pohodě třikrát vešel.

Byla nakloněná tak, aby z ní mohla téct tma. Ano správně, z té konvičky tekla tma. Dopadala na podlahu, kde se z něj tvořili Shadowi. Jako když lijete vodu do skleničky. Tma tekla do neviditelné skleničky ve tvaru Shadowa, která když byla plná ožila.

Již obživlé temné postavy, mířili k velké hromadě zbraní a brnění. Tam si vzali co potřebovali a vyběhli ven z jeskyně.
Asi padesát temných postav tam jinak pobíhalo okolo a kontrolovalo jestli jde všechno v pořádku. Takže, náš plán zní: „Musíme zničit tu konvičku.“

„Jo, ale nevíš jestli tu jsou Harry, Ron a Hermiona?“ zeptal se Nico.

„Nevidím je.“

„Dobře. Připrav se, vyjdeme ze stínu.“

Přikývl jsem. Nico mě chytil pevněji za ruku a vykročil.

Rád bych řekl, že jsem ladně vykročil s ním, ale spíš mě za sebou musel táhnout a pak ještě chytat.

733 slov