PERCY ZACHRAŇUJE BRADAVICE

13/ SHADOW?!

Percyho pohled:
Máme říct pravdu nebo ne? Už chvíli na sebe jenom mlčky koukáme.

„No,“ začala Annabeth, „my jsme vlastně... jakoby... eeee.... “ zdráhala se.

„Kdo jste?“

Annabeth se na nás jen podívala, tak jsme přikývli. Už je na čase jim to říct, blíží se bitva, takže tohle tajit nemůžeme.

„Jsme polobozi,“ řekla narovinu.

„Kdo že?“ vykřikl Harry.

„Opravdu?“ zeptal se ředitel.

„Ano, ano opravdu. Jsme polobozi, to znamená, že naši rodiče jsou nějaký bůh či bohyně a druhý smrtelník. Já mám matku Athénu, Leův otec je Hefaistos a Percy je syn Poseidona.“

„A proč jste tady?“ řekl Brumbál.

„Přišli jsme pomoct. Přišlo nám proroctví, tudíž jsme šli na výpravu. Ta výprava je tady, máme za úkol ochránit tento hrad, asi před těmi temnými postavami,“ řekl jsem.

„Počkat a vás je víc?“ zeptal se Harry.

„Ano, řečtí potomci mají jeden tábor, římští taky a pak tu je ještě hromada jiných bohů.“

„A zároveň jste i kouzelníci.“

„Ne, to ne. Schopnost kouzlit jsme dostali jen na tuto výpravu.“

„A vy teda bojujete meči?“

„Jo bojujeme jako za středověku."

Byla chvilka nechápajících pohledů, tak jsem řekl: "Musíme probrat taktiku na ten boj, takže na nějaké otázky zodpovíme až pak.“

Harry jen přikývl.

„Dobře,“ spustila Annabeth,“ musíme nejdřív říct žákům, že se chystá bitva, aby se mohli připravit. Máme dva týdny, po okolí nastražíme pasti a kouzelné bariéry. Žáky naučíme trochu taktiky boje a nějaké triky pro obranu, zní to dobře?“

„Moment slečno Chaseová,“ zastavil ji Brumbál, „nevím, jak to chodí u vás, ale tady žáci bojovat nesmí. Alespoň ne dokud jim nebude sedmnáct a nebudou chtít.“

„Aha, ale to pak máme velmi malou  šanci na to vyhrát. Co kdybyste povolil bojovat těm co chtějí, třeba od patnácti?“

„Nemůžu riskovat, že se jim něco stane, už když jsme bojovali s Voldemortem, byli veliké ztráty.“

„Ano, já vím, tomu se říká válka. Ovšem tohle bude bitva a válka nehrozí, teda alespoň doufám.“

Nevypadalo to, že ho přemluvila.

„Vezměte si to takhle, u nás ve válce bojovali desetiletí, klidně i mladší. Navíc zavoláme pomoc z tábora, takže nás bude víc.“

„Pořád si nemyslím, že je to dobrý nápa-“

„Prosím, každá pomoc je dobrá a jestli nechceme prohrát, tak musí bojovat co nejvíce kouzelníků.“

„No dobrá,“ povzdechl si Brumbál, „věková hranice k boji je tedy teď od patnácti let.“

Annabeth se na něho vděčně usmála.

Ředitel se zamyslel a řekl: „Běžte prosím sehnat všechny učitele a zavolejte je sem. Je jedno jestli zrovna učí, hlavně ať tu jsou co nejdříve. Musíme jim to povědět a následně to říct i žákům.“

Přikývli jsme a všichni čtyři jsme se vyřítili z ředitelny. Já mám za úkol sehnat profesorku McGonagallovou a Hagrida.

Bylo to jednodušší než jsem si myslel, protože na profesorku jsem narazil hnedka vedle vstupu do její učebny. Rychle jsem ji obeznámil se situací a vydal se hledat Hagrida.

Šel jsem k té chajdě ve které bydlí, ale nebyl tam. Pořádně jsem se rozhlédl kolem a uviděl ho. U zakázaného lesa zrovna učil nějaké děti.

Běžel sem k němu, nohy se mi bortily do sněhu a jelikož jsem neměl čas ani možnost dojít si pro teplé oblečení, mrznul jsem. Když už jsem u něj byl, tak jsem mu taky ve zkratce pověděl co se děje a že má jít rychle do ředitelny.“

„H-Hagride! Co to je?“ křikla jedna z žákyň postávající kousek od nás. Ukazovala směrem do lesa a spolu s ostatníma couvala.

Podíval jsem se tím směrem kterým ukazovala. „Kruci,“ řekl jsem když jsem uviděl jednu temnou postavu. Byla asi dvakrát větší než já. V jedné ruce měla obří válečnou sekeru a v druhé štít. Blížila se směrem k nám. „Utíkejte pryč!“ zavolal jsem na ně.

Odběhli skoro všichni, zůstala jedna holka a chlapec. „Utíkejte!“ zavolal jsem ještě jednou.

„Ne, my budeme bojovat,“ řekl odhodlaně chlapec.

„Ok,“ pokrčil jsem rameny.

Počkal jsem až ta potvora vyjde z lesa a vykřikl jsem na ni: „Hej, kde máš svoje kámoše?“

Pomalu se na mě otočila. „Já jsem největší z Shadowů, vás porazím i sám.“

„Tím si tak jistá nejsem,“ zavolala ta holka a střelila proti němu nějaké kouzlo.

Stihl zareagovat a dal před sebe štít. Štít ho zachránil, jen ho to odrazilo asi o půl metru dozadu. Holka a chlapec po něm stříleli kouzla tak rychle, že jsem to nestihl ani vnímat. Máchl po nich sekerou ale naštěstí se vyhnuli.
Využil jsem příležitosti, že se ten Shadow (divné jméno) soustředil na ně a nenápadně jsem k němu přišel ze zadu. Vytasil jsem Anaklusmos a sekl ho do zad. Rozprášil se na černý prach, který se hnedka proměnil v stín a zmizel pod slunečními paprsky.

Určitě se musím zeptat Nica jestli o tom něco neví, on je totiž na stíny odborník.

„Dobrá práce lidi,“ usmál jsem se na ty dva, „já jsem Percy a vy?“

„Já jsem Lenka a tohle je Nevil,“ dívka se světlými vlasy ukázala na toho chlapce.

„Proč máš u všech všudy meč? A co to sakra bylo? “ křikl Nevil a prstem ukázal na místo, kde ještě před chvílí stál Shadow.

„Neboj, to se dozvíš dneska na večeři. Každopádně, už musím jít, tak zatím čau."

849 slov