Hra o pevnost Lendal

2. díl

Eglir se nervózně podíval do chodby. Usmál se, když uzřel mladou dívku. Měla hnědé vlasy, které délkou sahaly až na prsa. Její zelené oči byly stejně nádherné a hluboké jako Valerianské hvozdy. Byla oblečena ve světle modrých šatech, pod nimi byla vidět bílá lněná blůza. Rodu se do chodby taktéž podíval, a byl ohromen stejně jako Eglir.

Žena vstoupila do sálu. Thakal se galantně zvedl a nabídl ženě místo po jeho pravici a pokynul jí aby se posadila. "Za co vděčíme tak krásné návštěvě?" Vyhrkl Eglir. "Nejsem žádná krásná návštěva. Jsem tady za stejným účelem jako vy ostatní." Opáčila žena, a poté co se usadila ke stolu.

"Čekáme ještě na někoho?" zeptala se tiše. "Ano, ještě by měl někdo přijít." řekl Rodu, ládující se opečenou kozí kýtou. "Co jste vlastně zač mladá dámo?" pokračoval. "Já se nepředstavila? Och, promiňte, jmenuji se Wynna. Pracuji jako kuchařka v Medvědíně. Moji rodiče bydlí v Králově křižovatce." Řekla hbitě. Rodu se na ni pozorně podíval, jemně se jí třásly ruce. Už jsem asi dost opilý. Pomyslel si.

Po chvíli přišel poslední účastník. Byl to mohutný muž, uprostřed hlavy se mu leskla široká pleš, po stranách u uší měl krátké černé vlasy. Lehce páchnul koninou, a na jeho košili bylo několik hnědých skvrn. "Já jsem poslední? A to jsem tolik spěchal." Řekl překvapeně, a zároveň trochu smutně. Všichni na muže překvapeně koukali, jen Rodu byl příliš zabrán do konzumace pečené kořeněné zvěřiny a dění v sále si nevšímal. "Jmenuji se Gauwilh Mírný, a pracuji ve stájích na Liščí skále." Řekl s úsměvem, a sunul se ke stolu. Ostatní se mu taktéž představili, a do místnosti posléze vstoupil poměrně mladý muž.

"Pravidla znáte. Ten kdo najde klíč, je vítěz. Z pevnosti nevede jiná cesta. Poté co odejdu, zamknu hlavní vchod, a ven se dostane pouze člověk co je schopen odemknout. Tak, odevzdejte mi své zbraně." Wynna vyndala svou dýku a dala mu jí mlčky do ruky. Thakal si odepnul svou pochvu i s mečem a taktéž ji předal tomu muži. Eglir i Gauwilh učinili stejně. Muž se dlouze podíval na Rodua. "Pane?"

 "Co? Ach, chcete moji zbraň. Tady vemte si to, stejně už mi to k ničemu není." Řekl bezmyšlenkovitě, a dál se zabýval svojí zvěřinou.

"Hodně štěstí." Řekl jednoduše neznámý muž, a bez jakýchkoliv emocí odešel pryč.

"Něco mi říká že to už začalo." Řekl Eglir a pomalu vstal od stolu. Dožvýkal své poslední sousto, a poté se vydal nahoru po schodišti a zamíříl směrem k pokojům pro hosty. "Ano. Knihovna je moje." Vykřikla Wynna a vyřítila se boční chodbou z místnosti. Gauwilh odešel směrem do sklepení, následován Thakalem. Rodu v sále osaměl. Jedinou společnost mu dělali plápolajcí plamínky svící, a malý černý pavouk který lezl po stole...