Bolest a Radost

19.kapitola

Budík mi zazvonil přesně ve 4:20,ale vzhůru jsem byla už alespoň půl hodiny, rychle jsem se šla připravit.
"Už odjíždíte"? Promluvil tiše Alex.
"Ano, běž ještě v klidu spát a neboj fotky ti posílat budu, jen doufám že jsem tu nic nezapomněla."
"Any, venku už stojí Nikolas, měla by jsi už jít" oznámil mi Alex.   "Jo, bude se mi stýskat" řekla jsem a vrazila své tělo do jeho náruče.  "Mě taky, ale už opravdu jdi, nebo ještě zmeškáte letadlo".      "Pa Alexi". A naposledy jsem se na něj otočila, vzala Elishu do náruče a vyběhla ven.

--------------

Nikolas mi dal pusu a vzal všechny mé tašky do kufru a že jich bylo požehnaně hodně.
"An, to jsi si dala do kufrů celou svojí rodinu, nebo jak tohle vysvětlíš" A kouknul se na mě nechápavým výrazem, očividně nebyl moc rád, že mám 3 kufry a tašku.   "Niku, tohle všechno opravdu potřebuju s sebou".  I když popravdě jsem asi polovinu věcí nepotřeboval, ale taková já prostě jsem. Nikolas jen zakroutil očima nastoupil do auta a jeli jsme na letiště.

V letadle
Když jsme seděli v letadle, Nikolas si mě moc nevšímal, tak jsem vytáhla mobil a zpráva tam byla, akorát že od Dannyho. Většinou když jsem byla na mobilu, vždycky se Nik otočil směrem do displeje co tam mám, takže hned jak viděl, že tam je zpráva od Dannyho sebral mi ho a přečetl si co napsal, stálo tam - Ahoj princezno, nemáš dneska čas?-.
Nikolas se zhluboka nadechl a něco si mrmlal a pak mu odepsal - Danny, nikam s tebou nepůjdu, mám svého milovaného kluka, takže mi už nepiš ahoj-.
Bylo mi teď Dannyho trochu líto, ale musel přeci vědět že mám Nika.
"To snad není možný! On ví, že jsme pár a stejnak ti píše tohle!" Vypustil že sebe rozčileně Nik.   "Klid, vždyť víš že miluju jenom a jedině tebe ty žárlivko"
Jen se uraženě usmál a zase si mě nevšímal.

Na Floridě
Musela nás probudit letuška, že už jsme na místě.
Vystoupili jsme z letadla, tam na nás čekal osobní vůz.
"První vstupují dámy" usmál se na mě Nikolas.   "No tak vždyť jo, tak můžeš jít" dořekla jsem to a začala se chechtat. Štouchl do mě ramenem a nastoupil.
"Dobrý den pane Nikolasi, slečno Wilsová" usmíval se na nás řidič.
"Prosím raději mi říkejte Anežko" usmála jsem se.
Nevěděla jsem že mají i osobního řidiče, asi jsem se měla dozvědět ještě hodně věcí.

Rychle jsme projížděli Floridou, bylo to tak krásné, jako projíždět nebem.
Dojeli jsme k nádhernému velkému domu na takové menší skalce, dům měl čisté sněhově bílou barvu, vstoupili jsme dovnitř, horní patro bylo skoro celé prosklené, byl daleko od jiných domů, byl tam jenom dům, pláž a moře. Vypadalo to jako kdyby tam vyrostl, tak nějak tam patřil.
"Páni tady je to opravdu nádherné"
Nikolas mě vzal do náruče a vzal doprostřed domu do prostorné haly, postavila jsem se na nohy a jen zírala na tu krásu, kuchyň byla vzdušná a prostorná, všude bylo tak krásné čisto.
"Pojď zamnou".  Šla jsem za ním do horního patra, byla tam ložnice s výhledem na terasu a bazén, ale nejkrásnější byl pohled za terasu, bylo vidět na průhledně tyrkysové moře.
Stoupla jsem si k oknům a dívala se ven.
Zezadu mě objal Nikolas a společně jsme se dívali na moře.
"Takhle jsem si to představovala"
Zašeptala jsem si potichu pro sebe a užívala si každou chvíli s ním.