2.kapitola

26 4 0
                                    

Přiběhla jsem ke škole v 7:43 a viděla jsem tam stát naštvanou Elu,jak tam stojí a chystá se mi něco říct.
,,Děláš si srandu Anežo!"
Takhle mi vždycky říká když je na mě naštvaná.
,,Byly jsme domluvený na 7:30 a ty nikde?Na tebe fakt není spolehnutí"

,,Promiň Elí,bavila jsem se s bráchou a vůbec nestíhala"
Chvíli se na mě dívala a začala se hlasitě smát.
,,Čemu se směješ?"zeptala jsem se.
Vzala mě za ruku a odvedla na záchod,abych se podívala do zrcadla.

Málem jsem omdlela když jsem se viděla,měla jsem otlačený obličej od polštáře,pytle pod očima a řasenku až na čele.
Začala jsem se smát a upravovat se.

Zatímco se mi Ela smála,koukla se na mě s úsměvem a řekla,ty máš z celé školy ty nejtěžší rána Anežko!"

Zasmály jsme se a rychle utíkaly na hodinu.

Bolest a RadostKde žijí příběhy. Začni objevovat