Bolest a Radost

23.kapitola

S El jsem byla celou noc až do rána, ale pak přišli moji rodiče spolu s Alexem a Eli mamkou.
"Zlatíčko, běž se projít ven..jsi tu celou noc a celý včerejší den, čeká tam na tebe Nikolas s kávou, aby jsi se nám malinko probudila" řekla mi mamka a dala mi pusu na čelo .
Vyšla jsem ven ze dveří a podívala se na ni děkovným pohledem.

————
"Je ti lépe?" Ozval se za mými zády Nikolas.   "Lépe mi bude, až se Ela probudí".  "Tady máš kávu Any" řekl Nik a podal mi horkou kávu.
"Děkuji ,teď mi přijde vhod" řekla jsem a snažila se na něj usmát.
Pomalu jsme se procházeli nemocničním parčíkem, když najednou jsme z nemocnice zaslechla moji matku jak na mě volá   "Anežko ,pojď dovnitř " zajásala.
Vyběhla jsem vší rychlostí schody a vběhla do jejího pokoje.
Ela se na mě unaveně podívala ,ale hned jak mě spatřila, zajásaly ji oči.
"Tolik si mě vyděsila ,promiň, ale jsi fakt střevo Eleno, co tě to vůbec napadlo! Lézt za volant ,když neumíš řídit ani sekačku na trávu!" Řvala jsem na ni.
Viděla že jsem rozlobená, ale usmívala se.
" Asi se ti vybavilo jak jsi u nás sekala trávu a přejala jsi mámě nový záhon" řekla jsem Ele a nevydržela to a začala se smát.  "Nemohla jsem za to" vydechla ze sebe. Byla jsem v úžasu, že vůbec něco dokázala říct.  "Any, ty ani nevíš jak moc tě miluju" zachraptila a koukla se na mě.
"To já tebe taky El" koukla jsem se do země , z míry mě však vyvedlo, že její přístroj který na sebe měla připojený, přestával pípat v určitých intervalech, měl zaznamenávat její tep, ale přestával.
Okamžitě jsem vylétla ze židle a koukla se na Elenu, koukala bez mrknutí do stropu. "Elo? Eleno vstaň, není to vtipný..slyšíš mě? Neuvědomovala jsem si to, ale hrozně hlasitě jsem řvala.
Do místnosti vlétla vyděšeně mamka, koukla se na Elenu a pochopila. "Zavolejte doktora ,hned!" Vykřikla
" El, nesmíš mě opustit, El, rozumíš?! Nestačila jsem to ani skoro doříct když najednou se do místnosti nahrnuli všichni doktoři a odvezli ji na sál. Neváhala jsem a začala za nimi běžet a hystericky brečet.  "Je nám líto ,ale na sál nemůžete " ozval se doktor, dost rázným hlasem.  "Mně je to jedno, já tam chci ,já tam půjdu " Rozhodným krokem jsem se snažila přemoct doktory, ale Alex s Nikolasem mě pevně chytli za ruce a odtáhli pryč . "Pusťte mě, rozumíte?!"  "O tom se s tebou An nebudeme dohadovat" Zařvali na mě oba naráz .
Přes slzy v očích jsem viděla jen jak se předemnou dveře od sálu prudce zavřeli. Začala jsem vyvádět ještě víc.
Máma věděla ,jak se cítím ,chápala mě, ale už nevydržela můj hysterický záchvat a vrazila mi silnou facku na probuzení. Přestala jsem a byla omámená.  "Sedni si na židli" nabídla mi mamka.
Sedla jsem si na židli a viděla jak si Eleny máma povídá s doktorem, tak moc jsem chtěla vědět co si povídají, ale nemohla jsem ani vstát , z toho všeho jsem upadla do hlubokého spánku.

" Bude to dobré" prohlásila mě matka a přikryla mikinou.