CRAZY IN LOVE |namjin ff|

0.9|

 Když kluci odešli,tak jsem umyl nádobí a poklidil,ale po chvíli už jsem neměl co na práci.Pokaždé,když se nudím,tak přemýšlím.Přemýšlím a přemýšlím.Někdy pouze přemítám o úplných blbostech,ale dnes je tomu jinak.

V mysli se mi vybavil on.Vysoký hnědovlasý kluk s úžasným úsměvem a ďolíčky na tvářích.Celý minulý večer nás obsluhoval v baru a mě jakýmsi způsobem okouzlil.Vypracovaná postava,krásné oči,dokonalý úsměv a navíc měl skoro tak široká ramena jako mám já.To se mi na klucích líbí úplně nejvíc,jejich mužný vzhled.Občas si představuju,jak by měl vypadat kluk mých snů.

Kdybych se měl zaměřit na vnější popis,tak by měl být vysoký,alespoň o kousek vyšší,než jsem já sám,měl by mít široká ramena a vysportovanou postavu.Nesmělo by to být žádné párátko.A mezi jeho vlastnosti by určitě nemělo chybět,aby byl milý,uměl mi naslouchat a věřil by mi,což je pro mě ve vztahu opravdu důležité.

Důvěra.

Na tom to celé stojí,protože pár,který si vzájemně nenaslouchá a nedůvěřuje si nemůže prakticky vůbec fungovat.

Kluk z baru,jehož jméno zatím ještě nevím splňuje mého vysněného přítele po vizuální stránce naprosto dokonale,ale záleží na tom,jak se chová.Doufám,že je jeho chování stejně dokonalé jako jeho vystupování včera v baru,protože jestli ne,tak se táhnu v osm ráno do toho baru naprosto zbytečně.

Když jsem dorazil před bar,tak jsem si musel dodat docela dost odvahy.Nejprve jsem si to chtěl rozmyslet,otočit se na patě a zmizet domů,než si mě tady někdo všimne,jak tu zaraženě stojím před dveřmi jako tvrdé y a tupě na ně zírám,ale nakonec jsem se přemohl,udělal krok směrem ke dveřím a pomalu je otevřel.

Když jsem vešel dovnitř docela mě udivilo,že jsem tu byl sám,nikdo jiný kromě nějakého člověka u baru tu nebyl.Šel jsem tedy směrem k baru se podívat kdo to je,byl jsem mile překvapený,stál tam totiž on v celé své kráse a leštil právě domyté skleničky.

Sedl jsem si opatrně na barovou židli přímo před něj ,,Ahoj,co tě sem přivádí takhle ráno?Většinou lidi,kteří chodí večer do baru se tu ráno už neobjeví,protože je jim špatně."

Řekl a zasmál se,přičemž se začal věnovat uklízení sklenic do vyhrazených poliček.

,,N-no..."trošičku jsem se zakoktal. ,,Měl jsem cestu kolem,tak jsem si říkal,že se tady stavím,že tady s něčím třeba pomůžu..."Seokjine!Větší blbost tě fakt napadnout nemohla?!Jen tak jít kolem a chtít pomáhat v baru,kde naprosto nikho neznáš?Achjo.Asi bych si měl nacvičovat lhaní,moc mi to teda nejde.

,,Pomoc říkáš?"zeptal se s lišáckým úsměvem na rtech,velice výraznými ďolíčky ve tvářích a nadzvednutým obočím. ,,Eh...Jo?"

,,Pomoc by se mi hodila,protože mi právě pro dnešek končí služba v práci a já nemám dnes absolutně nic v plánu,takže bychom si tady mohli dát společně třeba skleničku něčeho podle tvého výběru a pak bychom mohli někam zajít,co ty na to?"

,,Jasně že jo"usmál jsem se a uhl svým pohledem,protože jsme si vzájemně až moc dlouho a intenzivně na můj vkus koukali do očí.Bylo to zvláštní.Jeho pohled byl zvláštní,on byl svým způsobem zvláštní a to se mi líbilo.

,,Skvělé,takže co si dáme?"

,,Co takhle si dát whiskey na seznámení?"optal jsem se ho.

,,Jasně"řekl a ihned začal nalévat hořkou tekutinu do jedné z právě jím vyleštěných průhledných broušených skleniček,které byly tak čisté,že se člověk v ní viděl pomalu lépe než v samotném zrcadle.

Po chvíli obešel bar,sedl si naproti mě a do ruky mi podal mou skleničku. ,,Doufám,že ti nevadí,že v tom není led,protože ten bohužel po včerejším večeru došel a zásoby se doplňují vždy hodinu před otevřením."

,,Nevadí,neboj."

,,Kim NamJoon,těší mě"řekl a pozvedl pití do vzduchu.

,,Kim SeokJin.Potěšení je na mojí straně"usmál jsem se na něj a napodobil ho.Přiťukli jsme si a napili se.

Doufám,že se vám kapitola líbila,i když jste na ní museli čekat dlouho <3.V příští kapitole by se mělo začít už konečně pořádně něco dít.Takže se těšte na další část,protože to bude něco.Tedy doufám,že se bude líbit :D

Mějte se krásně zlatíčka <3