Jin je osmnáctiletý chlapec, který je v posledním ročníku ve škole. Na jedné sociální síti vystupuje pod přezdívkou /PinkPrince/. Jednoho dne mu přijde nová žádost o přátelství a to do příběhu zanese i jeho stalkera pod přezdívkou *whAlien*. Následn...
I když mě vyhodili ze školy, práci jsem si našel celkem rychle. Jedna kavárna sháněla někoho spolehlivého a tak jsem se tam okamžitě šel zeptat. Bez problémů mě přijali. A Tae.. zatím má ve škole klid od těch magorů a celkem se mu daří. Po škole mě chodí navštěvovat sem a vždy na jeho tváři vidím úsměv.
---
Bylo okolo 3 hodiny odpoledne a já zrovna končil v práci. Rozloučil jsem se všemi a vyšel ven na ulici. Dneska je Tae ve škole o něco déle a tak jsem se rozhodl na něj počkat před školou. Svižným krokem jsem se dostal ke škole něco okolo 10 minut. Vytáhl jsem z kapsy telefon a chvíli se do něj díval dokud jsem nezaslechl blízko sebe nějaké kroky. Zvedl jsem hlavu s jsem se koukal na klučinu, jehož vlasy dříve měly spíše nazelenalý odstín, teď však měli krásně havraní černou.
,,Yoongi?" zarazil jsem se a díval se na něj. ,,Promiň hyung.. Promiň za to, co jsem dělal Taemu a za to, jak jsme se porvali.. Nechci, aby to mezi námi bylo nějak skřípalo.. Je mi líto, co jsem vám dělal.." sklopil hlavu div, že nezačal plakat. ,,Omluva přijata" usmál jsem se a přitáhl si ho do objetí. ,,Já se ti spíš omlouvám za to, jak jsem tě potom zmlátil.." řekl jsem s lítostí a on zavrtěl hlavou. ,,To nic.. zasloužil jsem si to. Choval jsem se hrozně."
V tu chvíli se u brány školy objevil i Hobi a Gi ho nestihl zpozorovat. Hobi se na mě usmál, jako by mu spadl kámen ze srdce a já mu úsměv oplatil. ,,Lásko" oslovil Yoongiho, který se na něj otočil a věnoval mu široký úsměv. To bylo snad poprvé, co ho vidím se smát.
,,Čekáš na Taeho?" zeptal se Hobi a mezitím pevně objal Giho. Přikývl jsem a zahleděl se směrem na školu. ,,Chybíš nám tu" povzdychl si Hobi, při čemž si s Yoongim propletli prsty a já se zasmál ,,Ale mě to tady ani nechybí.. Spíš mi chybí někteří lidi v ní."
Hoseok s Gim se zasmáli a rozloučili se se mnou. Zase jsem tam čekal sám těšil jsem se, až uvidím tu hnědovlasou veselou hlavičku. Místo toho jsem viděl vysokého růžovovláska. Protočil jsem očima a doufal, ať si mě nevšimne. Jen co mě zpozoroval, si to hned ke mně namířil a opřel se o bránu školy.
,,Ale ale~" řekl mile, až se mi z toho obracel žaludek. ,,Copak tady děláš? Nebyl náš nebojácný hyung bezpodmínečně vyloučen?" ,,Byl a díky tomu jsem nemusel vídat ten tvůj hnusnej ksicht" uchechtl jsem se a on se ušklíbl. ,,No aspoň si můžu s tou tvojí hnědovlasou kurvičkou dělat co chci a ty to nevidíš" s úsměvem se vydal na cestu domů. Avšak tento krok jsem mu přerušil tím, že jsem ho chytl za triko a přitáhl si ho blíž. ,,Tak aby bylo mezi námi jasno Namjoone.. Taehyunga se ani nedotkneš, prostě ho necháš na pokoji, bude to pro tebe vzduch.. Už ani nebudeš otravovat ostatní a přestaneš vyhrožovat Gimu, protože nikdo na tebe není zvědavej a nikoho tu absolutně nezajímáš."
Namjoon se na mě chvíli díval, jak na přízrak, potom ale chytl moji ruku, která mu pevně svírala triko a vytrhl se z mého sevření. S hlasitým odfrknutím se otočil a odešel.
,,Hyung!" zasechl jsem za sebou přibližující se hlas a tak jsem se otočil. Běželi za mnou Jimin s Jungkookem. Kde je Tae?
Bez váhání se na mě ty dva vrhli a strhli mě k zemi. ,,Ani nevíš, jak moc nám chybíš" vypískl Kook a Jimin souhlasně přikývl. Těžce jsem se nadechl ,,Vždyť jste byli za mnou včera v kavárně." Jimin se uchechtl a slezl ze mě, avšak Kookie se pořád držel, jako klíště. ,,Není to tu bez tebe ono" usmál se na mě Chim a Kooka pohladil po zádech, aby ze mě slezl a já se mohl nadechnout.
Krásný čerstvý vzduch se mi nahrnul do plic. Postavil jsem se na nohy a zeptal se obou ,,Neviděli jste Taeho?" Jungkook nesouhlasně zakýval hlavou a Jimin se zamyslel ,,Myslím, že se s ním bavila nějaká učitelka, která učí tvoji třídu." ,,Myslíš moji třídní? Malá, tlustá, kudrnatý vlasy a seschlá" přerušil jsem ho. On přikývl a já věděl, že to na Taeho budu čekat ještě dlouho. ,,Kluci, nechce se jednomu z vás tam pro něj dojít? Jinak taky vystojím ďůlek" usmál jsem se a Jimin přikývl a rozešel se ke škole. S Kookiem jsme tam ještě chvíli stáli, dokud se ode dveří nerozběhla hnědovlasá hlavinka a za ním trochu nižší oranžovovlasá hlava.
Tae mě pevně objal a já mu věnoval polibek. Jimin doběhl ke Kookovi a vlídně se na něj usmál. Když jsem se odtáhl od Taeho rtů, podíval jsem se na ty dva vedle nás. ,,Jak dlouho už jste spolu?" pousmál jsem se. Jungkookova reakce mě málem rozesmála. Celý zčervenal a vykuleně se podíval na Jimina, který prakticky udělal skoro to samé, jen ze sebe dostal tiché ,,Co?!"
,,Nemusíte to skrývat" zasmál jsem se a oni na mě přesto překvapeně zírali. ,,Jak jsi to zjistil?" zeptal se Jungkook. ,,Stačí vás jen vidět a hned mi to je jasný.. Takový pohledy a úsměvy by si mezi sebou obyčejní kamarádi nevymněňovali" řekl jsem a Tae souhlasně přikývl. ,,Navíc, Jimin vždycky nosí tvoje mikiny" podíval jsem se na Jimina a ten mě propálil pohledem. Chvíli nastalo ticho.
,,Ale sluší vám to" prolomil ticho Tae. ,,Díky" špitl Jimin. Oba kluci se s námi rozloučili a vydali se domů. Chytil jsem Taeho za ruku a šel ho doprovodit domů. Po cestě jsme ještě společně nakoupili a potom jsme došli domů.
Jen co jsme zavřeli dveře, se mi Tae natiskl na rty a nevypadalo to, jako kdyby se chtěl jen tak odtáhnout. S úsměvem jsem s Taem spolupracoval a úplně jsem zapomněl na nějaké jídlo nebo na co se ho ptala učitelka. Nadzvedl jsem si ho a přenesl do obýváku, kde jsem ho položil na gauč, nepřestávajíc ho líbat. Nejraději bych si Taeho vzal, ale není na to ještě moc brzo?
Ahojky cukříčci (ゝω･)ﾉ Takže po meeeega dloooouhé době něco vyšlo ¯\_(ツ)_/¯ Normálně mě bolí dělat z Namjoona takovýho zlouna, když on je tak sladkej a ňuňu (◍•ᴗ•◍)♡ ✧*。
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Prostě to je hřích z něj dělat něco, čím si nezaslouží být (´σωσ*) No zkrátka se tešte na další kapitolu
