Love Me Like You Do | TaeJin

14. (ू•ᴗ•ू❁)

Jin pov.

Vášnivě jsme se s Taem líbali a po chvilce jsem se odtáhl a zadíval se mu do očí.
„Miluju tě Tae. Víc než cokoliv na světě. A budu tu pro tebe vždycky. Takže nemusíme hned spěchat pokud nechceš“ řekl jsem a políbil ho na čelo. Najednou se mu ale po tvářích začali kutálet malé slzy.
„Děje se něco?„ lekl jsem se a začal jsem mu ty slzy jemně stírat. On se ale rozplakal ještě víc.

Pevně jsem ho objal a dal mu pusu do vlasů. „Tae.. Neplač prosím“ uklidňoval jsem ho, ale nic nepomáhalo.

„P-proč“ snažil se přes ty vzlyky ze sebe dostat. „P-roč jsi t-tak hodný?“
„Protože tě mám rád TaeTae“ usmál jsem se na něj a otřel mu slzy.
„H-hyungu, já ti lhal“ začal histericky brečet. „Já jsem celou dobu byl ten divnej a nechutnej stalker, vím že mě ten nenávidíš a máš na to právo..“ zakuckal se a otřel si rukávem slzy. Ani nečekal, co mu na to řeknu. Rychle se zvednul a bez pořádného oblečení a dokonce i bez bot vyběhl ven.

Popadl jsem naše bundy, nasadil si boty a rozběhl jsem se za ním.

Tae pov.

Nevím proč, nevím jak, nevím kdy.. Nechápal jsem proč jsem to řekl, proč jsem to udělal a už vůbec nechápu, proč jsem utekl.

Moje tělo se nechtělo zastavit a já běžel dál. Ohlédl jsem se za sebe a Seokjina nikde neviděl. Když jsem se kolem sebe rozhlédl, byl jsem na tom samém hřišti, kde jsme jednou spolu trávili čas, když jsme se vykašlali na školu. Sedl jsem si na starou, vrzavou houpačku a nechal se unášet tím chladným větrem, který mi způsoboval husinu po celém těle. Kouknul jsem se na své bílé ponožky, které už bohužel nebyly bílé, ale skoro až černé.

Dlouze jsem si povzdechl. Neměl jsem sebou vůbec nic. Byl jsem jak bezdomovec. A do toho se začalo stmívat.
V jediné, co jsem doufal bylo to, že mi odpustí. Ale spíš jsem si to jen namlouval, i když jsem se vnitřně připravoval na nejhorší. Celý jsem to naprosto podělal.

Vstal jsem a šel dál. Pomalu jsem se procházel a sledoval přírodu a lidi,co se kolem mne vždy mihli. Dostal jsem se až do parku, kde jsem si usedl na chladnou lavičku a sledoval stromy a keře, jak se v tom vánku krásně vlní. „Nádhera“ vydechl jsem a zavřel oči.

„KIME TAEHYUNGU!“ slyšel jsem v dálce. Myslel jsem si, že se mi to zdá a tak jsem se ani neobtěžoval otevřít oči. Ozvalo se to ale znova.
Pootevřel jsem oči a rozhlédl se kolem. A on tam fakt byl. Byl asi 20 metrů ode mě.
„Jine“ šeptl jsem a díval se na něj. A v tu chvíli se i on podíval na mě. „Tae“ zakřičel a běžel ke mně.

Čekal jsem, že se začneme hádat, ale on mě co nejpevněji objal. „Prosím, tohle už mi nedělej“ udýchaně zadrmolil. Brečel. Jeho teplé slzy mi začali dopadat na rameno a já ho začal hladit po zádech a po hlavě. „Promiň“ řekl jsem slabě.
„Tae, proč jsi mi psal jako ten stalker?“ zabručel Jin a já musel s pravdou ven.
„Bál jsem se, že kdybych ti to normálně řekl, tak mě nebudeš chtít“ kuňkl jsem.

Jin se odtáhl a podíval se mi do oči. „Miluju tě“ řekl a políbil mě. I mě začali stékat kapky slz po tvářích. Byl to ten nejprocítěnejší polibek, co jsem zažil.
Potom se odtáhl a navlékl na mě bundu.
„Promiň, na boty jsem zapomněl“ omluvil se a než jsem stačil cokoliv říct, tak si stoupnul zády ke mně  a naznačil, ať mu vlezu na záda. A já taky tak udělal. Nechal jsem se nést celou cestu, až jsem usnul s hřejivým pocitem.

Jin pov.

Aspoň, že na chvíli usnul. Odnesl jsem k němu do bytu a položil ho opatrně k němu do postele. Když jsem viděl ty ponožky, musel jsem je sundat a vyhodit. Potom jsem jen zhasl světla, lehl si vedle Taeho, jemně ho objal a chytil ho za ruku. Věnoval jsem mu polibek na tvář a na spánek a poté jsem rychle usnul taky.

~~~
Takže toto byla trochu kratší předposlední kapitola 😄 doufám, že se vám líbila a můžete se těšit na poslední díl (Hallelujah 😂)
Tady mám nějaké najs obrázky na odreagování 😂😂🖤🖤

Bye~