Je mi strašně zle, řekla Bára, která měla úplně vybledlý obličej. Hm, jde to vidět.. odpověděl Jeff, který byl vysmátej, protože Báry obličej mu připomínal ten jeho. Tak se nediv že seš nemocná, když se koupeš v zimě v bazéně, odbyl jí Liu, který si četl na mobilu.BEN se na Lia zamračil. To je ale strašně blbý, že jsi nemocná!! Nemůžeš tím pádem s náma jít vraždit! zařvala jsem a práskla pěstmi do zdi. Běžte beze mne, musím se z toho vyležet, odpověděla Bára se smutným výrazem. Tak jdeme! Je čas! zakřičela Natty. Tak ahooj, rouzloučili se všichni a poté jsme šli.
Kurva kde to jsme?!? řekl Jeff. Všichni pokrčili rameny. Všem to bylo u prdele. Vynořili jsme se někde v lese, poblíž nějakého města. BEN začal křičet na Jane, aby se vrátila. Jenže ona ho neslyšela, páč už byla tak daleko, že to je sotva slyšitelné. Všichni se za ní rozběhli. Zastavili jsme se u obřího domu. Tady by těch obětí mohlo být dost pro všechny! řekl Jeff se psycho úsměvem. Já se jen usmála a dala znamení, že můžeme jít.
Uvnitř bylo slyšet hodně hlasů a jak to všichni slyšeli, byli o to štastnější. Nakoukli jsme do přízemí. Bylo tam hodně dospělých. Až dám znamení, tak půjdem! zašeptala jsem všem a oni přikývli. Mávla jsem rukou a všichni se rozeběhli. Jeff vylítl na ženu okolo čtyřicítky. Ta se ho lekla a ani se nehla. Jeff na ní skočil a povalil jí. Zakryl jí ústa zarecitoval tu jeho známou větu: Jdi spát! zabodl jí nůž hluboko do hrudi. Ta žena! Někoho mi připomínala ale koho... Počkat?!? Je to mamka mojí kamarádky z tábora!! Tím pádem tady musí být i ta kamarádka! Vyjekla jsem a vyběhla nahoru. Kam jdeš? Máš tu ještě obět! zakřičela Jane. Tak si jí nech! Musím si něco ověřit! zakřičela jsem dolů ze schodů. Potichu jsem se plížila k pokoji odkud byli slyšet hlasy. Nakoukla jsem klíčovou dírkou a srdce mi málem vyskočilo z hrudi. Byli tam úplně všichni přátelé z tábora. Vyrazila jsem dveře od pokoje a schovala zakrvácený nůž. Ta krev byla stejně na mojí mikině, takže mi to bylo k hovnu. Všichni se na mě podívali a jediné co dělali bylo, že stáli a zírali na mně jak vyoraný myši. Panebože, není to Jeff? zeptala se jedna z kamarádek. Jmenovala se Martina. Vy mě nepoznáváte? všichni jen koukali a přemýšleli. Sorry, ale ne... řekl jeden z kluků. To byl zase Šimon. No tak, Šimone, Marti, Vilmo, Same, Vojto! To jsem já! Anička!! Všichni na mě zírali s hubou dokořán. Ale, co se ti stalo? Vypadáš jako Jeff! řekla Marta. No, menší nehoda, jestli se to tak dá nazvat... Jo! A nejsem tady sama! Haloo!! Pojdte všichni sem! zakřičela jsem. Jak ti nahoře slyšeli dupot na schodech zděsili se. Nebojte, dokud jsem tady já, tak vám neublíží, usmála jsem se. Do pokoje vtrhl Jeff a když si všiml dětí, hned po nich šel. ÁÁÁ!! TOHLE JE JEFF!!! zakřičel Šimon. Já skočila po Jeffovi a svalila ho na zem. Co to kurva děláš Anni?! Tady těm ubližovat nebudem, řekla jsem a usmála se na Jeffa. Vstala jsem a všichni se zeptali: A co tedy s nima? Vemte nás s sebou!! prosili všichni.Jeff se ušklíbl a řekl, fajne. Všichni zavřeštěli a objali Jeffa. Pomooc! Chtějí mě udusit!! řekl Jeff, který nemohl skoro vůbec dýchat. Pak ho nakonec pustili a my se vydali na cestu.
Po celou dobu si Marta povídala s Jeffem. Vyprávěla mu všechno možný a Jeff už jí měl plný zuby tak jí zacpal pusu. Psssst! Jdi spát! řekl a rukojetí nože jí bouchl do spánku, načež omdlela. To je klid. oddechl si. Mezitím, co jsme šli domů, se Páta stačila zakoukat do Tobyho. Tak a jsme konečně tady! zakřičel BEN a rozeběhl se k Báře do pokoje. Všichni vyjeveně zírali na obří dům. No to mě poser, tady budem bydlet....
Konec?
Omlouvám se, že dlouho nic nevyšlo.. Ale neměla jsem přístup k počítači ani k mobilu. Jinak na mém profilu vyšla nová knížka s podnázvem ptejte se na otázky-Creepypasta, tak můžete napsat do komentů jakkékoliv otázky.. Budu ráda za každou otázku a nezapomente zanechat VOTE na tento díl at vidím, že vás to stále baví... :-) Mějte se krvavě
ČTEŠ
Já creepypastou
FanficZe začátku všichni chodí do školy... Nakonec všichni včetně nás přestali chodit do školy.. Proč? To se dozvíte v příběhu