Budu s tebou na vždy Marcus and Martinus fanfikce

#6 Co!?

Martinus!!Podívala jsem se na něj svýma očima které byly červené od pláče..🙁
   Martinus:Ahoj
Neodpověděla jsem
Martinus:Co tady děláš tak pozdě?
Rozbrečela jsem se ještě víc protože jsem si vzpomněla na to jak se mi všichni smáli.A dál jsem neodpovídala.
   Martinus si toho všiml a objal mě.A teď jsem si to uvědomila!Monico!Právě tě objímá Martinus  a jsi s ním v Parku!!Začala jsem se červenat.😄
   Viděl si taky to co se mi stalo?řekla jsem
Martinus:Ano viděl a ty za to vůbec nemůžeš,může za to ta holka nevím jak se jmenuje..😶
Já:Jmenuje se Klára a je to moje spolužačka,která mi tohle dělá úplně vždy....😞😒
   Martinus se na mě usmál a zeptal se mě jak se jmenuju?Odpověděla jsem mu s úsměvem ve tváři :Monica.
Martinus:To je krásné jméno😊A kde máš svého přítele se kterým si byla na koncertu??najednou rozesmutněl.🙁
Já:Ty myslí s Vojtu?Ten není můj přítel.Je to jenom kamarád.To díky němu jsem tady byla.
Martinus se najednou usmíval.Rodiče se o mě vůbec nezajímají a upřímně nevím jestli vůbec ví že mají dceru,pokračovala jsem.A tohle byl můj největší sen,on mi ho splnil!😉😄
Potom jsem se podívala na telefon a bylo 01:56 poslední autobus měl jet za 2 min. a já jsem byla tak 3 kilometry od autobusové zastávky!To nemám šanci stihnout,řekla jsem si v duchu.
   Řekla jsem to Martinusovi a on řekl že mě sveze nejdřív jsem říkala že ne že je to takový špatný vždyť se známe jen jeden den.
Martinus:Jeden?
Nahodila jsem nechápavý výraz.
Martinus:Ty si byla včera v obchodním centru,že je to tak??
Já:Ano
Martinus:Promiň je mi to líto shodil jsem tě,bylo to omylem a spěchali jsme tak moc že jsem se ti nestihl omluvit a na něco tě třeba pozvat😉
Já:Nevím co mám říct.odpověděla jsem mu😂a jen se usmála.
Martinus:Takhle se mi líbíš šťastná!Dal mi jeden z jeho krásných úsměvů.
   Najednou na něj zakřičel řidič že už musíme odjet pryč.
   Martinus mě chytil za ruku a odvedl mě do auta kde seděl i Marcus.Ten se na mě usmíval celou tu dobu😊Jakmile mě odvezli domů Martinus mi otevřel dveře od auta já vystoupila a objal mě potom objal i Marcus a já šla domů.Ještě jsem jim zamávala a poděkovala a rychle jsem běžela domů.
   Tam jsem všechno zahodila a přemýšlela jsme nad tím vším co se za dnešek stalo😃Nakonec jsem usla.Byla jsem hrozně spokojená a asi za celou tu dobu co jsem na tomhle světě (o kterém jsem si vždy myslela že je příšerný ) jsem zjistila že stačí kolem sebe mít lidi kteří vám ten život udělají šťastný.😉
   Ale ne!!Řekla jsem si v duchu.Kde je Vojta??😮Byla jsem tak unavená že aniž bych si to uvědomila usnula jsem.Takže jsem ho nemohla jít hledat.😴

Máme tady další díl!!Následující bude velmi zajímavý !A jako vždy

Zbožňuju vás vaše Bella!!❤