Momentálně sedím v kavárně na rohu města, kde snad nikdo nechodí. V ruce držím umělohmotnou lžičku a míchám s ní své levné kafe. Venku prší už od rána a teď je něco kolem čtvrté hodiny odpoledne. Nejspíš bych měla vysvětlit, co tu dělám místo své brigády v útulku. Čekám na pana Brauna. Máma o tom neví, a ani ji zatím o tom nehodlám říct. Chci nejprve zjistit, co všechno ten přínos obnáší. Pak se teprve rozhodnu, zda nabídku přijmu nebo ne.
Na parkovišti naproti kavárně zaparkoval černý SUV a z něj vystoupil pan Braun. Poznala jsem ho hned podle černých vlasů a bílé košile, kterou měl včera. Můj žaludek se stáhl, nejspíš ze strachu co všechno se bude za malou chvíli dít. Přešel přes cestu s taškou, kterou držel nad svou hlavou aby nezmokl. Jakmile vstoupil do kavárny, tašku přiložil ke svému tělu a rozhlédl se kolem. V momentě, kdy mě spatřil, ke mě zamířil. Dobře, teď mám největší chuť odejít pryč. Sama nevím, proč se tak moc bojím.
„Dobrý den" pozdravila jsem ho v sekundě, kdy stál u mého stolu.
„Dobrý den, jsem rád, že jste se ozvala" řekl otřepaně a položil svou tašku na židli vedle mne. Posadil se a upravil si zmačkanou košili.
„Jsem rád, že jste se ozvala tak rychle" promluvil. „Na začátek bych potřeboval, aby jste podepsala smlouvu o mlčenlivosti.." začal mi něco vyprávět, ale byl přerušen pracovnicí kavárny.
„Dobrý den, copak si dáte?" zeptala se mile, držejíc papírek s propiskou v ruce.
„Dobrý den, obyčejnou kávu prosím" odpověděl rychle a paní ihned odešla. „Takže ještě jednou... potřebuju, aby jste podepsala smlouvu o mlčenlivosti. Nejde o nic důležitého pro Vás, spíše pro mne. Vše, o čem budeme za chvíli mluvit, musí zůstat pouze mezi námi. Nesmíte to říct nikomu, ani vaší nejlepší kamarádce či matce"
„Nechci znít neohrabaně nebo nezdvořile, ale myslíte si, že mám kamarádku? Viděl jste ty holky na škole, jsou na úplně jiné úrovni než já, nesnášejí mě" řekla jsem poklesle a zastrčila si pramen vlasů za ucho.
„Dobrá tedy" řekl a z tašky vytáhl danou smlouvu. „Stačí podpis tady dole" podal mi propisku a ukázal na dolní pravý roh papíru.
„A když smlouvu poruším?" nehodlám smlouvu porušit, ale i tak mě láká odpověď.
„Budete muset zaplatit více než jeden milion dolarů" tak to se určitě nemusí bát, že bych to někomu prozradila. Jsem ráda, když si vydělám dva dolary za den. Podepsala jsem smlouvu a podalamu propisku společně s papírem.
„Takže první věc.. byl bych rád, kdybychom si nevykali" řekl jakmile schoval smlouvu. „Scooter" podal mi ruku a já ji chytila.
„Chantel" usmála jsem se na něj a společně jsme svými rukami potřásli.
„Druhá věc. Znáš zpěváka Justina Biebera, že ano?" jeho otázka mě zmátla.
„No viděla jsem ho na pár titulních stranách časopisů v obchodě, teda pokud máš na mysli toho malého kluka s dlouhými hnědými vlasy" rukami jsem naznačila přibližnou délku vlasů. Jelikož nemám počítač, tak o světě showbyznysu nemám žádný přehled, jak už jsem řekla včera.
„No, takhle vypadal před třemi lety, teď už vzhledově vyspěl" zasmál se.
„Proč se mě na něj ptáš?"
„Jsem jeho manažer. Ty rozhovory, které probíhali včera na vaší škole, byly jen kvůli něj. V poslední době se kolem něj děje spoustu špatných věcí. Neříkám, že si vše média vymýšlejí, ale je spousta věcí, které se doopravdy nestaly, ale nemá to jak dokázat" začal vysvětlovat situaci.
