Nejspíš to bude znít divně, ale je to tak. Bojím se té schůzky. Ano, Justina jsem viděla sice jenom na pár titulních stránkách časopisů a vůbec mě nezajímá, ale přece jenom budu hrát pár měsíců jeho přítelkyni. Je to šílené, jak se mi dokáže ze dne na den změnit život. Ještě předevčírem jsem kráčela školou jako ta největší nula na světě, ale za pár dní tomu bude jinak. Budu mít nový skvělý účes, nové oblečení a přítele. Jako třešnička na dortu je to, že budu mít perfektního přítele. Alespoň na pohled ostatním.
Jelikož máma stále neví o celé této dohodě, vymluvila jsem se, že musím po škole pracovat na projektu s Lisy. Vlastně ani žádnou Lisy neznám, ale to je fuk. Na sobě mám bílé obyčejné tričko s menším výstřihem a černé ošoupané kraťasy. Není to nic okouzlujícího, ale je to to nejlepší, co jsem mezi svým oblečením vyhrabala.
Po šesti hodinách, strávených ve škole posloucháním nudných výkladů, jsem se dostala před obchodní centrum v našem městě, kde jsem měla domluvenou schůzku se Scooterem. Docela mi naše tykání vyhovuje. Přímo přede mnou zastavila dlouhá, černá luxusní limuzína, od které se otevřely dveře a mě se vyskytnul pohled na Scootera. Dnes byl v černém obleku, který mu dokonale padl.
„Nasedni si" mávl rukou a posunul se. Zastrčila jsem pramen svých vlasů za ucho a nastoupila do auta.
„Ahoj" řekla jsem mu, jakmile se limuzína rozjela.
„Ahoj. Jedeme do jednoho motelu na kraji města, neměli by tam být žádní paparazzi takže by vše mělo projít lehce. Poznáš se s Justinem, dohodneme se na ostatních věcech, které jsme včera neprobrali a podepíšeš novou smlouvu, teda pokud si nezměnila svůj názor" podíval se na mě s nejistotou v očích.
„Nezměnila" potřásla jsem hlavou a opřela se zády o sedačku. Je to poprvé v mém životě, co jedu v limuzíně.
„To je dobře, nerad bych scháněl někoho nového, ke všemu ty jsi proto jako zrozená" uchechtl se.
„Jaký je Justin?" zeptala jsem se z ničeho nic. Ale abych řekla pravdu, tato otázka se mi v hlavě uronila už včera večer.
„Když jsem ho poznal, byl to malý kluk, který byl vděčný za každý cent, ale teď? Změnil se, nerad si to přiznávám, ale je to tak. Nečekej žádného milého kluka, který se k tobě bude chovat něžně a respektovat tě, protože on už takový bohužel není... sláva a média v něm probudili něco nového"
„Páni" povzdychla jsem si. Podle toho co Scooter řekl, se mám na co těšit. V koutku duše jsem doufala, že bude milý a pozorný, ale to byl nejspíš omyl.
„Ale možná se ti bude zdát jiný, jakmile ho potkáš" prolomil ticho mezi námi.
„Ještě v životě jsem celebritu nepotkala, tak jsem zvědavá" řekla jsem jako malé dítě, které by mělo poprvé v životě okusit sladkou chuť lízátka.
„Za chvíli by jsme tam měli být" poté co to řekl, mezi námi nastalo opět hrobové ticho. Mezi prsty jsem žmolila své tričko a koukala z okna. Jsme už na kraji města, moc dobře to tady poznávám vzhledem k tomu, že kousek odsud je útulek, ve kterém mám práci.
Po pár minutách kdy limuzína zastavila, mi došlo že už jsme na místě, přičemž se můj žaludek podivně scvrkl. „Jsme tady" řekl Scooter a vytočil se celým tělem k dveřím. Nahlas jsem přehltla sliny ve své puse a dveře od limuzíny se otevřely. Další z mnoha nezvyků - dveře od auta vám otevírá řidič. Vystoupila jsem a hned po mě Scooter. Kromě menšího motelu tu bylo naprosté prázdno. Jenom parkoviště, příjezdová cesta a pár stromů.
„Přibližně za hodinu by jsme měli jet zpět, mezitím můžete zajet pro nějaké jídlo do McDonaldu" řekl Scooter řidičovi a podal mu balík bankovek. Ten akorát přikývl, nasedl zpět do limuzíny a odjel.
„Jdeme?" zeptal se Scooter a přiložil svou ruku na má záda. S falešným úsměvem na rtech jsem souhlasila a vydala se s ním směrem do motelu.
„Jsi nervózní" promluvil, když jsme vyšli po prvních schodech.
„Přiznávám... mám strach, ale ani pořádně nevím z čeho" mykla jsem rameny a vyšla další tři schody, díky čemu jsem se dostala na druhé patro.
„Měl by to být ten pokoj na konci" kývl hlavou a já se zaměřila na otevírající dveře, ze kterých vyšla mladá žena. Měla dlouhé, černé vlasy a krátké lososové šaty. Byla krásná, ale celý dojem pokazila tím, že si zastrkovala peníze mezi výstřih.
„Nevšímej si ji" šeptl Scooter potichu. „A na nic se neptej. Jen si vzpomeň co jsem ti řekl včera o chování Justina" bylo mi jasné, co tam dělala už předtím, než Scooter stihl něco říct. Nečekala bych ale, že si bude platit za sex pár minut před naší zchůzkou. Přijde mi to... nezdvořilé? Nechutné? Tyhle slova to perfektně vystihují.
V momentě, kdy ta žena prošla kolem nás, na ni vrhl Scooter svůj vážný pohled a ona se jen pitomě usmála. Nechápu, co Justina přitahuje na těchhle ženách - lépe řečeno děvkách. Po pár metrech jsme se zastavili před těmi dveřmi a Scooter vytáhl kartičku, kterou přejel přes kód a dveře se otevřely.
„Dámy první" ustoupil na bok abych mohla vejít dovnitř. Naposledy jsem se nadechla čerstvého vzduchu a vešla dovnitř pokoje. Byl malý, tmavý, a smrdělo to tu. Ale nebyl to klasický smrad, jako například když máte doma něco zkaženého, smrdělo to tu po cigaretách.
„Justine?" řekl Scooter hlasitěji a zavřel dveře. Z ničeho nic se otevřely dveře - nejspíš od koupelny, a z nich vyšel vysoký kluk pouze v černých boxerkách, předpokládám Justin, kdo jiný že ano. Vážně vypadá jinak než jak si ho vybavuji z časopisů. Už se zbavil těch dlouhých vlasů, teď je má krátce sestříhané a rozházené do všech světových stran. Má perfektně vypracované tělo, pokryté různým tetováním.
„Čau" řekl Scooterovi a o mě ani nezavadil pohledem. Posadil se na postel a do rukou vzal svůj černý mobil, na kterém začal něco dělat, jako kdyby jsme tu nebyli. Naprosto nás ignoroval, teda především mě.
„Justine, tohle je Chantel" řekl Scooter, se snahou aby si mě všiml. Justin odložil svůj mobil a celou si mě prohlédl. Od hlavy až k patám.
„A?" promluvil a vzal svůj mobil zpět do ruk.
„Je tady ohledně té smlouvy, měli by jste se poznat" nic, s Justinem to ani nehlo. Po chvíli, kdy nás stále ignoroval, k němu Scooter došel a vytrhl mu mobil.
„Hodinu. Chci po tobě jednu zatracenou hodinu!" řekl mu protivně a Justin přetočil očima, jako malé dítě. Tohle bude těžší, než jsem si myslela. Stanul a došel až přede mě.
„Justin" podal mi svou ruku a já ji chytla. „Chantel" věnovala jsem mu úsměv, ačkoliv si ho vůbec nezašloužil.
I přes to jeho chování, které teď předvedl, musím přiznat, že je zatraceně krásný.
Tuhle část jsem si představovala delší, ale už mi došli nápady a vše, co jsem pak napsala bylo strašné, tak bude muset stačit tohle :( vůbec teď nestíhám, sice jsou prázdniny, ale jsem furt pryč, proto raději nebudu psát kdy bude další část... nemám prostě určené dny, kdy budu psát, píšu jen v době, kdy mám volno, tak to prosím nějak zvládněte a respektujte:) ještě bych chtěla poděkovat za komentáře na minulé části :)!
