„Políbil ji na tvář!" „Já vím, byla jsem u toho" „Ta mrcha má ale štěstí" „Nic z toho si nezaslouží" „Dělá nám všem tady jenom ostudu"
Přesně tohle jsem slýchala celý den za svými zády ve škole. Počítala jsem s tím, takže jsem to nějak neřešila a snažila se nad tím nepřemýšlet. Ale stejně je mi do smíchu z toho, jak mi závidí, a to neví, že za to dostávám zaplaceno. Máma mi už od malička říkala, že je vše jinak, než vypadá. Věřila jsem tomu, ale až teď jsem měla možnost to poznat na vlastní kůži. Všechny ty nudné hodiny uběhly rychle, byl to obyčejný den jako všechny ostatní. S vyjímkou, že po škole pro mě přijede celebrita svým černým SUVem.
A je to tady, poslední hodina právě skončila. Sbalila jsem si všechny učebnice do tašky a vydala se ven ze třídy. Samozřejmě jsem si všimla skupinky holek, která šla přesně pět metrů za mnou a něco si mezi sebou šeptaly. Byla jsem skoro u vchodových dveří, avšak otevřely se a mezi nimi stál Justin. Ta skupinka holek začala potichu pištět, ale Justin se díval pouze na mě. Hraje svou roli skvěle.
Do široka jsem se usmála a vydala se k němu. Jakmile jsem stála u něj, pozdravil mě a dal si ruku na můj bok, stejně jako ráno.
„Tak jak ses měla ve škole?" mluvil natolik nahlas, že nás slyšeli všichni kolem nás.
„Jak se asi můžu mít ve škole" zasmála jsem se. „Je to na prd, ale musím tu chodit" mykla jsem rameny a on nahodil svůj klasický úsměv.
„Co kdyby jsme zajeli na kafe?" navrhl. Opět tak, aby ho všichni kolem nás dostatečně slyšeli.
„Dobrý nápad" přikývla jsem a vyšli jsme ze školy. Stejně jako ráno, zde bylo plno lidí, zírajících se na nás dva. Celosvětová hvězda s největší troskou školy.
Nastoupili jsme do auta a Justin rychle odjel pryč ze školního parkoviště. Opět mezi námi nastalo hrobové ticho, které tentokrát nepřerušil rádiem, ale tím že začal mluvit.
„Pojedeme do Starbucks, kde budem všem na očích. Pak pojedeme ke mě domů, můžeš si tam dělat co chceš, učit se nebo si pustit nějaký film" řekl klidným hlasem.
„Scooter mi o všem řekl, mám být u tebe do sedmi, a poté mě máš odvézt domů" řekla jsem, stále dívajíc se před sebe.
Zase nastalo to ticho. Je strašné, ale stále lepší, než jeho blbé připomínky nebo urážky. Během pěti minut jsme se dostali do kavárny Starbucks, kde se kolem nás schulilo několik fotografů, kteří mě zasypali několika otázky. Avšak ani na jednu z nich jsem neodpověděla, přesně jak mi Scooter nařídil. Justin mi objednal karamelové frappuchino a sedli jsme si k jednomu stolu, blízko oken. Předpokládám, že kvůli tomu, abychom byli fotografům přímo na očích.
„Takže, kolik ti vlastně je?" zeptal se, což mě překvapilo.
„Osmnáct, na konci čtvrťáku mi bude devatenáct" odpověděla jsem mu a napila se z brčka. Konečně chápu, co všichni vidí na této předražené kávě. Je fakt výborná.
„Jaké to je chodit na střední školu?" položil mi další otázku. Vše to bylo jen kvůli tomu, aby lidi kolem nás viděli, že se o něčem bavíme. Došlo mi to po chvilce, kdy se stále koukal kolem nás.
„Normální. Teda pokud jsi z bohaté rodiny, kde dostaneš vše na co si jen vzpomeneš. Když jsi chudý, je to čtyřleté peklo" mykla jsem rameny a sledovala jeho tvář. Výrazné lícni kosti a narůžovělá líčka.
„Taky jsem byl chudý" řekl. „Ještě než jsem byl slavný, jsme byli s mámou skoro na mizině" vysvětlil. Docela mě to překvapilo, myslela jsem si, že je z bohaté rodiny.
„Já měla za to, že dneska v showbyznysu prorazíš pouze tehdy, když má tvá rodina dostatek peněz" zvláštně jsem pokřivila svou tvář.
„To já taky, dokud jsem všechny nepřesvědčil o opaku" zasmál se. Až teď jsem si uvědomila, že se už delší dobu bavíme bez jakého koliv problému, což byl celkem zázrak potom, co nedávno předvedl.
„Měli bychom jít, musím být do půl hodiny doma" podíval se na své zlaté hodinky, které měl na levé ruce a stanul ze své židle. Ihned jsem se zvedla taky a následovala ho, až do jeho černého SUVu.
V autě opět mlčel, nejspíš proto, že kolem nás nebyla desítka fotografů, kteří o tomto dni budou psát spoustu článků. Jakmile jsme dojeli k Justinovi, ukázal mi jeho dům a posadil mě do obývacího pokoje. Jeho obývák je velký asi jako naše první patro, což mě moc nepřekvapuje.
„Buď tady, hlavně nikam nechoď" řekl mi, přičemž se na mě díval přísným výrazem.
„Proč?" oponovala jsem mu. Ne, že bych mu to tady chtěla prohledat, ale zajímá mě důvod, proč se z tohoto gauče nesmím hnout.
„Protože teď budu mít schůzku, do které ti nic není. Řeš si svoje pitomosti, školu a nevím co... Nemám na tebe čas" a je to tady. Arogantní a sprostý Justin je zpět. Docela mu to trvalo.
„Mám jednu otázku" řekla jsem tišeji. Jen hlasitě povzdychl a podíval se na mě, čímž mi naznačil, abych pokračovala.
„Odvezeš mě teda domů nebo ti v tom tvá schůzka překáží?" tentokrát jsem přidala do tónu svého hlasu trochu arogance i já.
„Odvezu, ale až budu hotový" odsekl ve chvíli, kdy se v domě rozlehl zvonek. „Buď tady, opovaž se chodit někam jinam" přísně se na mě podíval. Připadala jsem si jako malé dítě, které nesmí hnout ani malíčkem, jinak nedostane sladkost.
„No už se bojím toho, co by jsi mi udělal, kdybych se zvedla ze sedačky a došla si na záchod" řekla jsem sarkasticky s krátkým úsměvem na konci.
„Tak poslouchej" došel až ke mě „Ty mi nebudeš srát na hlavu. Dostáváš za tohle všechno moc dobře zaplaceno, tak se taky podle toho chovej, nebo lusknutím prstů tohle všechno zruším a ty se budeš moct vrátit do svého života, ve kterém najdeš leda tak charitativní oblečení, žádné kamarády a ani vysokou školu"
„Teď poslouchej zase ty mě. To, že máš na svém kontě miliony, z tebe nedělá boha celého světa. Jsi taky jenom člověk, stejně jako já, tak se přestaň chovat takhle povýšeně. A pokud moc dobře vím, by ti to v kariéře moc nepomohlo. Ale víš co? Pokud to tak chceš tak fajn, dej mi mou dnešní výplatu a já půjdu. Už se nemusíme nikdy v životě vidět, ale Scooterovi to oznam ty. Sám moc dobře víš, jak na to bude reagovat, tak do toho" zvedla jsem se a přehodila si svou tašku přes rameno. Tím co řekl převršil všechno kolem.
Svou dlaň zatnul silně do pěsti a podíval se jiným směrem. Vypadal zvláštně, jeho lícní kosti byly vystouplé a žíly na krku šly vidět více než jindy.
„Prostě tu seď, až budu hotový, odvezu tě domů" otočil se zpět na mě a řekl. Jen jsem přikývla a sedla si na sedačku, na kterou jsem následně pohodila i svou tašku.
Justin šel otevřít dveře, od kterých se do pár sekund vracel směrem do vrchního patra po boku s černovlasou dívkou. Mělo mi být jasné, že nejde o obchodní schůzku. Takže tu teď budu sedět, poslouchat jak si užívají a nudit se.
Bože, ať už to mám za sebou a jsem doma ve své posteli.
Omlouvám se, že část je zase po delší době, ale jinak to prostě nestíhám, tak to pochopte:) taky mi prosím nepište, proč se Justin během chvilky tak změnil... vzpomeňte si na to, že celý jejich vztah je hraný a je to jeho účel, aby na veřejnosti působil mile, doma kde ho nevadí mu to je jedno:)
