Avengers-Nová posila

1. kapitola

Probrala jsem se až někde na posteli v bílém pokoji, s bílými dveřmi a bílým nábytkem. Prostě všechno bílé. Posadila jsem se, spustila své nohy dolů a postavila se. Mé uhlově černé vlasy mi spadly do obličeje. Naštvaně jsem je odfoukla na stranu a ještě jednou zběžně prohlédla pokoj svýma modrýma očima. Pak jsem za přidržování se postele pomaličku rozešla. Po pár krocích už jsem se musela postele pustit, protože nebyla tak dlouhá. Udělala jsem první krok bez opory a spadla na zem. Naštěstí jsem se spíš svezla po imaginární stěně, takže se mi nic nestalo. Vyškrábala jsem se do stoje a znovu zkusila udělat krok. Výsledek byl stejný. ,Já se na to můžu vykašlat!' pomyslela jsem si, když jsem se nějaký záhadným způsobem dostala k posteli, na kterou jsem si pak sedla. Své schopnosti jsem používat nechtěla, jelikož jsem nevěděla, kde jsem. Kdo ví, třeba to byla jen nějaká zkouška a Hydra čeká, až použiji všechny své schopnosti. Teda né, že by o většině nevěděli. Jen telepatie je moje tajemství. A tím taky zůstane! Přeci jen, je to velká výhoda.
     ,Tak jo! Teď se postavíš ať se ti chce nebo ne!' poručím si. Pomalu začnu přenášet váhu do nohou. Když cítím, že se mi nijak nepodlamují a jsou pevné(nohy), pomalu začnu vstávat. Párkrát sice málem spadnu, stále se však přidržuji postele rukama a tak na zemi neskončím. Nakonec se mi po asi třech minutách podaří stát na pevných nohách. Pomaličku se rozejdu ke dveřím. Pokusím se je otevřít a zjistím... že to jde! ,No páni, to jsem teda nečekala!' pomyslím si. Už se chci rozejít, ale náhle se mi zamotá hlava a já se svezu k zemi. Tam mě hlava začne strašně bolet. Tuhle bolest ale poznám. Ještě z Hydry...

Flashback
Mladý muž přišel k mojí cele. Byl to zelenooký bloňdák v černé ,,kombinéze" se znakem Hydry. Nebýt my dva tam, kde nyní jsme, připadal by mi asi i hezký, ale takhle je to tak akorát hajzl.
     Kysele se na mě usmál, ale úsměv se změnil v naštvánou grymasu hned poté, co jsem mu plivla do obličeje. ,,Ale ale! Kočička vytahuje drápky!" zasmál se naštvaně. ,,Abych ti je někam nezarazila, debile!" odvětvím na to snad ještě víc naštvaně a stěží udržuju svou moc na uzdě(v téhle chvíli už má všechny své schopnosti). Blonďák zrudne v obličeji jak rajče, nebo... ,,Víš, co mi teď připomínáš?" zeptám se ho a hned pokračuju, ,,paviání zadek!" zařvu na celou věznici. Blonďák na mě nasupeně pohlédne, jelikož všichni zbylý strážníci Hydry, co jsou právě ve věznici se začnou chechtat. On je jen spraží pohledem, načež oni zmlknou. Narozdíl ode mě. Já se chechtám dál. ,,Pane, už musíme jít. Volá nás šéf." řekne Blonce jeden ze zbylých vlezdoprdelků Hydry. ,,Vyřiď, že jsem hned tam. Jen si tu s ní něco vyřídím!" rozkáže mu Blonďák a při posledním slově se na mě podívá naprosto ledovým pohledem, až mi přejede mráz po zádech. ,Do čeho jsem se to zase namočila.' pomyslím si, ale nedám na sobě nic znát. Jen můj pohled ještě více ztvrdne. ,,Strážníci" odejdou a já tu zůstanu sama s Blonďák (a samozřejmě se zbytkem vězňů ale ti jsou v bezvědomí). Blonďák se obličejem přiblíží k mřížím. Tázavě pozvednu obočí a provokativně se zeptám: ,,Copak? Chceš vidět tu, která tě zabije zblízka?" Na to se on zatváří naprosto nasr*ně. A jejda. Už chce něco odseknout, když v tu chvíli ho něco napadne. Zadívá se mi pevně do očí a pohledem neuhýbá. Chci něco kousavější odseknout, když rázem mě začne nesnesitelně bolet hlava. Od toho, co jsem tak slyšela od vězňů ovládajících telepatii, jako teďka já, je mi jasný o co jde. Snaží se mi dostat do hlavy. To mu však nesmím dovolit a tak vzdoruji. Je to těžké a velmi bolestivé, ale dá se to. Po nějaké době zadržuji nutkání vykřiknout. A Blonďák dle jeho výrazu taky. To mě nabudí a začnu ho vytlačovat. Je sice hodně silný, ale nyní i velmi vyčerpaný, takže po kouskách to jde. Když už je skoro pryč z mé hlavy, já pořádně zaberu a je venku. Milisekundu poté oba dva bolestně vykřikneme a upadneme do bezvědomí. Tedy alespoň já...
    Když se minutu po dvojím výkřiků do věznice přižene asi pět lidí, spatří dívku v bezvědomí v cele a mrtvého blonďatého Hydranta před její celou. Od téhle doby dívka začíná zažívat ohromné peklo, protože ,,Důkazy mluvili jasně. Toho blonďáka jste zabila schválně."
End of Flashback

Rychle začnu tu bolest a s ní i toho, kdo ji způsobuje vytlačovat ven. Jde to ale velmi obtížně. Jako kdyby vždy, když polovinu poodtlačím, tak ta druhá půlka se s ještě větší vervou pustí dál. Jako kdyby.....no jistě! Jsou dva! Do toho vytlačení začnu dávat dvojitou sílu a hle! Jde to! Takhle postupuji dál a dál, a když už jsou skoro venku, vypadnou sami. Jako kdyby je to už přestalo bavit. ,Ale ne!' pomyslím si. Jestli jsem ještě u Hydry...
    Jako na zavolanou se otevřou dveře. Za nimi stojí hnědovlasá dívka a červeno-fialový...muž? Asi. Když mě ta dívka spatří na zemi, sotva se držíc při vědomí, hned se ke mně rozeběhne. Já se ale začnu hned vyděšeně odsouvat. ,Kdo to je? Co mi chce udělat?' myslím si a stále se odsouván. Náhle tu dívku chytí ten asimuž za ruku a tím ji zastaví. Ta na něj tázavě pohlédne. ,,Bojí se." odpoví dívce na nevyslovenou otázku. Dívka přikývne. Otočí se zpátky ke mně a řekne: ,,Ahoj. Já jsem Wanda. Za mnou je Vision. Nechceme ti ublížit. Jsme z Avengers, z S.H.I.E.L.D.u. Ten bojuje proti Hydře. Tam tě věznili. Já i Vis(takhle budu říkat Visionovi), jsme telepati, stejně jako ty. Já jsem ještě telekinetička. A ty?" Nedůvěřivě se na ni podívám. Vypadá sice sympaticky, ale nechce se mi jí věřit. Bojím se, že je to opravdu léčka Hydry. A o čem že to mluvila? O nějakém S.H.I.E.L.D.u a Avengers? Co to je?
    Mé přemýšlení přeruší ta dívka. ,,Pustím tě do své hlavy." řekne. Ten...jo, Vision za ní prudce otáčí hlavou na znamení nesouhlasu. Dívka si toho podle jejího výrazu všimla, ale stojí si za svým. ,,Opravdu." dodá a ignoruje Visiona. Váhavě přikývnu a opatrně vstoupím do její myslí. Nechci jí ublížit, ona mi zatím nic neudělala, tak se jenom snažím sledovat tok myšlenek. Sama vím, jak je ve chvílích jako tahle těžké nedat na nebo nic, co nechcete a tak tomu toku věřím. Jsou tam myšlenky jako: ,,Chudák holka", nebo ,,Co všechno si asi musela vytrpět" a podobně. Nejvíce mě ale zaujmou myšlenky typu: ,,Musím jí pomoct" a tak dále. Opatrně z její mysli vystoupím a zadívám se na dvojici před sebou. ,,Tak?" zeptá se dívka. Zhluboka se nadechni. ,,N...