Avengers-Nová posila

6. kapitola

Pohled 3. osoby

Po probuzení si Isabella všimla, že je v pokoji sama. Nejdříve se trochu vylekala, ale po přečtení zprávy, již Steve zanechal na nočním stolku, se uklidnila. Psal v ní, že již šel na snídani a ji nechtěl budit. Bella se pro sebe usmála. Na Stevovi ji fascinovalo, jak si v dnešní době dokáže udržet způsoby té své. Zvedla se hned sáhla po kapesníku. Jak nyní zjistila, bouřlivý večer a omyl Clinta s Tonym jí zařídil pěknou rýmu. Samozřejmě jemná bolest krku a kašel nemohli chybět. K tomu se po vysmrkání přidala i bolest hlavy. ,No super!' pomyslela si Bella, ale rozhodla se to neřešit. Neměla ani v plánu to komukoliv říct. To, že je nastydlá přirozeně poznají, už jen díky jejímu nosu, jež nyní připomínal ten klaunský a pozměněnému hlasu kvůli ucpanému nosu, ale na bolest hlavy a v krku nikdo přijít nemusel. Bella se pomalu rozešla do kuchyně. Tam si vzala snídani- croisant a kávu- a odešla za ostatními do obývacího pokoje. Když vešla, Tony se rozesmál.  „Už ani nemusíme do cirkusu, abychom viděli klauna!"  dostal ze sebe přes smích náš žehličkový muž a raději hned sklapnul, když ho všichni vraždili pohledem. Většina kvůli kocovině, ale Steve s Bellou kvůli naštvání. Pak tu byl ale někdo, kdo Tonyho vraždil pohledem snad neustále. „Dobré ráno, Fury." pozdravila jej Bella a usedla i se svou snídaní na sedačku vedle Steva. Ten na ni starostlivě pohlédl, když se na něj však upřímně usmála, jeho výraz se ze starostlivého změnil na šťastný. Jeho oči ji však nadále sledovali stejně. Fury Belle odpověděl pouze kývnutím a i jeho výraz se na chviličku změnil na starostlivý. To však hned zamaskoval a dál vraždil znovu se smějícího Iron mana. Bella si v klidu snědla svou snídani a při tom poslouchala důvod návštěvy jejich šéfa. „Našli jsme další základnu. Je vcelku malá, ale nezaručím vám,že je tam málo agentů" řekl, očkem hodil po Belle, jež se nyní tvářila, jakoby viděla ducha, a poté pokračoval, „nebude to žádná velká akce, myslím, že si tam vystačíte sami. Tedy, pokud bude slečna Sanrová ochotná do toho jít s vámi." dokončil svou myšlenku. V tu chvíli se rozhostilo naprosté ticho. Tony se přestal smát a všechny pohledy se zaměřily na Isabellu. Ta se pod jejich náporem mírně otřásla. „Nemyslím si, že j..." začal Steve tento nápad Furymu vymlouvat, ale Bella mu skočila do řeči: „Dobrá. Půjdu." „I tak si nemyslím, že je to dobrý nápad." zavrhl Steve Bellinu odpověď. „Promiňte pane Roggersi, ale já se neptal vás. I když je hezké, že se ji pokoušíte chránit, rozhodnutí je jen na ni." odpověděl mu na to jeho šéf a Steve neměl co říct. Fury ještě jednou pohlédl na Bellu, zda s i je svým rozhodnutím jistá a když přikývla, zvedl se. „Tak. Nástup za dvě, ne raději tři hodiny na můstku. Za dvě hodiny bych se Vás asi ani nemusel dočkat, že Starku?" otázal se miliardáře a ten kývl. „I když s tou příšernou kocovinou, co většina z nás má s námi nepočítejte ani za ty tři hodiny." prohlásil Tony s úsměvem. „Za tři hodiny na můstku. Buďte tam přesně, kapitáne." oslovil Steva Fury, otočil se a odešel. „No, tak se všichni běžte oblékat," začal zbytek úkolovat Stev, „ty tu počkej, Bell." oslovil Isabellu kapitán. Ta ho uposlechla. Když se místnost i s nespokojeným mrmláním ostatních vyprázdnila a Steve měl jistotu, že je nikdo neslyší, spustil: „Co tě to napadlo?Nemusela si souhlasit." „Steve, tentokrát je to jen malá akce. Oba víme, že to rozhodně není poslední základna Hydry a já se někdy musím postavit svému strachu. A kdy jindy, než když se jedná jen o malou akci?" odpověděla mu. „Děkuju ti, že ses mě snažil a stále snažíš chránit, jsem ti za to velmi vděčná, ale tomuhle strachu se opravdu musím postavit, jinak bych se bála byť jen vyjít z domu." dokončila, co chtěla říct, objala Steva a odešla. Ten se za ní díval s tváří skrabatěnou strachem ale i údivem. Udivovalo jej, jak dokáže být tak odvážná po tom všem, co si prožila. S jemným kroucením hlavou se vydal také převléknout do své vlastenecky zbarvené uniformy Kapitána Ameriky.

O tři a půl hodiny později, Hellicarier, můstek

„Promiňte, pane. Někteří se nebyli schopni vyhrabat z pokoje dřív." řekl Steve, jen co je Fury spatřil a zavraždil Starka pohledem. „Dobrá, ale ať se to již příště neopakuje." odpověděl jejich šéf, vědom si toho, že to není poprvé a určitě ani naposledy, co tuto větu pronáší. Anthony Stark byl prostě neponaučitelný a nikdy nepřišel na čas. Fury se občas sám sebe ptal, jestli to nedělá jen proto, aby všem ukázal, že nebude skákat jak oni pískají. Teď se tím však musel přestat zabývat. Už takhle měli zpoždění a on h nesměl prodlužovat. „V hangáru na vás čeká připravený quinjet. Je v něm již váš pilot. Ne, pane Bartone, námitky až potom. Ten vás zaveze až na místo určení a tam počká, než se vrátíte. Pokud by se něco hodně zvrtlo, má za úkol nás kontaktovat a jít vám na pomoc. Ale teď zpět k tomu vašemu. Nemáme zprávy, že by tam někoho měli věznit. I tak ale základnu prohledejte. Pokud zde nějací vězni budou, přivezte je živé. Buďte připraveni na to, že tam může být málo i hodně agentů, tyto informace se nám nepovedlo zjistit. Pokuste se přivést i pár rukojmí, samozřejmě pokud se dřív nezabijí sami. Každopádně, až budete se svou prací hotovi, základnu odbouchněte. Chci, aby po ní zbyl pouze prach a sutiny. Nějaké otázky?" dokončil Fury a vyzval Clinta, jež se hlásil o slovo. „Nemůžu (quin)jet řídit sám?" otázal se na něco, co všichni čekali. „Ne, pane Bartone. Nechci nic přivolávat, ale nebudu riskovat, že pokud se vám něco stane, tak se z tama nikdo nedostane. Někdo další nějakou chytrou otázku?" zeptal se znovu s důrazem na slovo chytrou. Když všichni mlčeli, pokračoval: „Skvěle. Tak, běžte do hangáru a co nejdřív odleťte." Na jeho rozkaz se všichni sebrali a společně odešli do hangáru, kde vešli do již nachystaného jetu i s pilotem, jak slíbil Fury. Clint se zprvu tvářil trochu kysele, ale pak to nechal být. Alespoň si mohl v klidu povídat se zbytkem, jež nadšeně klábosil, sedíc na  kožených sedačkách stejné barvy jako celý jet, tedy černých, a probíral všemožné drby. Jen Steve a Bella seděli každý sám, pryč od zbytku. „Tak jo všichni, poslouchejte. Plán je následující. Pietro a Wanda zjistí, jetsli tu jsou nějací vězni. Tony se pokusí Clinta vynést do nějakého vyššího patra a ten nás bude chránit ze vzduchu. Tony sám bude bojovat spíše ve vzduchu, s ním i Rhodney. Sam bude létat nad námi a pomáhat těm, co to nebudou tak úplně zvládat. Vision bude pomáhat zprvu Clintovi vyčistit to jeho patro, pak se k nám připojíš. Bruci, ty tu zůstaneš jako posila a kdyby se někomu něco stalo, tak buď připraven. Thore, ty prostě metej blesky a snaž se zabít co nejvíc nepřátel. Nat, pokus se získat pár rukojmí a pak se k nám přidej. No, a já s Bellou se pokusíme jich co nejvíc odstranit. Pokusíme se využít momentu překvapení Chápete všichni svůj úkol?"zeptal se a když všichni jen přikývli, odebral se zpět na své místo. Po chvíli se přesunul k Bell. „Jsi si jistá, že to zvládneš?" zeptal se jí starostlivě a pohlédl jí do očí, čímž zamezil Isabelle možnost lhát. Ta to ale stejně neměla v plánu. „Budu muset. Navíc, mám kolem sebe vás všechny. A je mi nad slunce jasné, že ty mě nespustíš z očí." řekla a na konci se mírně zasmála. „To máš pravdu." odpověděl ji, též se smíchem.  „Přistáváme!" křikl na ně pilot a snesl se s jetem k zemi. „Tak fajn. Plán všichni znáte, svoje úkoly máte. Tady jsou vysílačky," řekl a všem jednu podal, „kdyby něco, ozvěte se. Pokuste se vyváznout živý. Tak jdeme." Avengeři spolu s Bellou vystoupili a potichu se přiblížili k základně. Vypadala opuštěně, ale naši hrdinové se nenechali zmást. Všichni si stoupli před dveře a když je Wanda s Visionem pomocí telekineze otevřeli, zmohli se jen na společné(bez Steva): „Doprdele!"

Tak, tady máte další kapitolu. Dneska o něco delší než obvykle. 

Co myslíte? Co spatřili Avengeři, když se otevřeli dveře?

No, nechám vás napínat do příští kapitoly.

Tak ahoj

Vaše Simi339