Avengers-Nová posila

2. kapitola

... ,,No tak dobře, budu vám věřit." řekla jsem, načež se...Wanda usmála. Ten.....Vision měl však stále stejný výraz. A přívětivý zrovna nebyl. Taky co bych chtěla, že? Vždyť mě zná sotva den. No jo, až teď mi došlo, já vlastně ani nevím, jak dlouho jsem byla mimo. ,,Wando?" zeptala jsem se brunetky. ,,Ano?" otázala se brunetka. ,,Jak dlouho jsem vlastně byla mimo?" optala jsem se s nervozitou v hlase, jež podle výrazu Wanda slyšela. ,,Nooooo, jak jen to říct." odpověděla a poškrábala se na zátylku. ,,Wando?" naléhala jsem na ni. ,,Týden." zamumlala potichu, ale já ji i přesto slyšela. ,,Co?!" vyjekla jsem nahlas a málem sebou znovu sekla o podlahu. Naštěstí mě Vis zachytil. Asi mě začíná mít rád. ,,To víš, pokusy Hydry, vyčerpání,..". odůvodnila můj dlouhý spánek. ,,Ale i tak." hlesla jsem. Takhle dlouho jsem ještě nikdy nespala, ani v Hydře ne. A to už je co říct, protože po pokusech se často prospíte jako Šípková Růženka. Ale můj rekord(tedy do teď) byl asi den a půl. A tohle skoro pětkrát více. To bylo opravdu moc. ,,A co se vlastně stalo po tom, co jsem omdlela?" zazněla moje otázka a získala mi tak doteď potichu si štěbetající dvojice. ,,Nooo,

Flashback

,,Omdlela." vyhrkla Wanda hned potom, co se dívka, jež jim pomohla, svezla na zem. ,,No neříkej." zabručel Tony. Opatrně k dívce přišel a lehce do ní strčil nohou. Tu pak rychle stáhl, bál se napadení. ,,Ty pitomče! Kopat do holky! Ještě k tomu v bezvědomí! No to je..." spustila Wanda hromadu nadávek na Tonyho a u toho rozhazovala rukama jak lachtan. Toho si všiml i Tony a tak(nutno podotknout  že trefně) ji na tu salvu nehezkých slov odpověděl pouze jedním slovem: ,,Lachtane!" Wanda se jen nafoukla, ale nic neřekla. Věděla, že to nemá smysl. Pouze by jí zase jen odpálkoval a zničil jí den ještě víc, pokud to tedy šlo. A to nehodlala riskovat. Pak svou existenci připomněl Steve. ,,Neměli byste ji místo toho hádání spíš vzít do quinjetu?" ,,A je to dobrý nápad?" zeptala se nedůvěřivě Nat. ,,Nemá nic špatného v plánu, je na naší straně." bránila ji Wanda svědomitě. Předci jen, byla to ona, kdo nahlédl do její mysli a viděl její myšlenky. Toto si uvědomil i zbytek týmu a tak ji Steve vzal opatrně do náruče, jako panenku, a lehce ji odnesl do quinjetu. Tam ji položil na sedačky a sám si i s týmem sedli vedle nebo naproti ní.

End of Flashback

Zírala jsem na ni jako vyoraná myš. Cože?! Takhle, že se chovají super hrdinové? Ale zase na druhou stranu, jsem byla Wandě vděčná, že se mě zastala. Přesto však chápu jejich nedůvěřivost vůči mně. Nedivila bych se, kdyby mi nevěřili ani teď. Předci jenom, jsem stále cizí člověk. Snad mi časem začnou věřit. 

    Po chvíli přemýšlení jsem si všimla, že na mě oba dva zírají a asi čekají na nějakou odezvu. Tak jsem se jen usmála a oni to pochopili tak, že se z toho nijak nehroutím ani nejsem nervózní. ,,Tak bychom měli za ostatními, ne?" zeptala se zničehonic Wanda, čímž mě velmi překvapila a, podle jejího následného smíchu, to bylo vidět na mém obličeji. ,,Je to dobrý nápad?" otázala jsem se nejistě. Nechtěla bych tam jít s vědomím, že to nedopadne dobře. ,,Neboj, oni tě neukousnou. Jo, Tony možná bude mít nějaké ,vtipné' poznámky, ale to je tak všechno." odpověděla mi, chytla mě za ruku a doslova mě táhla, nejspíš, ke zbytku. Vis šel za námi a na mé ani Wandino chování nijak nereagoval. Zvláštní to... co on vlastně je? Člověk? Stroj? Budu se muset zeptat Wandy. ,,Jsem umělá inteligence." ozve se znenadání za mnou, až trochu poskočím vyděšením. ,,Já... promiň, jestli jsem tě nějak urazila." začnu se Visovi překotně omlouvat, on mě však umlčí mávnutím ruky. ,,Neurazila jsi mě." řekne jen, naprosto bez emocí. 

     Po nějaké době chůze tímto bludištěm jsme dorazili do prostorného obýváku. Byla tu velká televize, obří gauč a ještě tři křesla. Pokoj byl sladěn do bílo černé barvy. ,,Ale, Šípková Růženka se probudila." poznamenal hnědovlasý muž. ,,Tony." zaúpěla Wanda otráveně. Aha, takže Tony Stark. Dobře, zřejmě provokatér. Ten jen zakroutil očima. ,,Tak," prohlásila Wanda, ,,všechny ti představím. Takže tamto otravný, to je Tony Stark, jinak Iron man, ten krátkovlasej blonďatej je Steve Rogers alias Kapitán Amerika, ten černohnědovlasej je Bruce Banner aka Hulk, ten blonďák co vypadá jak když jde na maškarní je Thor Odinson, to je polobůh, ten hnědovlasej s tričkem s obrázkem luku, jo přesně ten, to je Clint Barton, Hawkeye, to bílovlasý je moje dvojče Pietro Maximoff, jinak Quicksilver, ta zrzavá je Natasha Romanovová alias Black widow, tu nechceš naštvat, no a za mnou je Vision a já jsem Wanda Maximoffová, jinak Scarlet witch." dořekla svůj dlouhý monolog, ze kterého se mi až orosilo čelo. Tolik jmen najednou jsem ještě neslyšela. A to si to mám jako všechno zapamatovat? ,,A ty seš...?" ozvalo se najednou, což mě donutilo vrátit se zpět do reality. ,,Co?" vyhrkla jsem, což si vysloužilo přidušený smích od... no prostě od většiny pánského osazenstva. ,,A ty se jmenuješ jak?" zopakoval svou otázku ten s tím lukem, moment, jo Clint. ,,Já jsem  Isabella Sanrová." pronesla jsem nesměle. ,,A jak ti máme říkat? Bell, Bella, Isy, nebo Isabella?" otázala se ta zrzka. ,,Jak chcete." řekla jsem a usmála se. ,,Takže klidně i Šípková Růženka?" zeptal se dychtivě Tony(zvláštní, pamatuju si jen jeho jméno). ,,Já se obávám, že toto jméno je již zabrané." odvětila jsem. Má odpověď ho zřejmě překvapila. ,,Dobře, tak chtěla bys třeba něco k jídlu?" odvedla Wanda ,,nenápadně" pozornost pryč, než se mohla ztrhnout hádka. ,,Možná něco malého?" zeptala jsem se a na jejich udivené pohledy, způsobené mou odpovědí(víc jak týden jsem nejedla), odpověděla něco ve smyslu, že nejsem zvyklá moc jíst. ,,Dobře, tak na co máš chuť?" zeptala se Wanda znovu, načež jsem jen pokrčila rameny. Já totiž neznám moc jídel. Vždyť jsem vyrostla v Hydře, tam jich opravdu moc nedělají a dost často(furt) je to pěkně hnusný. ,,Dobře. Tak já něco udělám." povzdechla si Wanda a někam odešla, následovaná... Nat! Jo, to je to jméno. Nat. 

Zanedlouho se vrátily s talířem, na kterém bylo... já ani nevím, co to bylo. To mi podali i s příborem do ruky a posadily mě na pohovku. Já na to chvilku koukala a pak jsem do toho dloubla vidličkou. Bylo to takové malé, kulaté, hnědé, potřené... nevím čím. ,,Copak?" zeptala se Wanda. ,,Nic, jen co to je?" otázala jsem se, čímž jsem si vysloužila udivené pohledy všech ostatních. ,,Ty neznáš lívance?"