Avengers-Nová posila

3. kapitola

,,Ty neznáš lívance?"

,,Lí.. co?" zeptala jsem se. ,,Lívance zaznělo sborově od ostatních. ,,Ne, neznám. To víte, Hydra nemá úplně luxusní jídlo." řekla jsem a znovu do těch lív... jo, anců, lívanců, dloubla vidličkou. Pak jsem se koukla na nůž v mé ruce. ,Jo aha. To mám ukrojit.' pomyslela jsem si a kousek ukrojila. pak jsem se podívala na to cosi, co bylo na tom. ,,A to na tom je..." řekla jsem tázavě a nechala větu nedořečenou. ,,To neznáš už ani borůvky?" optala se Nat a zakroutila hlavou nad mým ne. ,,Asi bychom měli příště na Hydru donést kuchařku(knihu, ne člověka)." poznamenal Tony a Steve nad ním jen zakroutil hlavou. Neměl, co říct. Stark měl totiž výjimečně pravdu. Hydra totiž opravdu zaostávala za zbytkem světa a to nejen v okruhu jídla. ,,No, asi si tě budeme muset vzít do parády a všechno ti postupně vysvětlit." řekla Wanda a povzdechla si. Smutně jsem se na ni usmála. ,Jo, to se asi bude hodit.' pomyslela jsem si a jala se jíst. Bylo to vynikající. Samozřejmě jsem jim to pochválila a poté sledovala jejich pobavené pohledy nad tím, jak rychle jsem to zhltla. A že to byla rychlost! ,,Skvělé!" prohlásila jsem, když už byla talíř úplně čistý. ,,No, a teď abychom začali s učivem." prohlásil Tony a zlomyslně se usmál. ,A kruci!' polkla jsem nahlas a nervózně, až se na mě Wanda povzbudivě usmála. Sam a Rhodney, jak jsem zjistila, museli ne čas někam odjet, ale prý se brzy vrátí.

Po hodině učení se matematiky

,,Ne! Ty musíš sečíst tohle a tohle, aby ti vyšlo tohle!" řekl již trochu podrážděně Tony a hlasitě si povzdechl. Teď jsme počítali nějaké vysoké počty a mě to vůbec nešlo. Základy jsem měla, Hydra mě unesla v osmi a v Hydře mě učili ostatní vězni. Prý si tím krátili čas. Takže teď po mně Tony chtěl, abych počítala zpaměti čísla v řádech tisíců, až přišlo mé vysvobození. Wanda. ,,Tony, teď si jí zas beru já!" prohlásila brunetka s úsměvem a za ruku mě odtáhla do jiného pokoje. Byl natřen na světle modrou s nábytkem v podobné barvě, jen o pár odstínů světlejší. V rozích stály křesla s lampičkami hned vedle, uprostřed ležel pohodlný gauč a všude kolem byly knihy. V Hydře jsem se naučila je milovat(to bylo asi to jediné, co nám nosili, knihy), protože to člověku pomáhalo dostat se z toho strašného světa reality a nechat se vtáhnout do světa příběhů, kde je všechno možné.(Ty knihy nám stejně nosili jen proto, že zjistili, že se díky nim spoustu lidí již zbláznilo a pak lépe účinkovalo sérum poslušnosti a zapomnění. Ne na všechny to ale fungovalo a některým z nás, včetně mě, to pomáhalo).

Wanda mě tedy postavila před knihovničku a řekla mi jen: ,,Vyber si!" Tak jsem si tedy vybrala knihu, která mě zaujala a zeptala se Wandy, co tady děláme, že se máme učit jazyky. ,,No právě," odvětila Wanda, ,,než se je začneme učit, potřebuješ nějakou větší slovní zásobu. Takže si tu někde vyber místo, sedni si a čti. Kdyby tě to nebavilo, vyber si jinou knihu a pokračuj." řekla, otočila se, vytáhla jednu knihu, sedla si na pohovku a začetla se. Po jejím příkladě jsem se tedy usadila vedle ní a jala se také číst. Moc jsem ale nepochopila Wandinu narážku s výměnou knihy, pokud mě nebude bavit. To snad jde, nemít rád nějakou knihu?
Přestala jsem přemýšlet a začetla se. Musím říct, že výběr mám dobrý. Byl to nějaký Poirot(já vím, že je hodně známý, ale Hydra je Hydra). Byla to velice napínavá a zapletená detektivka, skvěle napsaná. Přečetla jsem ji jedním dechem, až se Wanda divila. Během té hodiny, co jsem strávila s Wandou, jsem stihla přečíst dvě knihy. Ano, já vím, zdá se to nemožné, ale Hydra nám knihy půjčovala jen jednou za čtrnáct dní, což je doba, po které si jen máloco pamatujete a doba na čtení byla asi jen hodinka, takže jsem se naučila číst rychle.
Po téhle hodině si mě vzal do parády Bruce na chemii a fyziku. I v těch jsem měla nějaké ty základy, ale ne moc velké. Bruce však říkal, že mi to jde dobře, tak nevím. Když nám skončila i tato hodina a já chtěla odejít, Bruce mě zarazil a řekl mi, že spolu máme další hodinu. Biologii. Tak jsme se tedy pustili i do té. Tam už to bylo s mými znalostmi poněkud horší, přeci jenom v Hydře se biologie učí špatně. V téhle hodině jsme popravdě trpěli Bruce i já, protože mi to vůbec nešlo. Vždyť já nerozeznala jablko od rajčete!
Další hodina na seznamu byl dějepis se Stevem. Ten mě hrozně moc bavil, protože Steve vyprávěl tak poutavě, že by ho snad i Tony poslouchal bez přerušení. Probírali jsme to od Mezopotámie, přes starověký Egypt, Řecko a skončili jsme u Říma. Pak přišla mytologie s Thorem. Ta byla stejně zábavná, jako dějepis. Začali jsme tou Skandinávskou(Ásgard) a vzali to přes řeckou, římskou a egyptskou až po pohanskou, katolickou a podobné.
No a pak nastal zeměpis s Nat. V tom jsem snad plavala víc jak v matice, pokud to jde. O světě jako o světadílech, sférách a dalších jsem věděla úplně kulový, což zrzavou Rusku dost deptalo a co chvíli se koukala na hodinky. Asi už se těšila na konec. Popravdě, to jsme měli společné. Ani mě tahle hodina nebavila, ale nebylo úniku a tak mi nezbylo nic jiného, než těch strašných 60 minut přetrpět. Ale zvládla jsem to! A tohle byla díky bohu moje poslední dnešní hodina. Po jejím skončení je se všichni sešli v obýváku a každý řekl něco o té hodině, co se mnou měl. Všichni až na Tonyho(překvapivě) přihlíželi k tomu, že jsem vlastně vyrůstala v Hydře a taky podle toho vypadalo jejich hodnocení. Jen Tony si hodně postěžoval. Když jsme doprobrali mé učení, Tony nám jen tak mimochodem oznámil, že Sam a Rhodney se již vrátili. Po téhle ,,schůzi" jsem se vydala do pokoje a znaveně padla do postele. Už jsem skoro usnula, když mi došlo, že jsem se nepřevlékla. Tak jsem si dala rychlou sprchu, oblékla se do pyžama a navzdory tomu, že je dopoledne jsem zalehla do postele a usnula hlubokým a dlouhým spánkem.

Ahojky! Po dlouhé době je tu zase nová kapitola! Moc se omlouvám za moji dlouhou neaktivity, ale nebyl čas a ani nálada.
Každopádně, přeji všem hezký a šťastný nový rok 2019, ať vás nepotkají žádné nepokoje, hezké úspěchy jak ve škole tak v životě a mějte se krásně 😉
Vaše Simi339