The Brallon Things

It's not only a job

Fajn, tohle bude mít asi dost mezer. Nevím, jak to chodí v zákulisí, nepamatuju si, jak to chodí na letišti a tak podobně. Takže to prosím omluvte. Ale tak co, jsme v AU, takže stát se může asi všechno...?

,,Objednávka číslo čtyřicet osm. Dobrý den. Dobrou chuť. Nashledanou." Těhle pár vět jsem dneska opakoval asi po sté. Pokaždé nahodit úsměv a jen předpokládat, jestli se onen zákazník na mě usmívá, protože se usmívám já, nebo protože mu dávám jídlo. Nenávidím tuhle práci, fakt nenávidím.

,,Dallone!", ozvala se Cristy, moje šéfová, ,,Jak to, že se nesmaží hranolky? Copak nevíš, že teď přijde největší nával?"

,,Myslel jsem, že je nemám zbytečně smažit, když tu skoro nikdo není a nějaký už usmažený jsou."

,,Kdyby svět měli řídit lidé myslící jako ty, tak by bylo pro ten svět lepší neexistovat. Přestaň bejt drzej a dej to smažit." Dala nos nahoru a odkráčela.

Zatnul jsem zuby a radši udělal, co chtěla, aby nemohla mít další kecy. Nahnul jsem se do kuchyně a po kontrole, že Cristy není v doslechu jsem houknul na svého kamaráda Joshe.

Nemusel jsem ani nic říkat, on sám odpověděl: ,,Jo slyšel jsem to kámo. Ona je asi fakt praštěná."

,,Jo a já bych ji taky rád praštil."

Josh už se pak musel věnovat objednávce, která mu vyskočila na obrazovce.

,,Dobrý den, dobrou chuť, nashledanou."

Dobrý den, dobrou chuť, nashledanou.
Dobrý den, dobrou chuť...
Dobrý den, dobrou...
Dobrý den...
Dobrý...

Už mi z toho začínalo hrabat. Únik mi neposkytla večer ani postel, protože když jsem na ni v tichu ležel, slyšel jsem všechny zvuky z kuchyně. Smažení, pípání, vrzavé otvírání a zavírání. Všechno.

Pomalu jsem se začínal propadat do vytouženého spánku, když mi začal zvonit mobil. Moje teta mi běžně nevolá, takže jsem to vzal.

,,Ahoj teti, děje se něco?"

,,Ahoj Dally, promiň jestli tě ruším, jen, pracuješ pořád v tom fast foodu?"

,,No jo."

,,A pořád tě to tak nebaví?"

,,Přesně."

,,Tak nepřemýšlel jsi o té brigádě, co jsem ti tenkrát nabízela?"

,,Upřímně, chvíli jo, ale musím to pořádně promyslet, ještě se ti ozvu, jo?"

,,Jasný. Právě mi volali, že by se jim pomocná ruka hodila, tak radši přemýšlej rychle, ať to místo na tebe když tak vyzbyde. Tak dobrou a pozdravuj mamku, až ji uvidíš."

,,Jasný, dobrou."

Položil jsem mobil a převalil se na záda. Ta brigáda byla vážně dobrá. Šlo o nošení krabic, instalace různých blbostí na pódium a další pomocné práce u 'touring crew'. Odměna taky nebyla malá. Jenže šlo o cestování po celých státech. Nevím, na jak dlouho by to bylo a cestování není zrovna mým koníčkem.

Tady v Nashvillu jsem měl prostě všechno. Ne že by snad někde neměli obchody, kina a podobné věci. Ale měl jsem tady zázemí, které mě ještě drželo nad vodou, abych se celkově nezhroutil. A je to už dlouho, co jsem byl někde delší dobu pryč.

Zavřel jsem oči. V mysli se mi objevila rozčílená Cristy a bylo jasno. Ráno volám tetě, že to místo beru.

----
,,Ahoj, tak tady jsi." Přivítala mě teta v letištní hale.