The Walking Dead: New Age

Kapitola 1 - Nová doba

Andrew prudce otevřel oči. Čelo měl polité studeným potem, hrudník mu rychle klesal a hned se zase zvedal, jak zrychleně dýchal. Byl to zlý sen. Měl to celé pořád ještě v paměti. Vracel se mu pořád dokola. V něm stál uprostřed temného lesa. Čím dál šel, tím začínal být les tmavší, až byla nakonec všude úplná tma. Pak za sebou uslyšel praskání větví a dusot obrovských tlap, čím dál blíž a blíž. Když se pak otočil, spatřil jen obrovskou černou siluetu, jak k němu natahuje ruku. V tu chvíli sen většinou končí.   
Utřel si pot z čela a pokusil se trochu uklidnit. Koukl se na digitální hodiny položené na jeho nočním stolku. Čtyři hodiny ráno, svítil ukazatel. Andrew nevěděl jestli je venku ještě tma nebo jestli se už rozednívá. Co však věděl je, že dnes v noci už neusne.

,, Cože? Vždyť Henry říkal, že tenhle týden už nic nepíšeme!" Rozčiloval se Kyle a udeřil pěstí do lavice, až se zatřásla. Andrew už byl ve škole, byla poslední hodina a oni měli psát test.
,, Já vím! Taky jsem o něm neměl žádný tušení." Odpověděl mu rychle. To už tu ale byl profesor i se zadáním, který ukončil jejich rozhovor.

Když hodina skončila, oba chlapci vyrazili domů. Studený podzimní vítr je šlehal do tváří. Byli pořád ještě rozladění tím nečekaným testem. Po pár metrech se jejich cesty rozdělily a každý vyrazil na jednu stranu. Něco však nehrálo. Ulice jindy plné lidí teď byly téměř prázdné, Andrew potkal jen pár lidí, kteří navíc vypadali velmi nervózně. V jednom úseku dokonce nebyl ani živáček. Nevěnoval tomu však nijak zvláštní pozornost, už myslel jenom na to, jak si doma v teple odpočine. Bydlel jen s tátou, matka se přestěhovala do New Yorku když byl malý a jeho rodiče se rozvedli. Jeho otec řídil velkou firmu na výrobu televizorů, takže byl prakticky pořád v práci. Andrew byl vlastně odkázaný téměř sám na sebe.

Otevřel dveře do domu. Nikdo nebyl doma, což ho nepřekvapovalo. Zahodil tašku na zem, sundal si boty a kravatu, která byla součástí jeho povinné školní uniformy. Pak přešel k pohovce a sedl si na ni. Chvíli se vrtěl, než konečně získal pohodlnou polohu. Popadl ovladač a zapnul televizi. Nemohl najít žádný dobrý kanál, tak nahlédl do televizního programu. Za dvacet minut dávají jeho oblíbený seriál, bude však muset přetrpět zprávy, které jsou před ním. Přepl tedy na zprávy.

,, Aktuální události. Panika se šíří, ve Francii jsou ohlášeny četné útoky. Neznámý virus který zachvátil už celou střední a západní Evropu se šíří dál. Máme potvrzené první případy i ve Spojených Státech. Vláda dělá co může. Za chvíli aktuálně prohlášení ministra zdravotnictví." Hlásá moderátor. ,,A nyní další zprávy. Požár rodinného domu si vyžádal dvě oběti..." To už ale Andrew nevnímal. Přemýšlel nad tou zprávou o nákaze. Vypadá to celkem nebezpečně. Měl by asi zavolat tátovi. Zvedl se a zamířil ke školní brašně, ve které měl telefon uložený. Ležela jen kousek u dveří. Popadl tašku a začal se přehrabovat v jejím obsahu, hledajíc mobil, když se kousek od něj ozvalo klepání. Někdo klepal na dveře. Andrew si po chvíli uvědomil že je něco špatně, protože klepání bylo čím dál tím naléhavější, skoro až zoufalé. Pak se ozval vystrašený dívčí hlas. ,,Pomoc! Prosím, otevřete!" Volal. Andrew úplně zapomněl na mobil a udělal pár kroků ke dveřím. Na chvíli zaváhal, pak ale zmáčkl kliku. Do jeho domu přímo vrazila ta dívka co klepala a volala o pomoc. Hned za sebou zabouchla dveře, o které se opřela a ztěžka dýchala. ,,Děkuju!" Vyhrkla vděčně, bylo vidět že má na krajíčku.

Když Andrew zjistil že se dívka trochu uklidnila a snědla to, co jí před půl hodinou připravil, usoudil že je vhodný čas zjistit, co se vlastně stalo.
,,Takže...." Začal. ,, Proč jsi vlastně tady?" Zeptal se. Dívka se na něj podívala, zrovna chtěla dojíst chleba co dostala. Neodpověděla. Andrew si ji mohl až teď pořádně prohlédnout. Měla hnědé vlasy které končily u ramen, na koncích nepatrně zvlněné. Oči měla taktéž hnědé. V pravé nosní dírce se třpytil stříbrný kroužek. Růžové rty které seděly pod nosem určitě vypadaly moc hezky, když se usmívaly. Teď měla ale dívka ke smíchu daleko. Byla celá špinavá a levý rukáv její zelené bundy byl dokonce natrhnutý.

Andrew se rozhodl znovu promluvit.
,,Asi by bylo lepší začít od znova. Já jsem Andy." Prohlásil, nejspíš s nadějí že tím rozproudí řeč. Neznámá dívka se na něj znovu podívala. Pak nastala chvíle ticha, kterou protrhla až ona. ,, Clara. Jmenuju se Clara."
,,Dobře Claro, řekneš mi co se stalo?" Zajímal se Andrew. Clara chvíli váhala. ,,Šly jsme s mámou z nákupu. Byly jsme tam pro nějaké teplejší oblečení na zimu. Když jsme vyšly z nákupního centra, tak nás nějakej nechutnej chlap, co stál u dveří začal pronásledovat. Prvně jsme myslely, že chce třeba nějaké drobné. Pak ale popadl mámu..." Dívka se odmlčela. Po tvářích jí tekly slzy a nechávaly za sebou cestu na špinavém obličeji. ,,Vzal ji za ramena a roztrhl ji krk. Dívala se při tom na oblohu, jako kdyby pozorovala mraky... Pak si všiml mě a pronásledoval mě až sem" Dopověděla a zase se odmlčela. ,,Cože? Vždyť to je příšerný! Měli by jsme hned teď zavolat policii. Ostatně, proč už jsi to dávno neudělala?" Vyhrkl a už se chtěl znovu zvednout pro telefon. ,,To si myslíš, že jsem je nezkusila? Policie nefunguje. Zdravotníci taky ne." Odpověděla dívka. Pak se prudce postavila. Andrew si nevšiml, že je tak malá. Měla sotva metr šedesát. ,, Musíme se sbalit." Prohlásila a hned začala balit jeho věci, jakoby se nechumelilo. ,, Cože? O čem to mluvíš? Co to děláš?" Střílel na ní Andy jednu otázku za druhou. Dívka se ohlédla. ,,Ty to nevíš? V televizi mluví o rozšiřující se nákaze."

........................................................................

Díky, že jste to dočetli až sem. Budu velmi rád za každý pozitivní ohlas nebo komentář :)

Toiotos