The Walking Dead: New Age

Kapitola 10 - Nový domov

,,Neslyšíte? Hněte sebou! Všichni jsou ještě na hřbitově za kostelem, tohle je vaše jediná šance!" Zvýší Hans hlas, když vidí, že ostatní na něj koukají a stojí jako opaření. ,,Honem!" Zařve na ně. Oči má červené a rty se mu ještě klepou. ,,Pojďte, rychle!" Zareaguje Kenny. ,,Musíme zmizet." To už jsou na nohách i ostatní. Vystoupají schody a naskytne se jim pohled do vnitřku kostela. Na stropě jsou ozdobné malby, znázorňující anděly a výjevy z Bible, skleněné tabulky v oknech jsou barevné, tvoří různé mozaiky. Je to klasický kostel, až na to, že byly skoro všechny lavice odstraněny, místo nich se na zemi válí různé deky a spacáky. Hans popadne batoh a běží k velkým dubovým dveřím, vedoucím z kostela pryč. ,,Pospěšte si, za chvíli jsou zpět!" popohání je a podrží dveře, aby ostatní mohli projít. Poté je zavede k jejich pickupu. ,,Odvezu vás na bezpečné místo." Prohlásí a nastoupí na místo řidiče. ,,Budete se muset tam vzadu držet, musíme jet rychle." 

Po necelé hodince začalo auto zpomalovat, až Hans zastavil u svodidel. Celou cestu nikdo nepromluvil ani slovo. Hans vystoupí a protáhne se. ,,Támhle," ukáže prstem na starou benzínovou stanici ,,je můj starý úkryt. Mělo by tu být bezpečno, žádní kousáci." Počká než všichni vysednou z auta a sundá si batoh z ramen, podá ho Andymu. ,,Je tam všechno potřebné, balená voda, baterka, něco k jídlu, různý medikamenty a dokonce pár knížek na zabití času." Pousměje se, pak se ale odmlčí. ,,Entschuldigung, opravdu mě mrzí, co jsem vám provedl... Snad jsem to tímhle alespoň částečně napravil..." Omluví se a prosebně na ty ostatní koukne. ,,Doufám, že mi dokážete odpustit." Povzdechne si. Andrew k němu najednou pocítí jistou empatii. Ano, je sice pravda, že kvůli Hansovi strávili několik týdnů pod zámkem šíleného kněze, ale opravdu se snažil, udělal všechno pro to, aby to mohl napravit. Rozhodl se. ,,Odpouštím ti." Natáhne ruku směrem k Hansovi, který se na něj překvapeně podívá a ruku stiskne. ,,Děkuju, moc to pro mě znamená." Oddechne si. Zafouká chladný vítr. Už by mohlo být kolem půlnoci, zima a chlad. ,,Nepůjdeme dovnitř?" Navrhne Dominik, který se už klepe zimou. ,,Jo, to bude nejlepší. Ukážeš nám co a jak, Hansi." Souhlasí Lauren a už je na cestě do benzínky, když jí Němec zastaví. ,,To nepůjde... Každý půjdeme svou vlastní cestou. Hádám že tohle je sbohem." Prohlásí. Andrew se otočí a hledí zpříma do tváře toho kudrnatého evropana. Vidí, že je pevně rozhodnutý. ,,Sbohem, Hansi." Povzdechne si, naposledy na něj koukne a zamíří do benzínky.

Už je to zhruba půl hodina, co se všichni rozloučili s Hansem. Ten pak odešel po svých, nikdo neví kam, nikdo neví proč přesně. Skupinka se usadila v benzínové stanici. Hans nelhal, opravdu tu byly zásoby, opevněné vchody, barikády a dokonce i menší generátor na benzin. Skupinka sedí u kasy a vstřebávají, co se za dnešek vše stalo. Až teď začínají vyplouvat na povrch všechny otázky, nad kterými neměli dosud čas přemýšlet: Co udělali Becce? V čem spočívalo to tajemné ,očištění'? Nebudou je hledat? A co když ano? Co bude dál? Všechny ty nevyřčené otázky jakoby pluly ve vzduchu a dělaly atmosféru napjatou. ,,Hele co jsem našel!" Objeví se najedou Dominik, který si předtím musel odskočit na pány. V ruce držel zaprášené a trochu potrhané pouzdro na kytaru, které zřejmě nebylo prázdné. ,,Leželo to tam venku, skoro jsem o ni zakopl. Asi bude rozladěná, ale myslím, že bych si ještě měl pamatovat, jak se na ni hraje." Řekne zamyšleně a vytáhne kytaru z jejího nehezkého obalu. ,,Chlapče, ty mě nepřestáváš překvapovat!" Zatleskal Kenny. Po chvíli ladění zahrál Dominik první tóny. Neznělo to vůbec špatně, za chvíli už hrál jednu písničku za druhou. Ten chlapec má úžasný dar, během chvíle napjatá atmosféra dočista zmizela a všichni se nechávali unášet zvuky Dominikovy kytary. Ten večer se všichni náramně pobavili. Kenny vyprávěl jeden vtip za druhým, vyprávěl o svých neuvěřitelných cestách za svých studentských let, i o snech a nadějích, kterých doufá, že se jednou splní. Celé to doprovázela Dominikova jemná hudba, někdy dokonce i zazpíval. Lauren předčítala z Hamleta, jedné z knih, které jim věnoval Hans. Dokonce i Clara, která vypadala poslední dobou den ode dne hůř, se usmívala, za což byl Andrew neskutečně rád. Seděl tam, užíval si, že jsou všichni pohromadě, že jsou všichni šťastní, užíval si, že jsou na svobodě. Poprvé za život cítil, že má konečně rodinu...

Další den se začali probouzet, až když bylo slunce už vysoko nad obzorem. Na to, že začínala zima, byl dneska nezvykle teplý den. Všichni dělají svou ranní rutinu, čistí si zuby, protahují se, Dominik se šel proběhnout do nedalekého lesíka. Andrew si říkal, že půjde odpoledne obhlédnout s Clarou okolí, zamíří proto k ní, aby se s ní domluvil. ,,Dobrý ráno." Pozdraví ji. Od posledních dnů vypadá mnohem lépe. V Hansově šatníku našla červenou košili, kterou si oblékla. Je jí sice trochu větší, lepší alternativu však nemají. I Andrew přemýšlel, že by si šel něco vybrat, byla by určitě příjemná změna, kdyby na sobě měl něco čistého, přeci jen za dobu jejich uvěznění si neměl šanci ani vyprat... Claře už taky skoro vymizely kruhy pod očima, už není tak bledá, ale co je nejhezčí, už se usmívá. ,,Dobrý ráno." Koukne na něj, pak ale pohled sklopí do země. ,,Hele, po odpoledne půjdu prozkoumat okolí, nechceš jít se mnou?" Zeptá se jí Andy a podrbe se na zátylku. ,,Jo, to zní dobře, půjdu..." Odmlčí se. ,,Víš, chtěla jsem ti to říct už dávno, už od doby, co jsi mě pustil do svého domu, když jsem potřebovala pomoct..." Dívá se do země, vlnité vlasy jí zakrývají obličej. Už chce pokračovat, jejich dialog však přeruší Dominik, který se celý uřícený objeví ve dveřích. ,,Lidi! Musíte vidět, co jsem našel!"

Celá skupinka stojí u nedalekého lesíka a dívají se na poničenou strukturu armádního tanku. Zvenčí byl značně ohořelý, dokonce z poklopu, kterým se dá dostat dovnitř, čouhala dvě ohořelá těla, pravděpodobně obsluha tanku. Jeden na sobě měl zničený oblek, druhý, mladý kudrnatý chlap, jen obyčejné civilní oblečení. ,,Jak jsem se díval, asi už to nepojede, ale určitě jsou uvnitř nějaké užitečné věci!" Jásá Dominik nad svým objevem. Andy si dá ruce v bok a zahledí se na oblohu bez mráčků. Slunce ho hřeje na tváři. ,Tank?' pomyslí si. ,To je úžasný.' Usměje se sám pro sebe. Cítí se odhodlaně, cítí naději. ,,Tohle... to jsou lepší zítřky, za které bojujeme."

........................................................................................

Chtěl bych vám všem moc poděkovat, tahle knížka už dosáhla hranice 630 přečtení! Je to úžasný, překrásný, hřeje mě to u srdíčka a dává mi to pocit, že to, co píšu, někoho zajímá a že to má smysl. Děkuju, děkuju, a ještě jednou děkuju!