The Walking Dead: New Age

Kapitola 3 - Nečekané setkání

Při prolézání ucítil ostrou bolest ve stehně. Neměl čas se tím zabývat. Museli běžet.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Bolest pořád víc a víc sílila, adrenalin proudící v jeho žilách mu však usnadnil běžet i se zraněním. Doběhli až k zídce, kterou byla obehnána celá zahrada. Srdce jim bušila. Zahrada se již pomalu začala zaplňovat těmi ohavnými stvořeními. Pronásledovali je. Byli však dost daleko od nich, aby mohli zídku přelézt relativně v klidu. ,,Vylez, pomůžu ti." Řekl a spojil ruce tak, aby na ně mohla Clara stoupnout a vylézt na zídku. Dívka udělala tak, jak řekl. Když ale stála plnou vahou na Adyho rukách, rána na jeho stehně o sobě dala vědět. Bolestivě v ní zaškubalo. Andrew vykřikl bolestí a překvapením a instinktivně si na stehno sáhl. To zapříčinilo, že Clara spadla na zem. ,,Promiň!" Rychle se omlouval. ,,Nedokážu tě vysadit, budeme to muset udělat jinak." Přemýšlel. Chodící mrtvoly už byly v polovině zahrady. ,, Vysadím tě já, pak mi podáš ruku." Navrhla Clara. Andrew věděl, že je mnohem těžší než ona. Taky věděl že nemrtví se už blíží. Pokud jim chtějí uniknout, nevidí jinou možnost. ,,Jsi si jistá?" Clara přikývla. ,,Dobře. Na tři." Řekl a položil zdravou nohu na Clařiny ruce, tak, jako to předtím udělala ona. ,,Raz, dva, tři!" Odpočítal, celou vahou stoupl na její ruce a chytl se kraje zídky. Snažil se ze všech sil, věděl, že další pokus mít nebude. Nakonec se na zídku vyškrábal. ,,Rychle, teď ty!" Volal na Claru a natahoval ruku co nejvíc mohl. Dívka byla malá, musela se pořádně odrazit. Chytla se nabízené ruky. Bylo to těsně. Clara nebyla nijak těžká, spíš naopak. Pro Andyho nebyl problém ji vytáhnout. ,,Díky." Řekla a přejela ho pátravým pohledem. ,,Bude to chtít vyčistit a sešít, musíme co nejdřív do nemocnice. Teď ti to nějak provizorně zaškrtíme." Poznamenala když, si všimla celkem hluboké rány na jeho stehně a vytáhla z kapsy kapesník, který mu podala. Andrew si kapesník zavázal těsně nad ranou a hodně utáhl, aby zranění tak moc nekrvácelo.

Pak nastala chvíle ticha, ve které oba mlčky pozorovali tu spoušť pod nimi. Zahradní nábytek byl na zemi, gril převrácený. Dveře do zahrady byly rozbité. Oživlé mrtvoly už byly skoro u zídky, Andrew a Clara ale byli dost vysoko, takže jim nemohli ublížit. Až teď Andrew začal rozpoznávat ty zrůdy dole. Ten nejblíž u nich, s brýlemi a pleškou, to byl pan Johnson, jeho soused. O kus dál se plazila jeho manželka. Támhle byl pošťák, tam pekař, u kterého kupoval každý den svačinu. Co se s nimi stalo? Najednou si připadal strašně osaměle. Kéž by tu byl táta... Pomyslel si. Pak mu to došlo. Jeho otec se řítí přímo do pasti. ,,Můj táta! Vůbec neví co se tady děje. Musím mu zavolat." Vyhrkl. Chtěl vytáhnout mobil z kapsy, pak si ale uvědomil že má pořád pyžamo. Teď, když už nebyl napumpovaný adrenalinem a byl v klidném stavu, začala mu být navíc ještě zima. To teď ale bylo vedlejší. ,,Nemám telefon, musíme se tam vrátit a počkat na něj." Zoufal si. ,,Blázníš? Právě jsme unikli tuctu těch zrůd a ty se tam chceš vrátit?" Podivila se Clara. ,,Musíme mu dát vědět." Řekl tvrdohlavě. I když si kvůli otcově práci nebyli nijak blízcí, byla to jediná rodina kterou měl. ,,S tou nohou stejně nikam nemůžeš."

Andrew seděl opřený o zeď. Byl v zapadlé uličce, kousek od něj stála popelnice, která nehorázně páchla. Clara se nabídla, že bude jeho dům sledovat, pokud se tam jeho otec objeví. Andrew jí ho tedy popsal, i auto, kterým obvykle jezdí a zůstal v uličce, mimo nebezpečí. Teď už musel jen doufat. Krvácení z rány bylo čím dál tím horší. Potřeboval lékařskou péči, ale pevně musel najít otce. Pak postřehl koutkem oka pohyb. Mířila k němu nějaká žena. Byla pořád blíž a blíž, a Andrew pochopil, že je to jedna z těch příšer. ,,Ne!" Vykřikl a pokusil se vstát, přenesl však moc váhy na zraněnou nohu, takže s bolestivým heknutím dopadl zpět na zem. Při pokusu číslo dvě byl už opatrnější. Opřel se o stěnu a vyškrábal se na nohy. Pak se opatrně posouval podél stěny k popelnici, neuvědomoval si ale, že je to slepá ulička. Zjistil to, až když narazil zády do zdi. Bude se muset bránit. Popadl starou vlhkou násadu od smetáku, válející se u popelnice. Rozmáchl se a plnou silou udeřil ženu do hrudi. Musel ji zlomit nejméně dvě žebra. Stará plesnivá násada ale náraz nevydržela a zlomila se. Teď byla k ničemu. Andrew zoufale ustupoval. Chodící mrtvola byla blízko a on neměl žádnou zbraň.

Pak uslyšel výstřel. Ta věc před ním se zapotácela a padla k zemi. Andrew se vyděšeně rozhlížel, odkud ten výstřel přišel. Chtěl se schovat za popelnici, ale už na to neměl sílu. Rána na jeho noze se pořád zhoršovala, proudila z ní pomalu krev. Měl od ní mokrou celou nohavici. Zase něco zahlédl. Ne jednu postavu, ale tři. Odevzdaně se opřel o zeď, už nemá sílu se bránit.

Oni ale běželi. Andrew neviděl žádnou z těch příšer běhat. A čím blíž byli, tím víc si uvědomoval, že to nejsou ty zrůdy. Že je to možná jeho záchrana. Skupinka tří lidí se přibližovala. ,,Pomoc..." Vyhrkl. Na nic víc se už nezmohl. Poslední co vnímal bylo, jak ho táhnou do auta.

........................................................................

Třetí kapitola je na světě. Opět budu rád za každý komentář nebo hvězdičku

Toiotos