Guise

5. Kapitola

Ráno jsem se probudila s neobyčejně dobrou náladou. Oblékla jsem se do černých punčoch, černé áčkové sukně a do té si zakasala silnější pletený vínový svetr, přes který jsem si plánovala přehodit ještě koženou bundičku, protože se dneska mělo zase ochladit. Nalíčila jsem se podobně jako předešlý den, jen si konečky vlasů navlnila, takže se mi kroutily v polovině zad. 

Když jsem se na sebe dívala do zrcadla, měla jsem pocit, že se alespoň malilinkatá část mého sebevědomí vrátila. Asi jsem cítila i jakési vítězství, že můžu fungovat a vypadat zase jako všichni ostatní. Že jsem mezi lidmi, kteří nic nevědí, takže se za mnou neotáčí s lítostí v očích. Líbilo se mi, že už jsem jaksi zapadla, bála jsem se, že budu napořád vyčnívat, že bude všechno hrozně jiné, ale jediné, co se změnilo je místo, kde teď žiju a lidé. A já si užívala, že jsem mohla normálně fungovat, pokud se to tak dá nazvat. Byla to pro mě hrozná úleva a už jsem se necítila tak ztraceně, už zdaleka ne.

"Tady se nám někdo vyspinkal dorůžova." Poznamenala máma, když jsem zaujala své místo u jídelního stolu a naskládala si na talířek několik lívanců. 

"Sluší ti to Lottie." Zazubil se na mě Tom a já mu pocuchala rukou vlasy. Rychle jsem se pustila do své porce a s plnou pusou zvedla pohled k mámě, která na mě začala mluvit.

"Co máš v plánu dneska po škole?" Šibalsky se na mě usmála a já protočila očima. 

"Půjdu do práce." Zahuhlala jsem s plnou pusou, ale mámy pohled jasně nasvědčoval, že mám svoji odpověď zopakovat a bez lívanců v puse. "Domluvila jsem si práci v místní kavárně, tak to půjdu zkusit." Vysvětlila jsem, když jsem konečně všechno spolkla a máma jen zakroutila hlavou.

"Jako by ses nemohla věnovat škole a užívat si mládí." Nechápavě znovu zakroutila hlavou a já jí věnovala jen nevinný úsměv. 

---

Sice jsem se stále cítila nesvá z nového prostředí, ale můj krok už byl mnohem jistější. Znervózněla jsem, až když jsem procházela kolem hloučku kluků, mezi kterými nechyběl Brandon. Věděla jsem, že se jejich pozornost postupně stáčí ke mně a cítila jsem, jak rudnu. Nesměle jsem pozdravila a zmizela za hlavními dveřmi. 

Dokonce při mě dnes stála i skříňka, do které se mi bez větších potíží podařilo dostat a to mi hned zvedlo náladu. 

Pomalu jsem se vydala po schodech nahoru, když na mě promluvil dívčí hlas.

"Ty jsi Lottie, že?" pohled se mi stočil k dlouhovlasé blondýnce, která se mnou okamžitě sladila krok. Kývla jsem na souhlas a v hlavě dumala nad tím, odkud zná mé jméno a co ode mě asi chce. "Já jsem Scarlett." Dodala vzápětí.

"Tebe jsem tu ještě neviděla." Prohodila jsem trapnou poznámku, protože jsem neměla tušení, co říct. V životě jsem neviděla ještě tři čtvrtiny školy, takže něco takového nebylo vůbec na místě. Scar si ale v hlavě naštěstí nedělala takový rozbor jako já. 

"Včera jsem trénovala s holkama na zápas, co bude příští týden, jinak chodím do třídy s tebou." Vysvětlila. "Slyšela jsem, že jsi novej objev Brandona" Zachichotala se a já se začínala cítit nesvá. 

"Až tak bych tomu úplně neříkala." Pousmála jsem se a poupravila si kabelku na rameni.

"Ale jdi ty, viděla jsem , jak po tobě koukal." Mávla rukou ve vzduchu. Ať jsem si to chtěla připustit, nebo ne, její slova mi zalichotila a na tváři se mi samovolně rozlil úsměv. "A o tom, že se ti nelíbí, lži někomu jinýmu." Šťouchla mě do ramene a já už se neubránila smíchu.