Guise

9. Kapitola

Nemohla jsem přehlížet tu napjatou atmosféru mezi Brandonem a Taylorem a po dnešním zážitku bylo nad slunce jasné, že já jsem tím důvodem. 

Vinila jsem samu sebe za něco, čemu jsem sama nerozuměla a když jsem opouštěla kavárnu s náručí plnou květin, ona euforie se ne a ne vrátit. 

Brandonova dnešní hravá nálada se mi však zamlouvala a na slíbenou večeři jsem se začínala těšit čím dál víc. Cestou jsem poslala několik textovek Scar a když mi na fotku květin přišla zpráva plná údivu, srdce mi poskočilo štěstím a smíšené pocity z Taylorova výlevu odpluly někam do neznáma. 

Nikdy jsem nebyla naivní, spíš naopak a dnešní gesto utvrzovalo tu malou jiskřičku naděje, že i přesto kolika slečnám pobláznil hlavu, v mém případě jsem ji možná opravdu pobláznila já jemu a to co se mezi námi děje, je skutečné.

Cesta domů nebyla dlouhá a zanedlouho se mým jediným problémem stalo najít vázu, do které by se všechny ty květy vlezly. To se mi však zanedlouho podařilo a ono nadšení ve mně začínalo opět narůstat. Jenom mě mrzelo, že dům zel opět prázdnotou a nemohla jsem se o tu radost s kým podělit. 

Na chvíli jsem se natáhla na pohovku a najela na instagram. Bez přemýšlení jsem projížděla profil Emily přeplněný zamilovanými fotkami, které na mě úplně křičely, že všechny ty roky byla jedna velká lež.

Nechtěla jsem si vytvářet černé scénáře a nechtěla jsem nechat svoje zlomené srdce, aby přisuzovalo jakákoli obvinění, ale byla jsem si jistá tím, že jednu z nás klame, protože pokud mě opravdu tolik let miloval tak moc, jak tvrdil, není možné, aby obratem choval stejné city k jiné. 

Pro mě to bylo tak neskutečně těžké odloučení, měla jsem pocit, že v mém srdci už nenajde nikdo jiný místo, ale on má nad svými city očividně větší kontrolu než já. A i přes to jak mě Brandon okouzlil pro něj stále hoří plamínek lásky, i přes to jak moc jsem chtěla všechno hodit za hlavu bylo těžké jen tak přepnout, zapomenout a všechno přejít jako by se nic nestalo. 

Ale na druhou stranu mi tímhle chováním ospravedlňoval můj nový začínající vztah, neměla jsem právo na žádný špatný pocit nebo výčitky. Jen jsem doufala, že moje srdce nebude muset takovou bolest zažívat podruhé. 

Najednou mi display ozářila příchozí zpráva. Od Brandona. "Za dvacet minut si tě vyzvednu, Krásko. Těším se na tebe," přečetla jsem nahlas a musela se začít usmívat. Až teď mi došlo, že jsem několik minut zírala na přeláskovanou fotku, zakroutila nad tím hlavou a šla se převléknout. 

Neměla jsem tušení, kam jedeme a už vůbec jsem tím pádem nevěděla, co by se slušelo vzít si na sebe. A ubíhající čas, který už tak byl opravdu krátký mě jenom znervózňoval. 

Nakonec jsem se rozhodla pro černé jeany, svetřík a koženku. Měla jsem pocit, že tím nic nezkazím. Upravila jsem si make up, rty obtáhla přirozenou rtěnkou a když jsem do malé kabelky se zlatým řetízkem cpala telefon, domem se rozezněl zvonek. V rychlosti jsem seběhla schody, vklouzla do nízkých kozaček a nechala se vtáhnout do objetí. 

"Asi na tu otřepanou frázi nejsi zvědavá, ale lhal bych, kdybych ti neřekl, že vypadáš perfektně," polichotil mi, když jsem nastupovala do auta a cítila jsem, jak mi rudnou tváře.

"Kam vůbec jedeme?" nadhodila jsem a upoutala se. 

"Tam jsi určitě ještě nebyla, ale jsem si jistý, že se ti tam bude líbit," položil mi ruku na stehno a rozjel se po prázdné silnici. 

"To mi moc odpovědí neposkytlo," podotkla jsem a na chvíli se na něj zadívala. Byl opravdu krásný, tolik jsem se chtěla dotknout jeho tváře, ale ovládla jsem se.