Neviditelný

KAPITOLA 2 ~ Korunovace

<Ásgard>

Kráčel prázdnou chodbou za doprovodu dunivých zvuků, jak jeho těžké boty dopadaly na mramorovou podlahu a po obou stranách ho přitom provázela řada sloupů a zlatých praporů. Bratr se od něj odpojil před chvílí a teď už nejspíš stál na svém právoplatném místě - po pravém boku krále. Thor ho sám poslal pryč, i když bratrovu společnost oceňoval a často ji vyhledával, tak teď potřeboval být o samotě, chtěl si srovnat myšlenky v hlavě. Nenadále vystoupila zpoza jednoho z praporů postava ženy v nádherných zlatých šatech se stříbrnými doplňky, od kterých se se zlatým leskem odráželo světlo loučí. Budoucího krále přiměla k úsměvu.

 ,,Je v pořádku být nervózní."

 Ujistila ho pobaveným hlasem, všímaje si jeho ztuhlého postoje a neklidných očí.

 ,,Proč to pořád všichni opakují?"

 Rozhodil frustrovaně pažemi, div, že mu *Mjölnir nevyletěl z ruky.

 ,,Já nejsem nervózní."

 Frigga se na něj láskyplně usmála, úsměvem, o kterém věděla, že ho uklidní. Alespoň trochu.

 ,,Možná ošálíš zbytek Ásgardu, ale..,"

 ,,Ano, ale tebe nikdy, já vím."

 Dokončil za ni její prvorozený. Přistoupila k Thorovi, svému synovi, bohu hromu a blesku a pousmála se tak, jak to dokáže jen milující matka.

 ,,Pamatuj, ty máš něco, co otec nikdy mít nebude."

 Zašeptala a v ten okamžik spíše připomínala, více než cokoli jiného, obyčejnou ženu s velkým srdcem a zářivým úsměvem. S jedním malým rozdílem, ona měla na krku dva nesourodé a náladové bohy.

 ,,Co je to?"

 Zajímal se Thor. Bylo by snad možné, že by byl mocnější než samotný vládce Devíti? Co mohl on mít a Odin ne? Že by byl silnější než on? 

,,Mě jako matku."

 Mladý bůh se pousmál zatímco jeho matka pomalu odcházela, doprovázená zvukem podpatků klapajících o podlahu z kamene.

 ,,A nenech svého otce čekat."

 Prohodila k němu ještě než znovu zmizela za zlatým praporcem, stejně tajemně jako se zjevila.

  Tohle po ní Loki asi zdědil.

 Přeběhlo mu mimoděk přes mysl. Znovu si prohlédl svoji helmu z nejlepšího Ásgardského kovu, po stranách ozdobenou kovovými peříčky.

  Ou, hezká pírka.

 Loki by se jeho strachu vysmál, to on vždycky chtěl vládnout. Thor to věděl, ale nemohl s tím nic udělat. Bylo to otcovo rozhodnutí a tomu se neodporuje. Ale Loki se s tím srovná, stejně jako pokaždé předtím.

 Byl jsi stvořen k vládnutí.

To mu celé dětství vštěpovali do mysli a opakovali tak neúnavně, že nebylo možné tuto skutečnost popírat, i kdyby vážně chtěl. On, i jeho bratr, si zaslouží usednout na zlatý trůn a po dalších tisíc let vládnout Devíti jako spravedlivý a moudrý král - Všeotec. Nakonec toto poslání padlo na něj, i když si nebyl zrovna jist, zda by jeho bratr nebyl lepší volbou. Loki se v politice pohyboval lehčeji a přirozeněji jak jeho starší sourozenec, přesto si jako svého nástupce otec zvolil jeho. Proč? To byla otázka, na kterou měl Thor hned několik odpovědí, jen netušil, která je ta správná.