Jily

Syčáci z Bradavic

James se druhý den ráno probudil mnohem dříve, než míval ve zvyku. Za okny hustě pršelo a obloha byla černá jako uhel. Sirius ležel rozpláclý na břiše na své posteli a hlasitě chrápal. Petr byl schoulený do klubíčka a vypadalo to, že k probuzení má stejně daleko jako k úspěšnému složení všech zkoušek OVCE. Remus tiše oddychoval a každou chvíli se neklidně zavrtěl. James si uvědomil, že co nevidět bude úplněk a obavy ze stáda kentaurů ho přeci jen začaly nepatrně sužovat. Potichu se vytratil z chlapecké ložnice ven a sešel po schodech dolů do společenské místnosti, která byla až na Nancy úplně prázdná.

„Co tu děláš?"zeptal se jí a Nancy leknutím nadskočila. Dneska měla vlasy zastřižené na mikádo a obarvené na zrzavo.

„Přemýšlím,"řekla a James se usadil do křesla naproti ní. „A taky jsem přes víkend neudělala ani jediný úkol, takže to teď doháním před snídaní."

James si všiml rozložených učebnic a pergamenů po celé ploše stolu. „Chceš s něčím pomoct?"

Nancy se na něj unaveně usmála a pak řekla: „To je v pohodě, díky. A co ty tu vlastně vyvádíš?"

James pokrčil rameny. „Nějak jsem už nemohl spát. Nejspíš za to může Sirius."

Nancy po něm střelila pohled zpoza otevřené učebnice obrany proti černé magii. „Co provedl?"

James se ušklíbl: „Nezajímá tě v poslední době nějak moc?"

Nancy rozčileně zaklapla knihu a řekla: „Vy s Lily se vážně k sobě skvěle hodíte, protože oba dva máte naprosto stejně pitomý připomínky."

„Tak počkej, nemyslel jsem to nějak zle,"bránil se James, Nancy se však zvedla, sbalila si všechno učení a naštvaně odkráčela do dívčích ložnic. James se zahleděl znovu z okna a zjistil, že k hustému dešti se přidala také silná bouřka, což mu na naládě nijak nepřidalo. Před večeří měl být jejich první famfrpálový trénink a jestli se počasí neumoudří, bude ho muset zrušit.

Jamese z přemýšlení vytrhlo několik studentů z druhého ročníku, kteří prošli společenskou místností a vydali se na snídani. Zvedl se a s náladou pod psa se vydal také na snídani, kde se k němu zachvíli připojil Remus, v obličeji celý bílý a s velkými kruhy pod očima.

„Taky se ti tak výborně spalo?"zeptal se ho ironicky James a podal mu talíř s míchanými vajíčky.

„Přímo báječně,"zamumlal Remus a vzal si od něho talíř. „Vážně budeme muset udělat něco s tím Siriusovým chrápáním, protože tohle se nedá vydžet."

„Už jsem si nějak zvykl,"mávl rukou James. „I když, mohli bychom zase použít odhlušovací kouzlo na jeho postel,"navrhl James.

„To bychom mohli,"připustil Remus. „Ale minule se mu to moc nelíbilo. Prý se jednou uprostřed noci vzbudil a napadl ho skvělý nápad na nějaký žertík a chtěl se s námi o něj podělit, my ho ale neslyšeli a v klidu si spali dál."

„Má to nějaký nevýhody,"uznal James a pak si vzpomněl. „Náměsíčníku, co víš o studijním klubu?"

Remus vytřeštil oči. „Proč to chceš vědět?"

„Musím tam tenhle týden chodit,"vysvětlil mu James. „A Evansová musí zase naoplátku chodit na naše famfrpálové tréninky."

„Jakože s váma bude trénovat?"

„Marline, to ne!"vykřikl James při té představě. „Pochybuju, že vůbec ví, na jakou stranu koštěte se sedá,"uchechtl se. „Ne, bude jen sedět na tribuně a sledovat nás. Ale zpátky k tomu studijnímu klubu, víš o něm něco?"