Miluju tě Jamesi Pottere, jsi jen můj

Izabell

Od  příjezdu Izabelly uběhl asi týden. Se všemi se skamarádila a rychle se přizpůsobila chodu v baradavicích.
Málo kdy jí bylo vidět v knihovně nebo nad učebnicemi. Ale jinak v hodinách ani nikde jinde rozruch nedělala, ale přesto z davu jakým si způsobem vyčnívala.

Prší. To byla moje první myšlenka když jsem vstávala. Dnes byl víkend, bylo ošklivo, opravdu. Vítr bil do oken až jsem se divila, že mě to neprobudilo dřív. Vylezli jsem z postele. Přehlédla jsem rychlým pohledem ložnici. Na zemi byli poházené kusy oblečení, z čeho jsem usoudila, že se museli vrátit opravdu pozdě. Vyšla jsem ještě v tílku s hedvábných kraťáskách na spaní ven z ložnice. Ani jsem nesnažila našlapovat potichu, protože déšť a vítr bouchaly do oken, že se musí každou chvíli rozbít. Na bosé  nohy mě hned zastudila studené podlaha.
Když jsem sešla do společenské místnosti hned jsem zalitovala, že jsem si nevzala něco víc na sebe. Koukala jsem se z okna a  přepadla mě únava. Sedla jsem si na gauč. " Au." Ozvalo se. Sedla jsem si totiž na nohy Jamesovi.
" Promiň, já jsem nekoukala." Dostala jsem ze sebe. On se ale jen usmál a když se posazoval řekl mi " To je vpohodě stejně jsem s tebou chtěl mluvit.....víš kvůli tomu..." začal ale já ho přerušila " Kvůli tomu včerejšku já vím....nechci aby se mezi námi nic měnilo. Miluju tě ale jen to musíme držet v tajnosti, alespoň do té doby něž to řeknu holkám a Izabelle." James se na mě trochu rozespale podíval a zeptal se " Proč vlastně ty tajnosti?" Povzdechla jsem si " Protože se jí líbíš." James se usmál " Jo tak ty žárlíš." Řekl mi když jsem při těch slovech protočila očima.
"To víš no..." pokračoval "....komu by se nelíbil takový talentovaný, chytrý, krásný člověk." Řekl a začal se šklebit.
" A taky dost nafoukaný." Doplnila jsem ho. " No to se není co divit když mám takovou skvělou holku." Řekl posadil se mě na klín a dal mi pusu.
Odtrhla jsem se od něj, když uslyšela kroky z chlapecké ložnice. Rychle jsem vstala a odstoupila od pohovky. Ze schodů se vynořil Sirius. Vypadal opravdu nevyspale. Měl kruhy pod očima, nejspíš ho také z postele vyhnal ten hrozný hluk.
Já jsem se šla oblékat protože z ložnic vycházeli další a další rozespalí a otrávení studenti.   
Byli jsme všichni po snídani a seděli ve společenské místnosti, když ze schodů seběhla Izabella. Kluci zvedli hlavy, všichni na ní upírali pohled. Jako by si ty pohledy všech užívala. Kate uvolnila Izabell místo vedle ní a začaly okamžitě pokračovat v rozhovoru. Já přestala vnímat. Hned jsem se v tom Izabelliným nesmyslným kováním stratila. Blbosti......měla bych dneska dodělat ten úkol z přeměňování. Zítra by semělo jít do prasinek. Doufám, že už nebude tak pršet.....mluvila jsem si pro sebe......" Co si o tom myslíš ty zapojila mě najednou do hovoru Eliz.
"No...." začala jsem, sakra"no já myslím....že máte pravdu....ehm myslím...." naštěstí, ale právě šel okolo Rémus a všechny pozdravil takže nikdo nevěnoval pozornost mému nesmyslénu žvatlání. Hned jsem využila situaci. " Réme, potřebuju s tebou probrat noční hlídky...." řekla jsem a rychle vstala z pohovky.
Doběhla jsem ho a pokračovala s ním skrz obraz buclaté dámy až dolů.
" Počítám, že si chtěla jen zmizet viď." Řekl Rémus...někdy mi fakt četl myšlenky.
" No...ehm tak trochu ano." Řekla jsem a cítila jsem jak ti rušnou tváře.

Strávené odpoledne s Rémusem bylo skvělý. Hlavně asi ptoto, že jsem nemusela poslouchat ty Izabelliný debilní kecy. Přemýšlela jsem nad ní celé dopoledne.
" Já miluju vepřový" rozplýval se vedle mě Sirius při obědě.
James, který seděl na proti mě se jen uchechtl a jedl dát. Já se v tom, ale jen hrabala. Cítila jsem na sobě pohled Rémuse tak jsem se hned vrátila od Jamese k jídlu a začala konečně jíst.
Ohlédla jsem se, když jsem slyšela smích. Šly tam Kate v těsném doprovodu s Eliz a tou blonďatou krávou.
" Ahoj Lily." Pozdravily mě jednotlivě.
Kate se vmáčklá k Siriusovi s začala si hladovek nandavat na talíř.
" Holky co kdyby jsme šli někam ven. Můžete mi to tu trochu ukázat." Řekla Izabell. " No jasně." Přikývla Eliz.
" Super nápad, byla jsi už v Prasinkách?" Řekla Kate, když se vymotala ze siriusova objetí. " V prasinkách? Ne ještě ne, ale zítra by se tam mělo jít ne?" Řekla Izabella. "
" Tak tam můžeme jít, bude to skvělé slyšela jsi už někdy o......" ale to už jsem zasepřestala vnímat realitu. Vstala jsem od stolu bez jakého koliv slova šla pryč.

Přicházím o kamarádky, něměla bych se takhle chovat měla bych Izabelle dát šanci. Ne to prostě nejde. Vyhlídla jsem z okna, strašně pršelo. Kdyby mi někdo řekl co mám dělat.

Najednou sem byla na zemi vrazila jsem do někoho. " Kam sakra čumíš ty mudlovská šmejdko." Ani jsem nemusel vzhlížet. Podle hlasu a i podle vyjadřování jsme poznala Luciuse Malfoe a další partu zmijozeláků, kteří chodí do závěrečného ročníku Bradavic a za nimi i Siriusovu sestřenici Bellatrix Blackovou, ta chodí do stejného ročníku jako já.
Skvěle ty jsme tady zrovna potřebovala.
Vstala jsem a aniž bych se na ně podívala chtěla jsem odejít. Nepotřebuju žádné další konflikty.
" Co pak Evansová? Máš strach?" Vyjela na mě Bellatrix.
Odfrkla jsem si a podívala se jí do očí "Ne a rozhodně ne z tebe jen mi za to nestojíš." Řekla jsem a znovu jsem se pokusila se okolo zmijozelských protlačit. " Taková špína, jako jsi ty mě nebude urážet. Protože ty jsi jen odporná mrňavá mudlovská...." syčela na mě Bellatrix, ale nedořekla. Protože se za mnou právě ozvali tři hlasy "Sillencio" a Bellatrix najednou zmlka. Rychle jsem poodstoupila a ohlédla se. Stáli za mnou Sirius, který nenávistně koukal na Bellatrix, pak Rémus a James. " Chtěla jsi něco říct Bello?" Zašklebil se Sirius, ale to už proti nám letěla kledba. James lenivně mávnul rukou a kouzlo odvrátil.
Ale to už kouzla začali lítat všude a bylo jich tolik, že jsme ani nemohli útočit, protože jsme byli všichni čtyři rádi, že se dokážeme bránit.
Nevím přesně jak se to stalo, bylo to ve vteřině. V jednu chvíli mě kouzlo odhodilo ale když jsem vzhládla tak na druhé straně jedno kouzlo zasáhlo i jakéhosi blonďatého kluka. Kluci ke mě běželi protože zmijozelští chvíli stratili pozornost. Já se rychle zvedla a běželi jsme pryč. " Jsi celá? Nestalo se ti nic?"
Ptal se mě James. " Jo jsem, vpohodě. Děkuju za pomoc, ale vůbec jste na ně neměli útočit." Zpomalila jsme do kroku. " Cože? My na ně neútočili, to byla obrana." Řekl Sirius. " Neměli tě urážet." Doplnil Rémus. " Ale jakoby to bylo poprvé, už jsem si na to zvykla."
Řekla jsem. " psst." Sykl na mě Sirius na tisku se ke zdi. Koukla se za roh a na tváři se mu zrodil zlomyslný úšklebek. James nestálel, stoupl si přímo za něj a nakoukla taky. A stejně jako James nakoukl i Rémus. Všichni tři se začali šklebil a James namířil hůlkou a ozvala se nějaká rána. Něco spadlo na zem.
Nakoukla jsem a viděla jsem Filche jak věší nějaké rámečky s textem na zeď.
Čirou " náhodou" mu to všechno spadlo. Filch se schýbl a jeden sebral.
Vylezl na malé schůdky a věšel to nazpátek. To ale Sirius namířil hůlkou také a vrchní schůdek na kterém Filch stál se rozlomil a Filch slítl na zem. A to už mě kluci táhli pryč. Nic se mu nemohlo stát byli to jen malé tříschodové štafle. Ale ten adrenalin mě bavil. A nebo to jen to že tu není Izabella? No asi obojí.

Konec kapitolky, děkuju za podporu.