Miluju tě Jamesi Pottere, jsi jen můj

Rémusi, neodcházej!!!

" Lily, Liluško. Vstávej." Probudil mě něčí hlas. " To je asi poprvé, co jí musíme budit." Slyšela jsem Kate.
" Lily, notak." Šťouchl do mě znovu ten člověk. Nyní už jsem usoudila, že to bude nejspíš Eliz. "To nebude fungovat, ale tohle Jo." Slyšela jsem zase Katiin hlas. " Aqua.." začínala Kate. " Dej jí čas." Přerušil jí nějaký jiný hlas trn nejspíše patřil Izabell. "Je vidět, že naší Lily ještě neznáš. Ona každý den vstává dřív než slepice ale jakmile jednou zaspí tak pořádně. A navíc podle toho jak se v noci vřevalovala tak moc vyspalá nebude." Řekla hlasitě Kate.

Po chvilce jsem opravdu začala otevírat oči. Fuj světlo.
" No hurá." Řekla Eliz, vstala ode mě z postele a šla do koupelny.
Holk byli ještě v pyžamech až na Kate. Ta byla oblečená a připravená.
" Tak dělej kvítečku. Vstávej už z tý postele." Vytáhla mě Kate. " Spadla atomovka, mor nebo epidemie?"
Zeptala jsem se. " Proč by měla?" Zeptala jsem Izabell. " No že jste vzhůru dřív než já." Řekla jsem. " To by jsme se měli ptát spíš my tebe. Je už čtvrt na osm." Řekla Kate. " Co?!" Vykřikla jsem a začala jsem se zběsile dobývat do koupelny.

" Dobré ráno." Pozdravili nás James a Sirius když jsem se potkali na chodbě.
Sirius se šel okamžitě pozdravit s Kate.
Chytla jsem Jamese za rukáv a Zašeptala mu " Kde je zase Rém?"
James se zastavil, povzdechnul si a pak se ke mě naklonil a zašeptal mi " Já nevím, když jsme vstali byl pryč.
" Aha."

Až tešně před zvoněním se do třídy vploužil Rémus. Seknul si potichu za kluky, kteří k němu otočili a začali mu něco naléhavě říkat. Už jsem začala vstávat ze židle když zazvonilo a třídy se vhrnulo zbytek zmijozeláků i s křiklanem.
Zpět jsem se posadila a podívala jsem se z okna. Myslela jsme na Rémuse, chová se divně.

Dodělala jsem svůj lektvar a rozhlédla jsme se po třídě. Většina z nich ještě koukali do učebnice, něco házeli do kotlíků nebo krájeli přísady.
A pak jsem se střetla pohledem se Severusem, který měl už taky hotovo.
Hned jsem odvrátila hlavu. Zase se na mě díval tak nenávistně. Když vzpomínám jak jsme se přátelili pořád mi je smutno, že se takhle změnil. Ale já se nebudu bavit se smrtijedy.

" Výborná práce. Slečna Evansová a pánové Lupin a Snape mi přinesou vzorek na zkontrolování. Ostatní vyčistěte kotníky a můžete jít." Ukončil hodinu profesor Křiklan.
Vzala jsem si lahvičku a naběračkou nabrala trochu svítivě rudého lektvaru a podala ho profesorovi na stůl. I kluci odevzdali lektvar ke kontrole a všichni tři jsme stáli před katedrou a čekali zatím co nám Křiklan testoval lektvary.
Stála jsem a koukala na Křiklana co z něj vypadne. Cítila jsem na sobě Severusův pohled, za žádnou cenu jsem se na něj nechťela podívat. Já se zase pak podívala na Réma, který zarytě koukal z okna a mému pohledu vzdoroval. " Výborně, všichni tři. Zvláště vy slečno Evansová takovýhle lektvar jsem dlouho neviděl. Až si uklídite můžete jít." Řekl a sám vykráčel z učebny.
Rém okamžitě zamířil dozadu ke své lavici. A já ke své první lavici také. Pořád jsem se nechtěla podívat na Snapea. Když jsem uklízela přísady cítila jsem tlačení v hlavě. Znám ten pocit. Ten hnusný parchant Snape se mi pokoušel dostat do hlavy. Nitrospitec byl skvělý. Vzdorovala jsem mu. Jeho pohled jsem cítila na temeni hlavy. Už to bylo tak hrozný, že jsem se neudržela a zakřičela na něj " Nech toho, Snape!!" Otočila jsem se na něj a namířil na něj hůlkou. Rém se taky okamžitě otočil. "Jak mám vědět co si myslíš, když mi to neřekneš." Zakřičel na mě a pořád na mě mířil hůlkou.
" Já si nemyslím nic. Už mě nech. Kolikrát ti mám ještě říkat, že se smrtijedama se nebavím." Zakřičela jsem na něj taky. On zrudl, sklonil hůlku, sebral baršnu a šel ke dveřím. Já se otočila ke svému kotlíku stále ještě plný lektvaru. Najednou se jako náhodou na mě celý zvrhl. Snape na něj použil zvnášecí kouzlo a celý ho na mě vylil. Vyhrkla jsem. Měla jsme ten vařící lektvar po celých rukou. Cítila jsem jak mi naskakují puchýře. Strašně to bolelo.
Rémus se ke mě rozběhl. " Pojď jdeme na ošetřovnu." Okamžitě mi vhrkly slzy do očí, byla to strašná bolest. Rém mě chytil kolem ramen a šli jsme na ošetřovnu.

Madam Pomfreyová se mě okamžitě ujala. Ošetřovala mi obě důkladně popalené ruce. No co k tomu říct, nic příjemného.
Když mi oštřila a pečlivě zavázala ruce poslala nás s Rémusem na hodinu.
" Co ses tebou děje?" Zeptala jsem se ho když jsem mi přes pozemky na hodinu péče o kouzelné tvory. " Nic."
Řekl potichu. " No to vidím, Réme mě na tobě zaléží si jeden z mých nejlepších kamarádů. Nechci aby jsi byl nešťastný. Tak mi řekni co se děje"
Řekla jsme mu. " Jo o to jde. Mám tě fakt rád a proto bude lepší když přestoupím na jinou kouzelnickou školu." Řekl mi. " Co? Proč bys odcházel?" Zarazila jsem se. On se taky zstavil. " Protože je to už moc. Nestačí, zem ubližuju klukům, že je každý úplněk zřídím. Ale to, že jsem ublížil i tobě a málem jsem zabil Kate, to už nechci znovu." Řekl. " Jo? Nechceš mi ublížovat? Víš čím mi nejvíc ublížíš? Když odejdeš. A ne jen mě. Ale taky Siriusovi, Jamesovi a hlavně Eliz."
On mlčel. " Prosím, neodcházej. Nenechávej nás tu. Co bychom tu neb tebe dělali?" Řekla jsem.
" Ale Lily, já už nemůžu dopustit abych někomu ublížil. A ne tobě to co se stalo tu noc už se nesmí opakovat." Řekl.
"Jak víš co se stalo?" Zeptala jsem se ho. " Kate o tom mluvila sice nevěděla, že to jsem já ale kolik tady asi tak běhá vlkodlaků? A taky nevím jak to říct Eliz." Řekl mi a já si povzdechla.
" Aha, tak za prvé o Eliz se neboj. Ona to pochopí, není taková, aby tě začala odsuzovat. Můžu ti pomoct. Prosím neodcházej. Slib mi to." To už jsem začala brečet. " Neodejdu.....slibuju." Řekl a objal mě. Já jsem si oddechla. A beze slovo jsem se rozešli na hodinu, která sice za 10 minut končila, ale bylo by blbý, kdyby jsme se ani neukázali.