Miluju tě Jamesi Pottere, jsi jen můj

Já a koště, nikdy!

Ležela jsem na měkké, teplé posteli. I přes zavřená víčka jsem cítila ranní paprsky slunce jak se vkrádají do hradu. Pootevřela jsem víčka a hned je zase zavřela, protože mě do očí praštila oslepující bílá barva. Po chvíli jsem zase víčka po otevřela. Ležela jsem na ošetřovně. Chvíli jsme jen koukala do stropu a vzpomínala, co se stalo včera v noci. Bolela mě hlava šáhla jsem si na bok a nahmatala jsem tři velké jizvy.
Podívala jsem se po místnosti. Za úplně zadní posteli jsem viděla Réma. Byl bledý, měl zašedlé kruhy pod očima, byl poškrábaný a ještě spal. Ohlédla jen se na druhou stranu. Leželi tam oba dva kluci. James měl ovázaný obvaz okolo rukou a Sirius měl zavázanou hlavu. Měl takový pás okolo čela. Havraní vlasy mu z pod obvazů čouhaly a padaly do obličeje. Výhoda byla, že se madam Pomfreyová nikdy nevyptává.
Chvíli jsem je pozorovala kluky jak pravidelně oddechují než přišla Madam Pomfreyová, nesla velké množství lektvarů. Hned jsem začala předstírat spánek. " Vstáváme všichni, máte tu lektvary." Já se předstíraně zavrtěla a posadila. " To je pro vás slečno Evansová" řekla a podala mi sklenici s rudým lektvarem lektvarem. Madam Pomfreyová nade mnou stála, nejspíše si mě chťela pohlídat jestli to vypiju. " Na co to je?" Zeptala jsem se jí. "Tohle je na ty jizvy, určitě vy se vám nelíbili.... a tento" dala mi další fialový lektvar " je na doplnění červených krvinek. Málem jste tu včera vykrvácela." Odpověděla mi. Tak já neprotestovala a nalila do sebe nejdříve červený a pak fialový. Začala jsem pořádně kašlat, jeden pálil jako oheň a druhý byl zase ledový, ale jedno měli společného. Oba dva byli odporné.
Madam Pomfreyová přikývla a přešla k Jamesově posteli " Tak pane Pottere. Tady je váš kostitost, dokrvovací lektvar...." dohromady položila Jamesovi na stolek pět odborných lektvarů. "Ne to pít nebudu." Odmlouval James. " Pane Pottere, nebudu se tady s vámi muset hádat jako vždy že ne?" Řekla popuzeně madam Pomfreyová. " Ne já tohle pít nebudu, vždyť jsem zdravý je mi dobře." Bránil se pořád James. " Pane Pottere, chovejte se trochu mužně. Vemte si příklad ze slečny Evansové." Řekla s výrazem, změny už se s ním nebude hádat. " Tak Jo" zabručel James a vlil si do úst těch pět odborných lektvarů. Stejné dohadování proběhlo i u Siriuse. Rémus pořád spal.
" Nemůžu už jít, nerada bych zmeškala vyučování." Zeptala jsem se madam Pomfreyová. " Ne bohužel, slečno, vás tři pustím až po obědě."  Řekla mi. No to nemyslí vážně. Nemůžu zameškat.
" A kdy pustíte Réma?" Zeptal se jí James. " Toho si tu ještě chvíli nechám.
Ale nebojte večer ho zase máte u sebe." Všem se nám ulevilo. Celou dobu co jsem byla na ošetřovně jsem jen koukala na Réma. " Bude v pořádku neboj se." Uklidňovat mě James, když viděl můj ustaraný výraz. " Vždy se z toho zase dostane."doplnil ho Sirius.
" Jo já vím. Myslíte, že bychom měli říct Kate, že to byl Rém." Chvíli bylo ticho. James se napřímil. " Ne" řekl potichu Sirius. " Věřím ji a vím, že by se Réma neštítila a nebála by se ho, ale jde tu spíš o Réma." Zadívala jsem se do země. " Kdyby si Rém uvědomil jak je možné že o tom ví tak by si nikdy neodpustil, že Kate málem zabil."
Řekl James. Zadívala jsem se zase na Réma. Měla jsem slzy v očích. Bylo mi ho opravdu líto. Zrovna on. Nic neudělal a skončil s tím nejhorším osudem. Rychle jsem začala mrkat abych zahnala slzy.

Asi hodinu po dvanácté přišla konečně madam Pomfreyová " Tak můžete jít. Když si poháněné můžete ještě stihnout posledních pár hodin." Řekla a začala nám podávat naše oblečení. Zatáhla nám všem závěsy a my jsme se oblékly.

Vycházela jsem s klukama z ošetřovny. Podívala jsem se na hodinky. Za deset minut začínají lektvary. Všichni jsme bezeslova běželi do věže pro věži. Všichni jsme měli ohromný strach, že Rém uvidí jak mluví o tom co se včera stalo, nebo, že si to Kate domyslí. Rémus by si to neodpustil kdyby se dozvěděl, co se včera stalo.

O hodině jsem o tom přemýšlela. Úplně jsem vypouštěla Křiklanovy pochvaly a jak mě zase vychvaloval před celou třídou.

Po hodině jsem vycházela na oběd z učebny. Viděla jsem proti sobě Réma jak právě v doprovodu Jamese a Síriuse vychází z oštřovny. Vypadal pořád tak unaveně a obecně hrozně sešle.

" Ahoj..." pozdravila jsem ho. " Jak se cítíš?" Řekla jsem nejistě. " Dobrý jsem fit." Řekl a unavenej se mámě usmál.
" Moc tak nevypadáš." Řekla jsem se smutným úsměvem. "Ne jsem opravdu vpohodě. Pojď s námi na oběd." Řekl a vyrazili jsme do velké síně, kde už seděli i holky. Vyměnila jsem si pohled s James a Siriusem, který vypovídal za vše. Rémus nesmí slyšet jak o tom včerejšku Kate mluví. Rychle jsem si sedla vedle Kate. Sirius zaujal místo u Kate na druhé straně a začal jí rychle šeptat " Kate je hrozně důležité abys to, co se stalo včera nikomu neřekla rozůmíšob?"  Kate se na něj otočila a přikývla. "Prostě jako by se to nikdy nestalo." Pošeptala jsem jí zase já.
" Jo, ale....." začala Kate " potom" přerušil ji šeptem Sirius.
" Po obědem máme hodinu volno pak máme lektvary. Co si jít zalítat." Navrhl James. Ušklíbla jsem se, to asi pro mě nebude. " Jo jasně, ale musíš mě to trochu naučit." Řekla Izabell a Koukla se na Jamese. Já se zadívala do talíře a zase jsem dostala vztek. James si toho všiml a pod stolem mě chytl za ruku.
" Jasně, že Jo. Lily se to taky naivní viď." Řekl a podíval se na mě. " No jistě. Už to vidím." Řekla jsem ironicky.
Budu tam za debila vlastně všichni umí lítat až na mě a asi i Izabell.

Po obědě jsme vyšli na školní pozemky.
Já s Jamesem a Kate jsme se pořád hádali. " Ne nebudu létat, nemám ani koště." Řekla jsem. " Já ti ho půjčím a pomůžu ti." Řekl James, který nesl v ruce svoje vyleštěné koště. " No to určitě, ještě někde nabourám a zničím ti ho." Řekla jsem. James měl asi nejnovější koště vůbec. Myslím, že by radostí neskákal.
Došli jsme na hřiště, já hned zamířila k tribuně. Ze zadu mě doběhl Sirius a začal mi šeptat do ucha " Vilém o tom, že když nepůjdeš ty tak s Jamesem určitě bude lítat někdo jiný..... jako například Izabell." Já se zastavila a podívala se na něj " Ty vyděrač á svině." Řekla jsem se smíchem a šla jsem nuceně nazpátek k nim. " Co si jí řekl, že změnila názor?" Zeptala se Eliz, která už obkročmo seděla na koštěti.
Sirius jen mával rukou  a pomstichtivě
se na mě podíval.
" Tak jo nasedni na koště". Dával mi instrukce James. Já ho poslechla a váhavě vzala koště mezi nohy.
" Tak a teď se jen odraž od země." Řekl. Jako kdyby to byla ta nejjednodušší věc na světě.....no pro něj asi ano.
" Tak Jo." Řekla jsem nejistě a lehce jsem odlepila paty od země a stoupla si na špičky.
" To neplatí musíš celé nohy." Zasmál se James.  " Vždyť Jo. Musíš na mě pomalu." Řekla jsem a taky jsem se usmála. Odlepila jsem  nohy od země a vzlétla asi půl metru nad zem pokrytou sněhem. " Tak Jo to by stačilo." Řekla jsem a rychle jsem se zase svezla z koštěte. " Tobě to jde líp." Řekla jsem a podala mu koště.  James se jen usmál a vylítl rychlostí blesku asi do 30 metrů.
Sedla jsem si na tribunu. Začala jsem docela dost mrznout jak jsem se nehýbala. James na mě pořád štáčel pohled. Neustále po mě pokukoval až jsem začala být nervózní. Začala jsem se třást zimou. Vytáhla jsem z hábitu hůlku "sesitiv" pronesla jsem a předemnou se hned oběvila sklenice pak jsě znovu mávla hůlkou "lasikororkus" zašeptala jsem znovu a ve sklenici to zajiskřilo. Nejdříve se začalo oběvovat jen modro, červeno, bílé světýlka a pak vsplanuly v oheň.
"Bravo." Řekl James, který se najednou oběvil nade mnou. Dost jsem se lekla.
"Fuj tohle mi nedělej." Oddychla jsem si. " No co jaký fuj?" Řekl s pobaveně dotčený hlasem. " Promiň, lekla jsem se." Řekla jsem a zase jsem se otřásla zimou. " Je ti zima?" Zeptal se mě James no spíš to znělo jako oznamující věta. James ke mě přistál a odmítal mi šálu okolo krku. " Ďekuji." Řekla jsem mu upřímně, on se jen usmál a zase odletěl. Chvíli jsem je ještě pozorovala a pak už jsem opravdu mrzla takže jsem se s nimi rychle rozloučila a šla jsem do hradu.

Konec kapitoly. Děkuji za přečtení.