Možná víc než chůva..

-7-

"Jo a Jane jen mě tak napadlo co kdyby jsem splnil to co jsem slíbil už zítra?" "Prosím? teď asi nevím o čem mluvíme.." podrbal se na zátylku a zasmál se a docela nervozně pokračoval.. " No ehm to co jsem ti slíbil v tom klubu... Zítra máme trénink a potom zápas no a tak mě napadlo jestli by jsi se nechtěla přijít podívat ale jestli se ti nechce tak nemusíš.. Ale klukům by to udělalo radost a mě taky." usmál se nesměle a já jsem byla v šoku on byl vážně nervozní.. "Já bych šla hrozně moc ráda je to přeci můj sen." rozkošně se usmál a bylo vidět že se mu ulevilo. "Tak jo v jednu pro tebe přijede auto a až přijedeš někdo tě zamnou dovede.." "Dobře.." "Tak jo dobrou noc moje malá Jane" dal mi pusu na čelo než se zavřel u sebe v pokoji a já udělala to samé.

Hned co jsem se probudila jsem se raději upravila aby se neopakoval včerejšek.  Ale očividně doma nikdo nebyl.. Když si to tak vezmu tak jsem tu teď tak trochu zbytečná. Přijde mi že není fér aby mi platili když vlastně Luku ani nehlídám. Celé ráno i dopoledne se táhlo. Jakmile se čas chýlil k jedné odpoledne někdo zazvonil u dveří.

Právě mě řidič veze na stadion.. Ano správně to on zvonil. Na sobě jsem měla krátké bílé kraťásky a dres Barcy zajisté s číslem 11. Jak jinak že..... Řidič zajel rovnou dolů do garáží pod stadionem. Hned k našemu autu přistoupil nějaký muž který mi otevřel dveře a pak vedl nějakými chodbami bůh ví kam.
Přišli jsme na stadion všude okolo byly sedačky a na hřišti měli zrovna trénink fotbalisti z druhého týmu. Když jsem se chtěla otočit na toho neznámého muže co mi ještě neřekl ani slovo nikde jsem ho neviděla. Proto jsem si šla sednout na jednu z židli.. Stadion je obrovský a nádherný. Myslím že mi ještě tak úplně nedocházelo kde jsem a hlavně pro koho pracuji. Přiznejme si ze je to přeci jen trochu zvláštní..

"Slečno Jane chlapci z týmu by vás chtěli pozdravit takže pokud souhlasíte následujte mě." Promluvil ke mě zase úplně jinší muž než mě sem přivedl. Kráčela jsem s ním dlouhými a chladnými chodbami stadionu až jsme se ocitli u dveří z poza kterých se ozývali různé hlasy a výkřiky. Najednou se dveře otevřeli a vylezl z něj Coutinho.. "Ahoj Jane.. Pojď sem holka" vzal mě kolem ramen a vedl pryč.. "Kam to jdeme Phile?" "K Vezmu tě na trávník.. Slyšel jsem že jít na náš zápas je tvůj sen to je pěkný!"

Byl to neskutečný zážitek už jenom to že stojím na tom trávníku. Vlastně jsem tomu pořád ještě nemohla uvěřit rozhlížela jsem se dokola říkala si jak to bude neskutečné až budou tribuny plné a všichni budou fandit. "A hele tamhle už jde tak já vás tady nechám samotný.. Zatím Jane a pěkně fandi." Usmál se na mě a potom kolem Neymara prošel do útrob stadionu. "Ahoj? Tak co na to tady říkáš? Líbí?" Zasmál se Neymar a rozhodil rukama.
"jo líbí a moc je to úplně jinší než v televizi." " jo to asi jo." Porozhlédla se okolo a pak přesunu pohled znova ke mně. "nebude to vadit že jsem tady?" "Ale vůbec ne proč by taky mělo jinak budeš sedět ve VIP tak snad si to tam užiješ." " nechci znít nějak nevděčně ale nešlo by něco níž já jen že VIP zní sice skvělé ale stejně bych se dívala na zápas na obrazovce.. chtěla bych být spíš tady dole někde Myslím že i atmosféra tu bude mnohem lepší než tam nahoře." Jen co jsem to dořekla se od srdce zasmál a nevěřícně pokroutil hlavou. "Jsi vážně neuvěřitelná.. tebe asi opravdu baví fotbal a neděláš to jenom kvůli tomu aby ses mi líbila." "takže když holka řekne že má ráda fotbal začne se klukovi okamžitě líbit?" "No řekněme že to minimálně upoutá víc jeho pozornost." " tak to je dobře že to vím děkuju za tip." "není vůbec za co.. i když myslím že ty ho nepotřebuješ. Dokážeš upoutat pozornost i bez toho." Víc už jsme se nebavili chvíli jsme se jen s úsměvem sledovali a potom mě zavedl Neymar dovnitř.