Možná víc než chůva..

-8-

A je to tady můj sen se stal skutečností. Já už seděla na svém místě stejně jako zbytek stadionu a odpočítávala jsem vteřiny kdy fotbalisti  přijdou na trávník. Ta atmosféra se vůbec nedá popsat.. Byla jsem tak strašně moc nervózní. Skoro jako bych byla v týmu a měla hrát. A je to tady fanoušci začali jásat až se stadion otřásal v základech a to bylo jasné znamení. Hráči spolu s dětmi a rozhodčí s pomezními přišli na trávník.
Jejich hra byla naprosto geniální ostatně jako vždycky. Byla jsem neskutečně nadšená a taky pyšná. Vyhráli jsme 4:0. Hoši odvedli skvělou práci. Neymar dal dva góly a u jednoho si připsal asistenci. Jinak skóroval Messi a jako první kopl branku Louis po přihrávce Neye.

Po skončení zápasu začali lidi pomalu stadion opouštět. Já se ale ani nehnula stále jsem tak trochu vstřebávala dnešní den. Splnil se mi sen.. "Tak co Jane? Jaké máš pocity z dnešního zápasu?" otočila jsem se za hlasem. "Bylo to super Phile! Byli jste skvělí jsem na vás pyšná." Ježiš on se začal červenat jak rozkošné.. "Tak to jsem moc rád. Takže můžeme jet?" "A kam?" "No kam asi odvezu tě domů ty trubko." zasmál se.. "Ty mě povezeš?" "Jojo já Ney hned po zápasu odjel domů, protože spěchal na nějakou party kam jde s Brunou." ou tak tohle mě zarazilo.. "Ahaa.. ale nemusíš si dělat starosti. Nerada bych tě zdržovala klidně si vezmu Taxi..." je až k smíchu jak se člověku dokáže zhoršit nálada ani ne během minuty. "Tak to v žádném případě krásko. Pojedeš pěkně semnou.. rozhodně tě nenechám jet taxíkem tak šup zvedej se a jdeme." Pomohl mi vstát a vedl mě na parkoviště k jeho autu. "Ták tohle je můj miláček." pronesl Phil a ukázal na sportovní BMW přesný název neznám ale musím říct, že je to vážně nádherný miláček. "Víš co? teď jsem opravdu ráda, že jsem nejela taxíkem." zasmála jsem se. "No jsem rád, že se ti dobrá nálada vrátila takhle ti to sluší mnohem víc." "Pane Coutinho... Cožpak je možné míti ve vaší přítomnosti špatnou náladu?" pronesla jsem velmi procítěně ale po chvilince mi začali cukat koutky.

"Ták madam a jsme tady." "Och velmi vám děkuji." "Nemáte vůbec zač krásná slečno. Kdykoliv stačí jen říct a jsem vám k službám." mírně se uklonil. Je to vážně moc milý klučina. "Ney už asi není doma je tam úplná tma." kývl hlavou k domu, proto jsem taky pootočila hlavu stejným směrem. "Vypadá to celkem strašidelně.." "Jo to tedy vypadá.. je pravda, že jsem se tu bála i ve dne, když jsem tu byla sama. Ono se to nezdá ale ten barák je obrovský." "Cože? ty se tu bojíš? Tak mám zůstat?" "Nemusíš děkuju... Už tak jsem se tě naotravovala víc než dost. A navíc u brány je ochranka, takže se není čeho bát." "A teď ujišťuješ mě a nebo sebe, že se nebojíš? Protože nezníš vůbec přesvědčivě. Zůstanu tu s tebou můžeme se třeba podívat na nějaký film a až usneš tak pojedu domů." Vypnul motor u auta a vylezl ven. Ani jsem se nedála oběhnul auto a otevřel mi dveře a opět mi pomohl vstát. Nestíhám žasnout nad tím jaký je to gentleman.

Sedíme v obýváku na gauči a chechtáme se nad filmem Hele kámo, kdo tu vaří? Ryan Reynolds patří k mým nejoblíbenějším hercům. Při té příležitosti do sebe cpeme i šunkovo-sýrový popkorn. "Tak tohle ale totální kravina.. takže nechápu jak je vůbec možné, že jsem to ještě neviděl." Tlemil se Philippe jak potrefený. "To taky nechápu jak je možné, že jsi to neviděl. Každopádně jsem moc ráda, že jsi zůstal. Asi bych se tu teď jinak klepala strachy." "Ale noták nemáš přeci vůbec za co. Jsi strašně fajn holka, takže mi je velkým potěšením ti dělat společnost. To já musím poděkovat tobě, že jsi mi ukázala tuhle boží capinu." Když film skončil pustili jsme tam strážce galaxie. Moc mě ten film nebavil a byla jsem i unavená takže se mi ani ne ve čtvrtce začali klížit víčka až jsem prostě usnula Philippovi na rameně.

No takže je zde nová část asi po 285ti letech. Tak snad se aspoň trošičku bude líbit. Nevím kdy bude další část takže nechci nic slibovat. Každopádně vám můžu slíbit, že nějaká část určitě bude. Nechystám se zatím s příběhem končit. <3