Možná víc než chůva..

-9-

Slyšela jsem třísknutí dveří. Ale dál jsem to nijak nevnímala. Což byla asi chyba. "O que isto significa ?!" (Co má tohle znamenat) Rozlehlo se po místnosti. Teprve v tu chvíli jsem se úplně probrala a zároveň si uvědomila, že jsem pořád v obýváku a ležím v náruči Phillovi. Nad námi stojí Neymar a vedle něj Bruna. "Coby? Nic dívali jsme se na film a pak jsme usnuli." Pravil Phill jakoby nic. To vytáčelo Neymara ještě víc. "Co tady vůbec děláš?" "Vždyť jsem říkal. Dívali jsme se na film." "Máš svůj vlastní dům se svou televizí." Rychle jsem se začala zvedat z náruči Philla. Tohle byl vážně trapas. "Jo to mám ale nevěděl jsem, že to je až takový problém. Příště tedy pojedeme ke mě." Mrknul mým směrem Phill. Šlo vidět jak schválně Neymara provokuje. "Jo přesně tak příště pojedeš domů a tam se budeš dívat na film." "Budeme." opravil Neye Phill a zasmál se. Ten byl už rudý vzteky. "Vůbec nechápu co tady zkoušíš. Ale rovnou ti říkám pro příště, že nemám rád když mi chodí po domě cizí lidi zatím co já doma nejsem." "Vážně kámo? opravdu? Jen mi řekni na koho teď narážíš na mě a nebo tady na Jane? Protože pokud se nepletu my dva se známe už pěknou řádku let a myslel jsem, že jsme jako bratři." "Moc dobře víš na koho narážím. Jsi můj brácha ale toto je MŮJ DŮM!" Máchal rukama okolo. "A nikdo mi po něm nebude pohodovat, když tu nejsem. Nechodí mi sem sestra, otec, matka takže ani ty brácho rozumíme si?" Stali naproti sobě zatím co Phill se stále smál Ney byl vážně naštvaný. Celkem mi naháněl i strach. Opravdu mi bylo líto, že se chytli a měla jsem kvůli tomu pocit vinny. Proto jsem se vmísila do jejich konverzace a tiše promluvila. "Moc se omlouvám je to moje chyba. Phill mě odvezl ze stadionu a potom zůstal abych se nebála." Neymar mě chvíli sledoval a pak se uchechtl. "A můžeš mi vysvětlit čeho by ses tady tak mohla bát? Venku je ochranka všude okolo domu jsou kamery a to nejlepší zabezpečení. Nebo si snad myslíš, že tu jsou duchové, zombíci nebo podobní bubáci? Kolik ti je pět?" řekl mi dost hlasitě a vyčítavě. To už se Bruna štastně culila. Dost se jí líbilo jak tu po mě začal štěkat. "Takže BRÁCHO ty hoď zpátečku a příště se nemusíš obtěžovat a hrát si na šoféra." otočil se ke mě. "Jane vyprovoď svého kamaráda a jdi spát!" Zamračeně mi poručil a pak se s úsměvem otočil k Bruně. "Meu amor, continuaremos de onde paramos." Ta se k němu přilepila a odešli spolu. Já se podívala smutně na Philla ten se jen usmál a zastrčil mi nezbedný pramen vlasů za ucho. "Promiň, že jsi kvůli mě dostal." "Vůbec se neomlouvej princezno. Nic jsi přeci neudělala." znovu se usmál. Šla jsem ho vyprovodit až ven k autu. "Moc děkuji za odvoz a za společnoct. A taky ještě jednou promiň." "To já děkuju za hezky večer jsi opravdu fajn! A už se neomlouvej nic se nestalo a hlavně za to ani nemůžeš. Měj se!" Objali jsme se a pak s úsměvem nasedl do auta a odjel. Když jsem se vrátila dovnitř domem se neslo Brunino chichotání a pištění. "Tak na tohle vážně nemám náladu." zamumlala jsem si pod nosem a s protočením očí jsem přes obývák vešla na zahradu. Byla v celku teplá noc, sledovala jsem u bazénu na lehátku hvězdy. 

Jako kdyby mě někdo vzal do náruče a nesl pryč. Po nějaké chvilce jsem pod sebou ucítila měkkou postel. Začali se mi trosku odlepovat víčka. "Co se děje?" potichu jsem promluvila ospalým hlasem. "Pššš, ještě v klidu spi je brzo." Přikryl mě pohladil po tváři a odešel pryč.