Musel jsem to udělat, prostě musel. Sedím v koupelně na zemi, ruka s mírnými zářezy od žiletky. Týden. Týden od toho co mi řekl že je zamilovaný do nějaké dívky. Sotva jsem zvládal vedle něj stát i v normálu a teď? Jak se mu mám podívat do očí, bez toho aniž bych se nechtěl rozbrečet? Hned jak mi to řekl jsem si vymyslel něco na způsob že si musím odskočit. Nevěděl jsem jak jinak zareagovat. Hlavně jsem nechtěl aby viděl mé slzy. Od té doby, celý ten týden se mu snažím vyhýbat. Všichni členové se mě stále ptají, proč bývám na záchodě tak dlouho, proč jsem tak zamlklý a smutný. Vždycky je nějak odbyju. Nejvíc mě ale mrzí jeden člověk. Woozi. Jediný on se staral opravdu málo. Celý týden jsem ho viděl jak si pořád s někým píše. Nemusel jsem dvakrát hádat s kým. S tou dívkou. Ani její jméno mi neřekl. Vlastně mi dal dost neurčitý popis. Nevím jaké má vlasy, výšku a tak. Vím že by mě to nemělo zajímat, ale když už mi někdo vzal lásku, musím vědět kdo. Ano jsem sobec.
ČTEŠ
Loved ✔️
FanfictionSoonhoon| mám nebo nemám? riskovat nenávist a nebo se utápět v depresivních myšlenkách...