Nevím co mám dělat. Už dva dny jsme spolu nepromluvili. Jsem smutný a zároveň vyděšený. Vždyť viděl moje ruce. Proč se vždycky všechno musí zrovna mě pokonit. Doufám že tomu nikomu neřekl. Seděl jsem na posteli a koukal do blba. Přemýšlel jsem. Nad smyslem mého života. Najednou se otevřeli dverme. Stál v nich
:)))
Vernon. Koukl jsem se na něj zmateně. Vůbec jsem nerušil co tady dělá. On přišel beze slov ke mě a objal mě. Tak teď už jsem absolutně nic nechápal. „Cokoliv se bude dít, můžeš za mnou přijít."řekl a odešel. Stále zmaten jsem se začal opět koukat do zdi. Proč ne.

ČTEŠ
Loved ✔️
FanfictionSoonhoon| mám nebo nemám? riskovat nenávist a nebo se utápět v depresivních myšlenkách...