I'm Not Giving Up On You [Londýnská trilogie #1]

Prolog

Tak jo, tohle zvládneš. Po téhle příležitosti toužíš již roky. Jsi připravená, skvěle to zvládneš. Pomyslela si vystupujíc z letadla. V Londýně bylo ten den opravdu krásně. Vlažný vánek si hrál s jejími vlasy ozařované slunečním svitem. Cesta taxíkem do hotelu nebyla nijak dlouhá. Cestou si prohlížela různé architektonické skvosty a další krásy Londýna. V hotelu ji čekala kolegyně a dlouholetá kamarádka v jedné osobě Marika.

„Ahoj, Ems. Festival má zahájení zítra v osm hodin. Jen mi není jasné, proč tento rok přesunuli datum festivalu o měsíc dřív,"

„Ahoj, Mar. Vím, četla jsem program. Kolik toho musíme stihnout?"

„Vyzvedni si na recepci klíče, ubytuj se a pak se sejdeme v hale. Probereme plán. Je toho hodně,"

Mariku nenapadlo nic lepšího než jít vyřešit program na příští dva týdny do nedalekého baru. Objednaly si skleničku vína a začaly řešit pracovní plán.

„... Takže takhle. Festival začíná ofiko zítra v osm hodin. Na zítřejší ráno máš domluvený rozhovor s ambasadorem festivalu,"

Rozhovor s ambasadorem ve svém pracovním plánu původně neměla. Měla tam jít Marika, ale nakonec jí do toho něco přišlo. Ty dvě se opravdu dlouho neviděly, proto nebylo divné, že většinu večera proklábosily. Emma zrovna měla v ruce sklenku vína, když ji Marika otočila na barové židli. A jelikož ztratila balanc, veškerý obsah skleničky skončil na muži, který zrovna stál vedle ní.

„Hrozně moc se omlouvám. Zaplatím vám novou košili, nebo alespoň čistírnu,"

Až tehdy její pohled našel obličej muže, kterému zničila košili. Probodával ji svýma modrýma očima, které skrýval za brýlemi, a na tváři vykouzlil úsměv. Čekala cokoliv, jen ne úsměv.

„To je v pořádku. Jen jsem stál ve špatnou dobu na špatném místě. Neřešte to,"

„Mohla bych to alespoň nějak odčinit?"

„Nechte to být, košil mám spousty. Řekněme třeba, že to mám u vás,"

„Tak to beru. Užijte si večer,"

Naštěstí se její kamarádka během chvilky vrátila z toalety a obě se vydaly směrem k domovu. Potemnělý Londýn byl opravdu nádherný. Takhle ho Emma vždycky milovala.

Druhý den odpoledne na Emmu čekal rozhovor s ambasadorem festivalu. Jeho jméno jí bylo sděleno až na místě. Technicky až poté, co dotyčného uviděla v zasedačce. Shodou náhod to byl ten muž, kterého se jí podařilo zmáčet vínem. Ten samý muž, který jí kdysi zlomil srdce.

Před budovou se mohla konečně pořádně nadechnout. Tohle si Marika ještě zodpoví. Moc dobře věděla, kdo je ambasadorem a stejně mě tam poslala. Pár minut navíc a nezvládla bych to. Díky za obnovu starých ran, kamarádko. Já o vlku ... 

Prst jí přejel po obrazovce a odmítl hovor. Byla na svou kamarádku rozzlobená, proto mobil skončil na dně kabelky. Emminy kroky mířily do nejbližšího parku v okolí, jelikož její hlava potřebovala pročistit. Po pár minutách chůze se jí naskytl pohled na Regent's Park. Posadila se na lavičku v zahradách královny Mary a sledovala dění okolo sebe. Bylo tam opravdu nádherně. Vždycky to tam milovala. Problém byl, že se jí začaly vybavovat staré vzpomínky. Jedna kamarádka jí kdysi řekla, že je nejlepší se ze všeho vypsat. Proto vytáhla tužku a papír a začala psát.