I'm Not Giving Up On You [Londýnská trilogie #1]

Mezitím v Emmině bytě

Emma přecházela po místnosti. Snažila se přijít na nějaký způsob, jak by dostala své dopisy zpátky dřív než by si je její bývalý snoubenec přečetl. Nebo hůř, jeho snoubenka. Kdyby se k nim dostala,  Emma by mu tím jen zavařila. Nechtěla mu nějak ublížit. Pořád ho milovala a chtěla pro něj jen to nejlepší. Emmina maminka se stále omlouvala a Adam najednou neměl vůbec žádný nápad. Člověk, který má plán pro téměř každou situaci. 

Emmu napadl jen jediný člověk, který jí v tento moment mohl pomoct. Tím byl Thomasův nejlepší kamarád. Rozhodla se zariskovat a vytočila jeho číslo. Hovor přijal téměř okamžitě.

„ Ahoj, neruším?" zeptala se, když se na druhém konci ozval mužský hlas.

„Ahoj, Ems. Nerušíš. Zaslechl jsem, že jsi natrvalo zpátky ve městě, ale nemohl jsem tomu uvěřit. Ani jsem Ti nepoděkoval, že jsi nám při té oslavě narozenin vytrhla trn z paty. To je tak, když necháme Dexe něco zařídit podle něj," odpověděl muž na druhém konci. Podle tónu hlasu se usmíval.

„Omlouvám se, že jsem se nezastavila, ale určitě to napravím. Víš jak se to říká, člověk míní, ... Nemusíš děkovat. Udělala jsem to ráda. Jak se vůbec máte?"

„Máme se skvěle. Musíš se přijít podívat na Kita a Hala. Rádi tě uvidíme. Sophie, já i kluci. To, že jste se s Tomem rozešli neznamená, že jsi se rozešla i s námi,"

Emma sebrala veškerou odvahu a pověděla Benovi všechno co se stalo. Pouze doplnila Thomasovu verzi příběhu. S velkým sebezapřením Benovi pověděla i o dopisech.

„Tom je teď v LA, ale mám jeho klíče. Měl by se vrátit až zítra, tak bych ty dopisy mohl vzít než dorazí,"

Ještě ten večer se Ben vydal do Tomova bytu. Překvapilo ho, když uviděl světlo z kuchyně. Dveře od bytu byly ještě pootevřené. Vedle nich stál kufr. Ben lehce šťouchl do dveří, které se otevřely. Přímo před ním stál jeho kamarád, který si zrovna prohlížel jeden z dopisů.