I'm Not Giving Up On You [Londýnská trilogie #1]

Druhý dopis

 Drahý Thomasi,

nemůžu uvěřit, že píšu další dopis. Uběhl pouhý jeden den. Jeden den! Zahájení festivalu proběhlo ve velkém stylu. Po opravdu dlouhé době jsem tě slyšela řečnit před plným sálem diváků. Vypadal jsi opravdu skvěle. Jako pokaždé Ti všichni viseli na rtech. Bože, tak moc jsem se přemáhala, abych neodešla pryč ze sálu. Přišlo mi to jako včera, když jsi mi tenkrát v obýváku recitoval z Shakespeara. Ale tohle všechno už byly jen a jen vzpomínky.

Na afterparty se mi ztratila Marika, proto jsem se ji vydala hledat. Místo své kamarádky jsem narazila na naše společné přátele, Dexe a Liz. Vlastně jsem je neviděla od našeho rozchodu. Jejich synovi byly téměř čtyři roky. Dex se nenápadně zmínil, že jsi tam s nimi, proto jsem rychle vycouvala. I když jsme se tvářili, že jsme stále přátelé, neměla jsem sílu na to, abych tě znovu viděla. Spadla bych přesně tam, kde jsem byla. A to jsem nemohla dopustit. Proto jsem srabácky utekla.

Alespoň jsem našla Mariku, která se tvářila provinile. Tehdy se mi vrátily vzpomínky na naše první rande. Když o tom teď tak přemýšlím, možná to ani nebylo naše první rande.

Vyzvedl jsi mě přesně v sedm. Přesný jako hodinky. Přinesl jsi mi květiny a odjeli jsme na premiéru divadelní hry, kde hrál tvůj kamarád. Byla to hra od Shakespeara.

Cestou z divadla jsem dostala hlad, proto jsme se zastavili u stánku. Zlatým hřebem večera byla čokoláda. Celou cestu se mi hlavou honila jedna nevyřčená otázka, na kterou jsem potřebovala znát odpověď. Jenže když jsem se ji pokoušela nadhodit, vyrušila nás Dexova sestra Amy, která tenkrát bydlela naproti mně.

Nakonec jsem se na tu svou otázku zeptala. Víš, která to byla? Ano, tipuješ správně.

„Proč jsi vůbec pozval mě?" A víš, co jsi odpověděl? „Proč bych neměl?"

Vážně jsem nevěděla co Ti na to odpovědět. Proto jsem se zeptala, co vlastně vidíš, když se podíváš na sebe a pak na mě.  A odpověď? Ding, ding, ding! Tipuješ správně.

 „Ženu, která se podceňuje a pitomce, který jí není schopný říct, že se do ní zamiloval,"

 Ještě jsme se chviličku bavili, ale opět nás vyrušila Amy a já utekla. Nemám tušení, proč jsem to tehdy udělala. Asi to bylo tím, že už tenkrát jsem to věděla. Věděla jsem, že tě miluju. Všechno mi v v tu chvíli přišlo nereálné. Ty a já, bylo v ten moment pro naivní holku že zapadákova naprostým nesmyslem. Myslela jsem si, že se mnou hraješ nějakou pitomou hru. Pokračování příště. Jsou právě dvě hodiny ráno, víš? Vlastně nevíš.

S Láskou

Praštěná holka, která zbaběle utekla