Sword Art Online - návrat

První boss

Přišli jsme ke dveřím místnosti s bossem.
„Co myslíš, bude to jiné, než minule? Posledně se lišil od bosse z beta testu. Bude i tenhle takový?" ptal jsem se.
„To nezjistíme jinak, než že s ním začneme bojovat, Kirito-kun." řekla Asuna a tasila svůj rapír.
Pro jistotu jsem se ozbrojil oběma meči a v duchu děkoval Liz, že opravila Dark Repulzer. Oba dva jsem tasil a spolu s Asunou jsme otevřeli těžkou vstupní bránu do místnosti. Vstoupili jsme dovnitř. Z počátku byla všude tma, ale najednou se světla rozsvítila a na nás se dívala velká červená bestie se čtyřmi bary života.
„Ruin Cobolt Lord.“ řekl jsem Asuně.
„Um.“ přikývla. „S našimi levely by to neměl být problém.“
„Budeme se prohazovat.“ řekl jsem.
Přikývla. Rozběhli jsme se proti bestii. Její čtyři pomocníci, Ruin Cobolt Sentinel, se nás pokusili zastavit. S našimi levely však stačilo jedno švihnutí mečem k tomu, abychom je zničili. Problémem však byl boss. Neměli jsme tušení, co od něj čekat, jelikož Argus určitě pozměnil parametry příšery. Začal jsem odrážet a blokovat jeho rány. Všiml jsem si, jak Asuna proběhla vysokou rychlostí kolem mě a použila skill svého rapíru, kterým odpálila bosse zpět.
Usmál jsem se a použil “vertical sqare“ k tomu, abych bosse dorazil.
[Congratulations.] objevilo se nad námi.
Podívali jsme se s Asunou po sobě. Tohle znamenalo, že můžeme otevřít ostatním cestu do druhého patra Aincradu.
Usmáli jsme se a rozběhli se k dlouhým schodům. Když jsme je zadýchaně vyběhli, odemkli jsme nové patro a šli zprovoznit teleportační bránu.
„Hej, Kirito-kun, za jak dlouho myslíš, že se dostaneme na vrchol, a kdo tam bude čekat?“ zeptala se najednou Asuna.
Věděl jsem, co myslí. Ten hlas z prvního dne.. Nemohl to být Kayaba Akihiko. Oba dva jsme moc dobře věděli, že Kayaba je mrtvý. Nikdo z nás, starých hráčů SAO, netušil, kdo, nebo co, je tentokrát posledním bossem. Mohli jsme pouze díky svým zkušenostem rychleji odemknout patra. Netušili jsme však, co leží za patrem 78. Výš jsme se totiž už nedostali. Tentokrát to mohlo zabrat mnohem delší dobu, než předtím.
„Nemám tušení.“ odpověděl jsem popravdě a chytil Asunu za ruku. „Ale tady jsme doma.“
„Um.“ přikývla a po tváři ji sjela jediná třpytivá slza.